Ztrácíme naši přirozenost a emoce, které jsou přes online svět nepřenosné, říká lektorka komunikace

Lidé spolu v dnešní době zapomínají mluvit a to se odráží nejen ve slovní zásobě, ale především ve vzájemných vztazích. Online svět sice může být dobrým sluhou a pomocníkem, ale při dnešním životním stylu a ve zrychlené době i zlým pánem.

Komunikace z očí do očí je nenahraditelná. Jsou tam emoce, vnímáme se, cítíme svoje vůně, používáme gestikulace a mimiku.
Ivona Civáňová, lektorka komunikace

Své o tom ví i lektorka komunikace Ivona Civáňová z Hradce Králové, která komunikaci vyučuje po celé České republice. A tak na zkušenosti ze současného života i pro dobrá doporučení za ní zašel redaktor Karel Sladký.

Čtěte také

Efektivní komunikace. Jak zvládat emoce dětí, aby nám byly ochotné naslouchat? Rady psycholožky

„Mohli bychom víc věci zažívat v přirozeném prostředí. Ale myslím si, že mladá generace za to nemůže, narodila se do nějakého prostředí a učí se v něm žít, stejně jako jsme se my do nějaké doby narodili.“

„Chci ale říci, že je občas smutné, když komunikujete s mladšími lidmi, že odpovídají v krátkých a nesouvislých větách, jakoby SMS. Ztrácí se přirozenost a emoce, které jsou přes online svět nepřenosné. A ten reálný svět nám bohužel trošku uniká. A pak vznikají různá nedorozumění z toho, co vlastně tím chtěl dotyčný říci.“

„Je to zkrátka tak, že komunikace z očí do očí je nenahraditelná. Jsou tam emoce, vnímáme se, cítíme svoje vůně, používáme gestikulace a mimiku. to jsou všechno nepřenositelné věci. Tak to mi občas v dnešní komunikaci chybí.“

Je to ale o odvaze nemít strach z něčeho odlišného a že uděláme nějakou chybu. Vždyť přeci chybami se člověk učí.
Ivona Civáňová, lektorka komunikace

Jak se tedy vrátit do reality? Co můžeme udělat pro to, aby člověk opět žil onen reálný život?
„Mít odvahu vystoupit ze své sociální bubliny a jít někam, kde jsem nikdy nebyl. A potkávat nové lidi, poznávat věci a situace. Nebát se, že budu odmítnutý a jiný. Prostě být sám sebou a přitom se nebát zážitky zažívat. Je to vždy o tom, udělat první krok.“

Čtěte také

Miloš Šejn zkoumá možnosti našeho vyjádření k okolnímu světu: Důležité je zapojení vlastního těla

„Nohama být na zemi, zbytečně si neklást nějaké překážky, kde vůbec nejsou. A nevytvářet si nějaké strachy a bubáky. Takže vnést trošku té odvahy do každodenního života.“

Ovšem překonat ten strach bývá hodně těžké.
„Jistě, každý máme nějaké životní zkušenosti s odmítnutím. Je to v nás od dětství a je to i o výchově, protože jsme si museli často lásku svých rodičů zasloužit. Je to v nás hluboce zakořeněné, tedy učíme se být sami sebou a zachovat si svoji asertivitu.“

„Na druhou stranu je to ale o odvaze nemít strach z něčeho odlišného a že uděláme nějakou chybu. Vždyť přeci chybami se člověk učí. Udělám chybu, no a co. Ale už ve škole jsme vychovávání k tomu, že přeci ty jedničky jsou nejlepší. Jste nejhodnotnější člověk, když máte za jedna. Ale ono to pak životě úplně takto nefunguje.“

To vše a ještě mnohem víc v magazínu o životním stylu Šarm v sobotu po 18 a neděli po 11 hodině. Na setkání s vámi se těší Lada Klokočníková.