Zní to jednoduše, v safari parku se narodila mláďata levhartů perských. Je za tím ale 8 let práce

Ve studiu vítám zooložku Gabrielu Linhart. Jak se daří malým levhartíkům?
Daří se jim dobře, z toho máme radost. A já si troufnu říct, že v safari parku je teď úplně nejkrásněji, protože nejen, že tam jsou úžasná zvířata, ale park je perfektně upravený. Když jdu ze své kanceláře, tak jedna z prvních věcí, co vidím, je nádherně, kanárkově, výrazně žlutá impozantní magnólie, která stojí vedle rubínově zbarveného javoru. Stromy tam teď prostě září. A k tomu se přidává nyní i výzdoba, perfektní práce našich zahradníků a zahradnic, kteří přírodní kulisu doplňují nápaditými, ale velmi vkusnými aranžemi z rostlin, květin a dalších věcí.

A přibydou samozřejmě dýně.
Ano, teď do toho ještě přibude 10 tun dýní, postupně samozřejmě. Věříme, že s pomocí návštěvníků, jako každý rok, dotvoří atmosféru Týdne duchů, který bude probíhat od soboty 22. října do neděle 30. října. Akce vyvrcholí v sobotu 29. října, kdy bude v 16. hodin odpoledne připravena strašidelná stezka. Malé i velké návštěvníky čekají podle chuti a libosti různé strašidelné úkoly a samozřejmě i nějaké ceny a odměny.

ZOO má na podzim jinou atmosféru, je to úplně jiná zahrada. Má to zvláštní kouzlo, návštěvníci se k nám na Týden duchů každoročně vrací.
Gabriela Linhart, zooložka Safari Park Dvůr Králové

Skutečně celá zoo bývá vyzdobena vyřezanými dýněmi, všude hoří svíčky. To by mě zajímalo, kdo to zapaluje?
V loňském roce to bylo asi 6 000 svíček. Část jich zapalují sami návštěvníci, když si tu svoji dýni vydlabou, někam ji umístí podle vlastního uvážení, kam se jim to líbí. Tak si potom i svíčku zapalují sami. A část zapalují naši zaměstnanci. A je to krásné. Zoologická má teď úplně jinou atmosféru. Nejen, že je to zajímavé pro návštěvníky, často je to mile překvapí, je to úplně jiná zahrada. Má to jiné kouzlo, jsou tam nové prvky a návštěvníci se k nám na Týden duchů každoročně vrací.

Čtěte také

Dýně zaplnily Safari Park Dvůr Králové. Týden duchů vyvrcholí sobotním srazem strašidel

Určitě jsou pro návštěvníky připraveny i nějaké dobroty z dýní na ochutnání.
Je to tak. I menu v restauraci U Lemura se přizpůsobuje sezónní nabídce. Takže tam se mohou návštěvníci občerstvit a dát si jídlo, které se liší od hlavní letní sezóny. Ale není to jen o dýních, budou tam samozřejmě k výběru i jiné sezónní pokrmy.

A navíc ještě budete předvádět takzvaný enrichment, tedy obohacení nebo zabavení zvířat těmi dýněmi.
Ano, každý den to bude v určitý čas, který si návštěvníci mohou najít buď na našem webu, nebo to bude i u vchodu do zoologické zahrady na informačních cedulích. Tam budou vypsané časy, kdy se dýně a kterým zvířatům budou dávat do expozic nebo do výběhů. Určitě to budou hyeny, lvi, gepardi, sloni, hrošíci, surikaty, psi ušatí, šimpanzi, orangutan. Víme, že si to užijí, že si s tím hrají. Třeba surikatám, které se tedy dýní přímo neživí, do nich ukrýváme červíky nebo hmyz, takže ony si to pak prolézají a hledají.

Čtěte také

Zooložka Gabriela Linhart: Chov gepardů v naší péči je vyšší dívčí. Před 10 000 lety téměř vyhynuli

Ještě se vrátím ke dvěma levhartím klukům, kteří se u vás narodili v srpnu. Pojďme se na ně víc podívat.
Prospívají dobře, z čehož máme radost. Narodili se samici Banu, která je tříletá, byl to pro ni první porod, takže jsme byli napnuti, jak to vše zvládne. A musím říct, že prvních pár hodin nám připravila krušné chvilky, protože porodila mláďata, očistila je, ale pak odešla do druhého boxu a dalších asi 10 hodin si jich nevšímala. Naštěstí byla obě koťata, oba samečci, zdravá a měla dostatek sil. Kluci byli dost hluční, takže ji tak dlouho volali, až to jejich matce nedalo, přišla, a už se od nich na několik týdnů nehnula. Tedy nakonec je Banu perfektní matka.

Mláďata tohoto druhu se u vás narodila asi po osmi letech, je to tak?
Ano. Čekali jsme na ně velice dlouho. Celkově se v Evropě levhartí mláďata málo rodí, jsou to určitě jediná mláďata za posledních 12 měsíců, nikde v jiné zoologické zahradě se nenarodila. Zní to sice jednoduše, když se řekne, že narodila koťátka a mají se dobře, ale jsou za tím z naší strany roky práce, vlastně celých těch 8 let. Protože původně otec Arkis přišel z centra se Soči, kde reintrodukují levharty do národního parku, a byl velice plachý. Museli jsme s ním pracovat, aby byl schopen se spojit se samicí.

Čtěte také

Ve Dvoře Králové se narodila dvojčata levharta perského. Matka první kontrolu dovolila až po měsíci

A to se nakonec povedlo.
Původně jsme měli jinou samici, která už ale potom byla stará, protože čas hrozně rychle letí. Připravovali jsme samce a samice nám mezitím zestárla, onemocněla a zemřela. Tedy jsme teď měli novou.

Ještě jedna věc mě zaujala. Ten váš samec je velmi geneticky významný, protože není příbuzný s ostatními evropskými samci, které chovají jiné zoologické zahrady.
Přesně tak. Tady má velký význam evropský chovný program zvířat, kdy se podaří zvířata přesunovat a spárovat tak, jak je potřeba z hlediska jejich genofondů. I proto byl velký zájem o toto zvíře, dostat samce k nám, protože máme už dlouholetou zkušenost s odchovem. Byla do nás vkládána velká naděje, že se tady u nás podaří tohle polodivoké zvíře spojit s evropskou samicí, která přišla z německého Kolína. A spojení se podařilo.

Levhart Arkis je cennou posilou šelmince v ZOO Dvůr Králové nad Labem|foto:Zoo Dvůr Králové

U levhartů je to poměrně těžké, chovatelé musí mít zvířata perfektně napozorovaná, protože to první spojování je vždy spojeno s velkým rizikem. Pokud si ta zvířata nesednou jako individuality, a zároveň mají třeba špatnou náladu nebo není samice ve správné fázi ovulačního cyklu, tak se může stát, že se navzájem těžce zraní. Není raritou, že samec samici zabije. On totiž může být i dvakrát tak větší než samice.

Čtěte také

Každý živý tvor potřebuje k životu komplexní soubor aktivit, říká zooložka Gabriela Linhart

Všechno se ale povedlo a krásná koťátka teď uvidíme.
Výsledek je nádherný, opravdu jsou oba dva levhartí kluci úžasní. Zajímavé bylo, když se narodili, tak jeden byl poměrně tmavý, vypadal až skoro černě, a druhý byl světlý. Teď už se barevně vyrovnávají a budou z nich úplně standardně zbarvení levharti žlutí s černými tečkami. A návštěvníci je mohou vidět, oni už chodí do výběhu, ale ještě neplánovaně, necháváme to na jejich matce a na nich. Kdy se jim podle počasí bude chtít.

A prý zůstanou klidně ve výběhu celou zimu, protože jim nevadí chlad ani sníh.
Ano. Jejich přirozené prostředí je takové, že jsou zvyklí i na mráz. Tedy naše podnebí jim celoročně naprosto vyhovuje.

Tak se určitě přijeďte do Safari Parku Dvůr Králové podívat. A já jsem moc rád, že se naopak na nás přijela podívat zooložka Gabriela Linhart, která se o levhartíky stará.