Dakar, to je jedno obrovské pískoviště! Směje se Michal Dvořáček, kameraman legendárního závodu

Tak kolikátý Dakar už to pro tebe byl?
Pro mě to byl sedmý ročník, kdy jezdím a dělám zpravodajství ze zákulisí. A v Saúdské Arábii to byl pro mne pátý ročník. Předtím se jezdilo v Jižní Americe, ještě předtím samozřejmě Afrika, kde má rallye své kořeny. Saúdská Arábie je ale určitě pro závody skvělá, protože je obrovská. Je to prostě velké pískoviště, jak tomu říkají kamarádi.

Michal Dvořáček ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Radka Šubrtová, Český rozhlas

Dříve jsme dělali reportáže pro Českou televizi, teď se to trošku změnilo, práva koupila televize Nova. Celá ta práce byla maličko jiná, protože jsme předtím s Vlastou Korcem dělali pořad Dakar za oponou, kdy jsme spíše mapovali back stage, nebylo to tolik o samotných výsledcích. A letos to bylo hodně o výsledcích, protože jsme dělali reportáže i zpravodajství.

Musím říct, že já jsem víc zastánce Jižní Ameriky, protože pro můj objektiv kamery to bylo poutavější a pestřejší.
Michal Dvořáček, muzikant a kameraman

Takže jestli byli pořád v patách jezdcům.
Neustále, každý den jsme se viděli s týmy, každý den jsme s nimi mluvili, mapovali celé dění. Nicméně musím říct, že já jsem víc zastánce Jižní Ameriky, protože pro můj objektiv kamery to bylo poutavější. Protože trasa závodu vedla přes dva či tři státy. A to bylo moc hezké, Bolívie, kde jsou vysoké hory, pak se sjelo do Argentiny, tam se to celé zazelenalo, bylo to takové pestřejší. V Saudské Arábii je to opravdu jen písek, písek a písek, občas nějaký kámen. Ale samozřejmě, pro závodníky je to lepší, oni se tam obrovsky vyřádí.

Čtěte také

Písečné dobrodružství učitele a jeho žáka! Aneb z Nového Bydžova až do „kolotoče“ slavného Dakaru

Závodníci najeli kolem 8 000 km. Kolik jste nejezdili vy?
My jsme najeli kolem 3 000 km. To je jedna z těch náročných věcí, že každý den někam přejíždíte. Bivak, to je vlastně obrovský tábor, který je vždy postavený někde v poušti. Je tam jídelna, jsou tam lékaři atd. a každý tým tam má svůj malý bivak, kde opravují auta, motorky a náklaďáky. A celé to městečko se zase další den přesune, no a my se samozřejmě přesouváme s ním. Pokaždé to byl přesun 400 až 800 km. Takže si každý den dáš takové malé Chorvatsko a ještě do toho musíš natočit materiál, postříhat ho a odeslat do České republiky. Aby se to ideálně ještě ten den odvysílalo.

Já neumím třeba moc spát v autě, to musím být opravdu extrémně unavený. Takže to se mi povedlo asi jednou nebo dvakrát za celý Dakar, že jsem usnul. Naše auto mělo také prasklý výfuk, takže to fakt znělo jako závoďák. Výhoda je, že na každé benzině tam mají docela dobrou kávu, takže jsme si dávali kávičky. A mlsali jsme, tím jsme se udržovali při životě. No a přijeli jsme do bivaku a začala práce. Byli jsme se párkrát podívat i na trať, ale primární náš úkol byl vyzpovídávat jezdce, aby se zpravodajství z Dakaru dostalo včas do České republiky.

Nálada v našem týmu byla velmi veselá. Jak je ale známo, v Saúdské Arábii je prohibice, takže tam není žádný alkohol.
Michal Dvořáček, muzikant a kameraman

Vy jste tam byli ve třech. A zpívali jste si, takže nálada byla veselá.
Nálada byla velmi veselá. Jak je známo, v Saúdské Arábii je prohibice, takže tam není žádný alkohol. V Jižní Americe to bylo velmi příjemné, když jsi přijel po náročném dni a večer sis dal pivko. To teď nebylo, takže jsme si dokonce zpívali s Kabáty Žízeň. Byla tam kolegyně Nikol Červinková, velmi šikovná dívka, která to zvládla velmi bravurně, ta byla na Dakaru poprvé. A byl tam můj kamarád a kolega Kuba Novotný, takže spolu jsme to absolvovali a bylo to velmi příjemné. Nálada v autě byla skvělá, celý tým byl parádní, takže jsme si to užili. A byl to jeden z Dakarů, který mi nejrychleji utekl.

A vznikla tam i speciální dakarská píseň?
Ne, ta vznikla už před Dakarem, Spolu s mým kamarádem Pavlem Hudcem, který má vlastní kapelu Hakel band, společně ještě s textařem, velmi šikovným klukem Petrem Harazinem a ještě jedním mým kamarádem Honzou Skorunkou jsme dali dohromady písničku a pak jsme dotáčeli klip až tam. Takže částečně vlastně vznikla i přímo tam, jsou vidět krásné záběry aut a zpomalené záběry motorek. Pár záběrů jsme dotočili ještě tady v České republice.

Čtěte také

Michal Dvořáček: Být na Dakaru je téměř poslání. Chytne vás za srdíčko a už není cesta zpět

Co bylo pro tebe letos tím největším, nejsilnějším zážitkem, kdybys to měl zhodnotit?
Musím říct, že tento Dakar měl velmi hladký průběh, nebylo tam nic extrémního. A nejsilnější zážitek? My musíme vždy odeslat opravdu velké množství dat a v té poušti prostě kolikrát není signál. Často musíš prostě z toho bivaku vyjet a jedeš třeba 50 či 60 km někde v poušti, kde ti naskočí signál a pak tam odesíláš data. A co je docela nepříjemné, když tam jsi sám v té poušti v autě a najednou přijede vojenský vůz a tam čtyři borci se samopalem, kteří neumí anglicky a něco na tebe křičí, co tam jako děláš. Ona je ta země hodně policejní a samozřejmě máš tam trošku strach, když se s nimi nedomluvíš. Ale naštěstí nikdy nebyl žádný větší problém, vždycky to prošlo. Takže to možná byl jeden z těch silných zážitků. A pak silný zážitek byl ten, že letošní Dakar byl absolutně nejúspěšnější v historii České republiky. První a druhé místo v kamionech. ale i třeba Martin Michek v motorkách desátý, Martin Prokop pátý místo v autech, to je obrovský úspěch.

Jakub Schmidt a Michal Dvořáček ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Radka Šubrtová, Český rozhlas

Takže za rok zase?
Velmi rád. Doufám, že ano.