Zubní amalgámové výplně končí. Jaké jsou jiné možnosti? Poradí vám zkušený stomatolog Martin Kapitán
Radioporadna o našem chrupu. Hostem Českého rozhlasu Hradec Králové je MUDr. Martin Kapitán, Ph.D., zástupce přednosty Stomatologické kliniky Fakultní nemocnice v Hradci Králové.
Touto dobou v příštím roce bude zakázáno používat amalgámové výplně, to znamená klasiku, kterou každý známe. A dokonce v jiných zemích Evropské unie už to platí teď, my máme výjimku.
Ano, je to přesně, jak říkáte. Já bych možná v úvodu zopakoval genezi a postup toho zákazu. Ten zákaz vychází z nařízení Evropského parlamentu a rady z května 2017. To nařízení se týká obecně rtuti a jejího používání ve všech možných oblastech a bylo přijato v návaznosti na tzv. minamatskou úmluvu, což je mezinárodní smlouva z roku 2013 aktuálně podepsaná asi 150 zeměmi světa.
Čtěte také
Tam se země zavazují k postupnému útlumu používání rtuti jako takové, jak ve výrobcích, tak v různých procesech, v těžbě atd. Na nás ten zákaz postupně dopadá, i na jiné oblast, než je pouze zdravotnictví. Ovšem právě v Evropské unii je dominantní používání a spotřeba rtuti právě v našem dentálním amalgámu. Jinde ve světě je to trošku jinak. Tam převažuje těžební průmysl.
Ten zákaz nabíhal postupně. Už od roku 2018 jsme museli přestat používat amalgám u dětí do 15 let, u těhotných a kojících osob. Dále pak od roku 2019 byl zákaz používání volné rtuti, tedy nejklasičtějšího nedózovaného amalgámu, kde lékař skutečně pracoval s volnou rtutí.
A nyní od 1. 1. 2025 v rámci Evropské unie platí úplný zákaz používání dentálního amalgámu až na výjimky, což jsme právě my. Česká republika si vyjednala výjimku a odložení platnosti tohoto zákazu až na 1. 7. 2026. Legislativní změny už probíhají, to znamená, že formální příprava, řekněme, a úprava toho celkového rámce už běží.
Čtěte také
Zmínil jste děti a těhotné ženy, tam už se amalgám nepoužívá. Zubní lékaři už tedy nabízejí i jiné cesty výplně zubu.
Samozřejmě tím, jak se postupně vyvíjejí jiné dentální materiály, zejména z rodiny kompozitních materiálů, tak používání amalgámu bylo už na ústupu. Už to vidíme léta.
Výhodou těch novějších materiálů oproti amalgámu je třeba i šetrnější preparace, tedy příprava zubu, jinak řečeno, pro amalgám bylo velmi často nutné odebrat i zdravé tkáně zdravé části zubu, aby tam materiál držel a fungoval. Teď si můžeme dovolit být konzervativnější a více ten zub šetřit. Věřím, že i kdyby k tomu zákazu nedošlo, amalgám by byl používán méně a méně.
Jak to tedy ale bude, co nahradí amalgám? Už teď ho nahrazují jiné, většinou bílé výplně, což nás z estetického hlediska samozřejmě těší.
Můžeme si rozdělit ony situace a pacienty rozdělit do skupin. První z nich jsou vyplně na dočasných zubech, tedy u dětí. Tam budou všechny výplně hrazené pojišťovnou, a to bez ohledu na jejich rozsah. A co je zajímavé, tak v té legislativě není specifikován materiál, mám tedy za to, že bude to bez ohledu na materiál, ale to ještě úplně jisté není.
Čtěte také
Druhou skupinou pak jsou výplně na stálých zubech. A tam je to rozděleno podle věku do 18 a nad 18 let. Do 18 let bude hrazen fotokompozit, to znamená, to je, řekněme, takzvaně nejkvalitnější výpln a materiál. Pojišťovna deklaruje, že uhradí plnou cenu, bude to rozděleno podle velikosti, podle počtu plošek, budou i odstupňované výše úhrady.
Pokud by z nějakého důvodu nešel použít fotokompozit do 18 let, tak je možné použít i jiný materiál.
A potom je poslední skupina, to jsou vyplně na stálých zubech u dospělých nad 18 let. A tam jsou tři možné varianty, z nichž dvě mají plnou úhradu pojišťovnou.
První z nich je tzv. nevrstvený fotokompozit, druhou variantou pak jsou chemicky a duálně tuhnoucí materiály. A poslední varianta je fotokompozit, u něj je plánována částečná úhrada, kdy část ceny výplně uhradí pojišťovna a zbytek doplácí pacient.
Čtěte také
V podstatě všechny tyto materiály jsou už dnes běžně používané a dostupné, takže si nemyslím, že by zubní lékaři museli nějak masově měnit své pracovní postupy. Výjimkou mohou být lékaři, kteří dosud pracují převážně s amalgámem.
Ovšem primární hledisko pro výběr materiálu je samozřejmě konkrétní situace a charakter defektu přímo v tom jednotlivém zubu. To je hlavní parametr, podle kterého my vybíráme vhodný materiál, který přichází v úvahu.
Zazněla varianta částečného hrazení. To znamená, něco zaplatí pojišťovna a zbytek pacient. Jak se to bude počítat?
U výplní, které nejsou plně hrazené pojišťovnou, budou takzvaně částečně hrazené, to funguje tak, že je vždy vypočítána cena výkonu té výplně, která je podložena náklady, což se poměrně sofistikovaně vypočítá. A potom pacient zaplatí rozdíl mezi příspěvkem od pojišťovny a tou úplnou cenou. Pojišťovna tedy zaplatí část a pacient doplatí zbytek do kalkulované ceny.
Čtěte také
Může se stát, že se v různých ordinacích setkáme s různou cenou?
Určitě to tak je. Protože podle zákona každá ordinace musí mít kalkulované ceny podle nákladů. Používá se k tomu tzv. minutová kalkulace či cenová sazba. V principu se jedná o to, kolik korun stojí jedna minuta provozu dané ordinace. Promítají se tam veškeré oprávněné náklady, které se vydělí počtem pracovních minut, bere se to většinou za celý kalendářní rok.
A z toho vyjde nějaké číslo. Třeba že minuta práce a provozu ordinace stojí 60 Kč. Tato sazba se pak vynásobí obvyklým časem, který je zapotřebí na vytvoření oné výplně. Když to bude trvat například půl hodiny, tedy 30 minut, tak si spočítáte sami tu celkovou cenu.
Dejme tomu, že výplň bude stát 1 800 Kč, to je ona kalkulovaná cena. A doteď to zaplatil pacient celé, nově tam bude příspěvek od pojišťovny. Ten bude stejný, ale rozdíl může být v tom, co bude doplácet pacient v té které konkrétní ambulanci.
Celou stomatologickou radioporadnu s MUDr. Martinem Kapitánem, Ph.D., zástupcem přednosty Stomatologické kliniky Fakultní nemocnice v Hradci Králové, si můžete poslechnout v našem audioarchivu.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
