ZŠ Bodláka a Pampelišky pomáhá dětem poznat, že všude na světě mohou být lidé hodní a dobří

Obecně prospěšná společnost Základní škola Bodláka a Pampelišky, o.p.s. vznikla v roce 2003 jako alternativa ke stávající vzdělávací nabídce v našem regionu. Ve své krátké historii škola prokázala, že má v této nabídce své nezastupitelné místo. Kromě vzdělávání se věnuje řadě dalších aktivit, které přispívají k udržitelnému způsobu života nejen na venkově, ale i v přilehlých městech.

Ve studiu dnes vítám Jana Jiterského, Bodláka a pana řídícího, Šárku Vítovou, koordinátorku projektu Kódované legendy a také Kubu Klímu, žáka 5. třídy. Všichni jsou z jedné netradiční Základní školy Bodláka a Pampelišky ve Veliši na Jičínsku. Tak nejdřív musíme představit školu, která má takové krásné a veselé jméno. Pane řediteli, je u vás ve škole veselo?
Já si myslím, že ano. Zvláště na konci školního roku bývá obzvláště veselo. Já bych vás možná poopravil, my nejsme úplně netradiční škola. Naopak bych řekl, že se snažíme vracet k tradicím českého vzdělávacího systému. A nemám úplně pocit, že bychom byli něčím výjimeční.

Přílet do Thessaloniki|foto: ZŠ Bodláka a Pampelišky

Kdo je Bodlák a kdo je Pampeliška? Jak vznikl tento název?
To je velmi jednoduchá a stručná příhoda. Jsou to přezdívky. Moje Bodlák a mé bývalé přítelkyně, dnes manželky, Pampeliška.

Takže vy jste Bodlák a manželka Pampeliška.
Přesně tak. Byl to pracovní název projektu, který jsme chtěli představit ministerstvu školství a při první návštěvě ministerstva jsme se dozvěděli, že tedy Bodlák a Pampeliška rozhodně ne, protože škola je přeci instituce a není možné, aby se jmenovala takhle hloupě. A v tom momentě jsme se rozhodli, že to tak bude. Od té doby jsme tedy Bodlák a Pampeliška. To bylo v roce 2003.

Už je to tedy 15 let. Jaké byly začátky? Protože vy jste přeci jen chtěli nabídnout jistou alternativu k tehdejšímu školství.
My jsme o vedení školy nevěděli vůbec nic. Chtěli jsme dělat ty věci jinak, než bylo běžné. Cítili jsme, že v regionu, ve kterém jsme působili, jistá nabídka alternativy chybí. Přišli jsme s velmi jednoduchou myšlenkou dělat ty věci obráceně, jinak. A s touto myšlenkou se nám podařilo oslovit 25 žáků na začátku, v roce 2003. A ve dvou jsme si ve škole řídili, uklízeli, dělali školní družinu, účetnictví nám pomáhala dělat jedna z maminek. A od roku 2003 jsme postupně dorostli do stávajícího stavu.

1. den v Řecku|foto: ZŠ Bodláka a Pampelišky

Mě se líbí, že manželce říkáte Pampeliška. A ona vám určitě říká Bodláku. Říkají vám tak i děti?
Musí. Já jsem rád, že jste nepoužil oslovení "pane řediteli", protože za toto oslovení u nás děti ve škole dělají dřepy nebo kliky. A když mi říkají "pane učiteli", tak dělají 20 dřepů nebo kliků. Říkají mi Bodláku, od první třídy většinou "Bodláku, ty" a postupně se to nějak mění až to končí v deváté třídě "Bodláku, vy".

Takže já teď nesmím říkat "pane řediteli".
Ne, nebo budete dělat dřepy.

Jak říkají vám, paní Šarko.
Mně říkají přesně tak, jak říkáte "paní Šárko". A často se mě ptají, jestli se mi to vůbec líbí a já říkám, že ano.

Hodina pro Řeky o legendách|foto: ZŠ Bodláka a Pampelišky

Jakou funkci máte ve škole? O co všechno se staráte.
Já jsem začala tento školní rok a naskočila jsem rovnou do učení angličtiny na prvním stupni. A s tím souvisí právě projekt, který teď realizujeme na prvním stupni. Díky němu se náš Kuba dostal do Řecka ještě s dalšími dvěma spolužačkami.

Našel jsem si o vás na vašich webových stránkách. Školní specialista, výchova přírodou, dobrodružná výchova.
To je taková má velká srdcovka. Já jsem velký milovník přírody a tou cestou bych ráda vedla svěřené žáčky. Částečně působím i ve školní družině a snažím se o výchovu přírodou.

Základní škola Bodláka a Pampelišky je ve Veliši u Jičína, ale vy jste i v Robousích, tuším.
Ano, tam máme druhý stupeň.

5. den v Řecku|foto: ZŠ Bodláka a Pampelišky

A váš žák Jakub Klíma byl tedy s jistým projektem v Řecku. Kubo, kde jsi to přesně byl?
V Thessaloniki.

A teď se zeptám paní učitelky Šárky, jak k tomu došlo, že se škola vydala do Řecka?
Když to vezmu úplně historicky, tak jsme navázali na velice úspěšnou spolupráci s polskou školou, kde se zúročily dobré vztahy mezi našimi školami.

Takže Polsko. Polská škola.
Ano. To je jedna ze zemí, která je v tom projektu jako partner. Oslovili nás, jestli bychom se přidali do nového projektu, který se jmenuje Coded Legends, zašifrované nebo zakódované legendy. Děti se učí pracovat s různými počítačovými programy a k tomu, aby měli co vkládat do těch počítačových programů, tak využíváme legendy, které zároveň posilují různé evropské hodnoty. Takže si hrají, ale zároveň se i vzdělávají a učí.

Přivítání na letišti|foto: ZŠ Bodláka a Pampelišky

Bez počítačů a bez mobilů by to dnes nešlo, viď Kubo. Taky tě to určitě hodně baví. Letěli jste do Řecka?
Letěli jsme letadlem.

Tak to byl určitě jeden z velkých okamžiků, na který jsi se hodně těšil, že poletíš letadlem. Co ti říkali doma? Nějaké rady ti dávali před odletem?
Tak třeba děda mi říkal, že kdyby mi v letadlo bylo horko, tak si mám otevřít okýnko. A brácha mi říkal, že až budu přesedat z letadla do letadla, tak se mám pořádně rozběhnout.

Čtěte takéZákladní škola Bodláka a Pampelišky

Vy jste totiž letěli dvakrát, dvěma letadly. Co se ti v Řecku nejvíc líbilo? Želva na silnici?
Asi jo.

A co ještě? Já vím, že jsi bydlel v hostitelské rodině u kámoše, jak se jmenoval?
Nik. Mluvili jsme spolu anglicky. A hodně jsme si povídali o fotbale. Asi většinou.

Kolik dětí letělo do Řecka?
Celkem s námi vycestovaly tři děti, Jsme moc rádi, že mohly vycestovat tři, původně to měly být jen dvě děti. Ale díky dobré spolupráci s Řeckou školou se povedlo o jedno dítě navíc. Takže s námi jela Julinka Šubrtová, Sofi Wildmanová a právě tady přítomný Kuba Klíma.

Rozloučení - hostitelé a Kuba a Sofi|foto: ZŠ Bodláka a Pampelišky

Oni se prý s vámi na letišti rozloučili a vlastně se z nich stali Řekové.
My jsme to docela těžce nesli. Když vycestujete s dětmi z prvního stupně, tak máte takový ochranitelský komplex, aby všichni byli spokojeni. Představa, že budou plakat na letišti, až budou odebrány do těch hostitelských rodin, se ale zcela rozplynula. Protože my jsme po příletu do Thessaloniki zjistili, že nám dvě děti chybí. To se stalo jen díky tomu, že tu hostitelskou rodinu přijaly tak přirozeně a odcestovaly a celý týden jsme o jejich pozornost bojovali. Protože byly naprosto zarostlé do toho prostředí.

Tak to je krásné. Co je smyslem těchto projektů, partnerství se školami v zahraničí, ve světě? Co to přináší dětem?
Především to, že poznají, že jejich úroveň angličtiny není úplně perfektní, ale že se dá domluvit rukama a nohama. A že lidé všude po celém světě mohou být hodní a dobří. A že už to vidí takto mladé děti, si myslím, je velice důležité.

Šárka Vítová, Jan Jiterský a Kuba Klíma ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové spolu s Jakubem Schmidtem|foto: Milan Baják

Tak v tom určitě pokračujte. Plány i na příští školní rok určitě máte. Kubo, hezké prázdniny ti samozřejmě přejeme. Nejenom tobě, ale i všem vašim žákům, kterých je aktuálně 115. A hezké prázdniny i vám učitelům, protože si je určitě za celý školní rok zasloužíte. Děkuji, že jste přišli. Šárka Vítová, Jan Jiterský a Kuba Klíma.
Moc děkujeme za pozvání.