Zmije je náš nejklidnější had. Jed nemá na útok proti lidem, ale na shánění potravy. Tak s ním šetří

8 fotografií

Chtěla jsem začít zvoláním, že jsem ráda, že jste všechny hady nechal doma. A vy jste nám zrovna přinesl ukázat jednoho jedovatého.
Ano, přinesl jsem nádhernou samičku zmije obecné, jediného našeho jedovatého hada. A je zvláštní svým zbarvením. Normálně bývá samička zbarvena dohněda s takovou málo znatelnou klikatou čáru na hřbetě. Sameček je stříbrný nebo šedivý, ale tohle je melanická forma, což je vlastně opak albinismu, kdy je zmije úplně od hlavy až po špičku ocásku černá. Lidé se domnívají, že je daleko jedovatější než normální zmije, to je ale nesmysl.

My jsme jako děti byli vedeni k tomu, že neexistuje ošklivé, natož hnusné zvíře. Každé má v sobě nějakou zajímavost. A je to pravda.
Roman Rozínek, herpetolog a ochránce přírody

Zmije jsou klidné, je to náš nejpomalejší a nejklidnější had, který většinou ani neútočí. A když už zaútočí, tak většinou jen zavřenou tlamkou, aby varoval toho vetřelce. Protože zmije nemá jed na obranu nebo na útok proti člověku, ale na shánění potravy. Takže ona s ním neplýtvá. To by bylo, jako kdyby člověk zahazoval kreditní karty.

Čtěte také

Herpetolog Rozínek: Je skoro pravděpodobnější, že na vás spadne strom, než že vás uštkne zmije

Četla jsem, že snad až třetina je takzvaných suchých zmijích kousnutí, kdy ona ani jed nevypustí.
Ona většinou zaútočí svojí tlamkou, nebo když je to zmije malá a kousne vás například do holeně nebo do palce, tak často tu tlamku ani neotevře tak, že vás opravdu nezasáhne svými jedovými zuby. Já ale varuji před nějakým takovým pokusem, že se lidé nechají uštknout jen aby věděli, jaké to je a aby získali nějakou imunitu.

Vy máte hady rád, ale určitě slýcháváte, že fobie z hadů může být veliká. Já bych si také nesáhla.
Ale já jsem už zblbnul tolik dětí, že si nakonec sáhli na hada. Protože když je had vyhřátý, a nejedovatý, protože když s hadem člověk manipuluje, tak musí být nejedovatý, když ho krásně zahřeje teplíčko, tak když si na něj sáhnete, tak skutečně se to dá nejblíže přirovnat sametu. Kdyby byl had mokrý a slizký, lezl by po písku, tak by se musel zákonitě obalit.

Čtěte také

Hady obestírají legendy a mýty. Lidé se jich bojí, ale zároveň je fascinují a přitahují

To je možná rada pro ty, kteří se hadů bojí. Zbavit se onoho strachu tím, že půjdete za nějakým odborníkem a sáhnete si na hada. Protože děti možná strach nemají, předáváme jim ho my, dospělí.
Ano, to je velmi škodlivé. Protože rodiče se bojí a říkají, fuj, to je slizký a nebezpečný jedovatý had. To je podobné, jako když byste přivedla dítě k vodě a řekla mu, že se utopí. Tedy to jsou špatné výchovné postupy. My jsme jako děti byli vedeni k tomu, že každé zvíře je něčím zajímavé, že neexistuje ošklivé natož hnusné zvíře. Protože každé zvíře má v sobě nějakou zajímavost. A je to pravda.

Překvapilo mne, že u nás v přírodě máme pouze pět druhů hadů a z nich je jen zmije jedovatá.
Ano, ostatní jsou užovky. Takže většinou, když potkáme nějakého hada, tak to bude užovka. A nejčastěji užovka obojková. Nejsnadnější poznávací znak je, jakmile má had na hlavě něco bělavého, žlutavého nebo oranžového, tak je to náš nejběžnější had, užovka obojková. Ona ale klidně i zastrašuje, staví se do pozice jako kobra, postaví se a hodně syčí. Ale nekouše, prostě se bojí, tak se snaží zastrašit. A pěkně smrdí.

Herpetolog Roman Rozínek přinesl do rozhlasového studia ukázat černou zmiji|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Celou hadí radioporadnu s herpetologem Romanem Rozínkem si můžete poslechnout v našem audioarchivu.