Zrušení nevolnictví přineslo i rozšíření poštovních služeb. Lidé víc cestovali a začali být gramotní

14. říjen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Rakouský koněspřežný poštovní rychlík na pohlednici z roku 1908

Světový den pošty připadá na 9. října a připomíná vznik Světové poštovní unie v roce 1874 ve švýcarském Bernu, což pro členské státy znamenalo zavedení jednotných poštovní pravidel v mezinárodním korespondenčním styku. Na poštu se podíváme s Janem Kramářem, vedoucím oddělení Správy sbírkového fondu Poštovního muzea v Praze.

Kde můžeme vystopovat prvopočátky dnešních poštovních služeb? Jak to tenkrát bylo?
Úplné prvopočátky poštovních služeb můžeme najít už ve starověku, ve starověké Číně, Asýrii či Persii. Poté také v říši Alexandra Velikého a v Egyptě. Když se přesuneme do Evropy, tak v Římské říši. Po zániku Západořímské říše pošta postupně upadala až úplně zanikla. Ale zůstala ve Východořímské říši. V evropském středověku, který jednotné velké centralizované poště nepřál, pošta nebyla a nahradily ji tzv. poselské systémy, které sloužily pouze potřebám různých institucí – panovnickým dvorům, obchodním sdružením, klášterům, univerzitám apod. 

Pošta prožívala své zlaté období v 19. století v souvislosti s komunikační revolucí. Ta šla ruku v ruce s průmyslovou revolucí.
Jan Kramář, Poštovní muzeum v Praze

Jaké jsou tedy počátky novověké pošty v Evropě?
Ty můžeme vystopovat v severní Itálii, ale také ve Francii. Bylo to na počátku druhé poloviny 15. století. V severní Itálii je to spojeno zejména s rodinou Taxisů. A potom také s Habsburky, kteří si jejich služby pronajímali. Ve Francii to pak souvisí s Ludvíkem XI.

Čtěte také

A kdy nastal opravdový poštovní boom? To znamená, kdy začala fungovat pošta a poštovní služby pro všechny? Nastalo to roku 1874 se vznikem Světové poštovní unie ve Švýcarsku?
Bylo to ještě o něco dříve. Nastalo to koncem 18. a začátkem 19. století v souvislosti s šířením gramotnosti a s rozvojem obchodu. Prostě s celkovým uvolněním ve společnosti, se zrušením nevolnictví, kdy byla větší mobilita obyvatel. Takže lidé měli větší potřebu psát a už si i mohli psát, protože byli gramotní, uměli číst a psát.

Pošta začala postupně obhospodařovat spoustu oborů, což úzce souvisí i s technologickým pokrokem té doby.
Určitě. Pošta prožívala své zlaté období právě v 19. století v souvislosti s komunikační revolucí. Ta šla ruku v ruce s průmyslovou revolucí, vlastně se překrývaly. A pošta využívala nových vynálezů jako byl telegraf, později telefon, parní železnice, ale i parolodě, potrubní poštu, balony či vzducholodě. A poté na přelomu 19. a 20. století nastoupily úplně nové typy silničních dopravních prostředků jak motorových, tak elektrických. Zejména motocykly, automobily, autobusy a samozřejmě letadla. Tyto nové dopravní prostředky velkým způsobem urychlily komunikaci a umožnily, aby lidé rychleji komunikovali.

Čtěte také

Svět se prostě postupně propojoval víc a víc. Údajně ve Vídni už v roce 1913 jezdily první poštovní elektromobily. Je to tak?
Ano, bylo to tak. Bylo tam zavedeno, dnes bychom řekli v pilotním provozu, 29 elektromobilů. Dopravovaly poštu v rámci Vídně, takže to není novinka dnešního světa, ale už před více než 100 lety byly elektromobily v kurzu.

V rámci historie pošty bychom měli určitě také zmínit jednoho Východočecha, který se narodil v Opočně.
Byl to Maxmilian rytíř Otto z Ottenfeldu. To byla opravdu velká postava nejen poštovní dějin. Narodil se v Opočně v roce 1777 jako syn Jana Maxmiliana Otty z Ottenfeldu, což byl lesník knížete Colloredo-Mansfelda. V deseti letech mu však otec zemřel, zůstal sirotkem. Ale byl velmi nadaný, proto se rozhodl studovat na benediktinském gymnáziu v Broumově, které vystudoval jako premiant. Posléze získal stipendium, aby mohl dále pokračovat ve studiu ve Vídni na filozofii a právech, která velmi úspěšně dokončil. V roce 1802 nastoupil do státní služby jako koncipient v úřadu dvorské komory, což bylo jakési ministerstvo financí tehdejší doby. Byl talentovaný a pracovitý, proto rychle postupoval v profesní kariéře. V roce 1816 dosáhl hodnosti dvorního sekretáře, což mu umožnilo zahájit vytoužené reformy na poli poštovních služeb.

Čtěte také

Za co všechno tedy Otto z Ottenfeldu v uvozovkách může, za co mu vděčíme?
Například zavedení takzvaných poštovních rychlíků roku 1823. Což byly velmi rychlé poštovní vozy nejprve nasazené na trase z Vídně do Brna, poté z Vídně do Prahy a také z Vídně do Prešpurku, tedy dnešní Bratislavy.

Takže takové poštovní dostavníky?
Byly to dostavníky, ale daleko rychlejší, než do té doby. Předtím totiž jezdily na trase z Vídně do Prahy pět dnů. A od roku 1823 pouze 36 až 37 hodin, takže to zrychlení bylo obrovské. Byl to opravdu velký pokrok.

To ovšem není všechno, protože Otto z Ottenfeldu stojí také za základy novodobého poštovnictví.
On byl velmi úspěšný ve svých reformách, dále postupoval v úřední hierarchii a stal se, řekněme lidově, nejvyšším pošťákem rakouské monarchie. A to mu umožnilo, že byl pověřen přípravou prvního rakouského poštovního zákona, který byl přijat a schválen v roce 1837. A rekapituloval všechny dosavadní právní normy. Tento zákon následně platil v Rakousko-Uhersku, ale i následně v Československém státě až do roku 1946. Byl tak dokonalý, že nebylo třeba, aby procházel nějakou inovací.

Čtěte také

Máte také nějakou část expozice v Poštovním muzeu v Praze věnovanou právě tomuto muži z Opočna?
V Praze ne, ale v naší pobočce ve Vyšším Brodě na Šumavě. Tam byste našli o něm zmínky i jeho portrét. Můžete se tam třeba v létě zajet podívat.

Jaká je podle vás budoucnost poštovních služeb v dnešní době plné moderních komunikačních technologií?
Myslím si, že pošta jde s dobou, snaží se transformovat a reagovat na všechny dobové podněty. Určitě nastane doba, kdy se dočkáme, že třeba poštovní zásilky budou přepravovat drony. Ostatně jsem to viděl v televizi, že už tímto směrem jdou v Izraeli, takže proč ne v České republice.

Celý rozhovor s Janem Kramářem, vedoucím oddělení Správy sbírkového fondu Poštovního muzea v Praze si můžete poslechnout v našem audioarchivu.

autoři: Jakub Schmidt , baj
Spustit audio

Související