Nová alba, o kterých ještě uslyšíte – květen 2024

Nepřístupný horský terén Pyrenejí španělský autonomní region Baskicko odjakživa chránil před přílišným vpádem civilizace. Obdivuhodná je i mentalita a houževnatost s jakou si tamní lidé dokázali po staletí udržet tajemný baskický jazyk euskera a tím i svou identitu. Snad žádný z evropských národů také neprovází tolik mýtů a tradic, jejichž počátek zatím nikdo nedohlédl.  Totéž se dá vztáhnout na baskickou tradiční hudbu. Hodně energickou, s rytmy, které byste v Evropě nečekali a obsahem, zdůrazňujícím na každém kroku národní hrdost. Zpěvačka Ana Arsuaga s uměleckým jménem Verde Prato lidové nápěvy propojuje s elektronikou a zpěvem v baskičtině, což je svého druhu také nástroj a hodně se o ní proto poslední dobou mluví. Velké jméno má také elektroproducent Bronquio ze Seville, kterého z tohoto pořadu už velmi dobře. Stačí si vzpomenout na přelomové album Tercer Cielo natočené se slavnou zpěvačkou Rocío Márquez a považované za mezník moderního flamenka. S Verde Prado zatím nabídli pouze třískladbové epíčko Erromantizismoa, volně přeloženo, erotický romantimus, a dočkali se jediného: důrazné prosby, aby v tak jiskřivé a originální tvorbě pokračovali.

Fanoušci francouzských Orange Blossom to nemají lehké. Poslední nahrávku vydala skupina před deseti lety, neprovozuje vlastní web a její silnou stránkou nejsou ani sociální sítě, takže zpráva o vydání nového alba Spells From The Drunken Sirens mohla leckomu ujíst. A ty co pionýry afro-arabské elektrofusion neznají, by zase mohl zmást jak název alba, tak křiklavě barevný obal zobrazující emancipovanou orientální princeznu na oslavě mexického svátku mrtvých. To k mexickému eletroproducentovi Carlosu Roblesu Arenasovi ale tak nějak patří a když se po přestěhování do Francie před třiceti lety k Orange Blossom přidal, dal jasně na vědomí, že hudba je pro něho droga, které není nikdy dost a to samé prý platí pro její vizualizaci. Podivný obal podle něho souvisí s potřebou skupiny vyseknout poctu odvážným ženám bojujícím uprostřed patriarchátu za svou svobodu, od kterých se toho máme prý hodně co přiučit a pokud je nenecháme mluvit, bude to jen k naší škodě.

Globálně uvažující mezinárodní skupinu vždy charakterizovala elektronika, využití mnoha nástrojů a mimořádná zpěvačka. Tou současnou je syrská imigrantka Maria Hassan, která svým hlasem vynikající album výrazn poznamenala.

Minulý měsíc začaly v Indii parlamentní volby, kterých se zúčastní miliarda obyvatel a tím pádem půjde o největší volební akt v historii lidstva. Premiér Naréndra Módí nebývalou událost označil za festival demokracie a předpokládá se, že svůj mandát obhájí. Vládu coby lídr Indické lidové strany vede od roku 2014 a už dávno přestal skrývat hinduistický nacionalismus, pod čímž si představte tvrdou diskriminaci muslimského obyvatelstva a nenápadné zanášení hinduismu do státní ideologie, ačkoliv ústava Indie stojí na sekularismu. Módího kontroverzní politika má za následek mnoho demonstrací, ale hlavně náboženských střetů s tisícemi mrtvých. Světoznámá indická zpěvačka Kiran Ahluwalia žijící v Kanadě se do politiky nikdy nepletla, když se ale dozvěděla, že v lednu Módí rituálním obřadem v severoindickém posvátném městě Ajódhja otevře hinduistický chrám postavený na místě hinduistickými fanatiky stržené měšity z 16. století, na zrovna připravované album Comfort Food složila skladbu Jaane Jahan, ve které společenskou a náboženskou diskriminací muslimů a dalších menšin ostře odsoudila. „Jsme součástí jednoho národa, krvácíme stejnou červenou krev a pláčeme stejně slané slzy. Pokud v sobě nemáme lidskost, nemůžeme o sobě tvrdit, že jsme lidé,“ zpívá Kiran.

„Považuji se za světoobčanku,“ tvrdí o sobě už léta Kiran, spolupracují v minulosti s tuarežskými kytaristy, hudebníky z Mali nebo americkými bluesmany, takže by nás nemělo překvapit stylové rozkročení skladby Tera Jugg, odsuzující náboženský nacionalismus a populistickou polarizaci společnosti. „Nárůst islamofobie a antisemitismu a spojování lidí nenávidějící jiné kultury mě děsí. Chtěla bych s tím něco udělat, nemohu mlčet,“ vysvětlila Kiran, proč musela album Comfort Food natočit. Mimochodem jedno z nejlepších ve své kariéře.