Zlaté české ručičky! Vendula Radoňová je nejlepší autolakýrník, Ladislav Vrabec nejlepší klempíř

Oba oceněné k nám do rozhlasového studia doprovodili jejich učitelé odborného výcviku Michal Petřík a Martin John. Kdo nám tedy představí soutěž české ručičky?
Ladislav Vrabec: Soutěž České ručičky je utkání těch nejlepších z nejlepších. Nejdřív se jezdí na kvalifikaci do Stochova, odkud se kvalifikujete na finále do Brna. A potom v tom Brně chodí porota, prohlíží si způsob vaší práce, koukají také na to, jak spolupracujete s vaším kolegou, jak se stavíte obecně k práci. Je pak vidět, ke komu se přiklání, koho by si chtěli vybrat. Jsou to hodně nervy, protože když od vás odejdou a dlouho se neukáží, tak si člověk říká, jestli něco pokazil.

Čtěte také

Putování po stopách tradičních řemesel aneb Zlaté české ručičky zvládnou téměř všechno

Co všechno porota hodnotí?
Vendula Radoňová: Hodnotí nás bodově, podle toho, kolik je tam porotců. Ti vše obcházejí a postupně nám dávají body. Pak se to sčítá.

Překvapilo vás něco během samotné soutěže?
Ladislav Vrabec: Ano, v podkladech na soutěž jsme obdrželi nákresy věcí, co tam dostaneme. Ale když jsme tam přejeli, tak dvě věci byly ohnuté úplně jinak, takže jsem pak musel vařit trochu z vody, to se přiznám. Strávil jsem na tom dost času, ale nějak jsem to vykouzlil.

Pak vás vyhlásili nejlepšími?
Ladislav Vrabec: Druhý den ráno, až porota sečetla body, než se všichni sešli. Na tom vyhlášení jsme se dozvěděli, že jsme první. To byl ten nejlepší pocit, že to máme za sebou a že jsme vyhráli.

Kromě autolakýrníka byly u mechaniků dvě holčiny a u autotroniků tři. Celkově je na škole poslední dobou víc a víc holek.
Vendula Radoňová, studentka Střední odborné školy a Středního odborného učiliště Vocelova Hradec Králové

Co říkají mistři na své svěřence, že byli tak skvělí?
Martin John: Musím přiznat, že když jsme jeli do Brna, tak jsem klukům hodně věřil. A v duchu jsem si přál, ať vyhrajeme. Protože měli už zkušenosti z předešlého roku.
Michal Petřík: Mně udělala Vendulka neskutečnou radost. Překvapila, že byla nejšikovnější.

Kolik holek vůbec studuje na autolakýrnici?
Michal Petřík: Teď byly v soutěži tři. Začínají postupně chodit na autolakýrníka.

Čtěte také

Učebny a odborné dílny na hradecké „Vocelovce“ prošly modernizací za zhruba 11,5 milionu korun

Vendulko, jak jsi se dostala k tomuto nezvyklému povolání pro dívky?
Vendula Radoňová: Můj tatínek je také autolakýrník, tak jsem to nějak od něj okoukala a řekla jsem si, že bych to chtěla dělat i do budoucnosti. Takže přes rodinu, protože i můj strejda je autoklempíř, celkově se pohybujeme okolo aut.

Co Ladislav, kudy vedla cesta ke klempířině?
Ladislav Vrabec: Jako malý kluk jsem to viděl, protože děda je vyučený pokrývač/klempíř. Odmalička jsem se tedy pohyboval okolo střech, zkoušel jsem pomáhat, vždy si mě třeba bral na podávání materiálu nebo něco takového. Když jsem se hlásil na další studium, tak mě hodně začalo bavit pečení a vaření. Takže jsem chtěl jít na cukráře, měl jsem dvě řemesla. A říkal jsem si, buď si budu hezky v teple péct třeba chleba, nebo si budu někde i v zimě klepat na střeše plech a dělat nějaké detaily. Ale nakonec jsem se rozhodl pro tu střechu, že budu pokračovat v rodinném řemesle. A už jsem u toho zůstal, sám dělám stavby, takže spokojenost.

Začalo mě bavit pečení a vaření, takže jsem chtěl jít na cukráře. Ale nakonec jsem se rozhodl pro střechu, pokračovat v rodinném řemesle.
Ladislav Vrabec, student Střední odborné školy a Středního odborného učiliště Vocelova Hradec Králové

Tyto učební obory jsou spíše pro muže, myslím si. Jak to máte u vás ve škole?
Martin John: Třeba na klempířku máme teď jednu slečnu. Chodí do druhého ročníku a je moc šikovná. Věřím, že se pokusí příští rok navázat na úspěch Ládi a bude soutěžit.

Čtěte také

Moderní dílny pomohou žákům SOŠ a SOU Vocelova v Hradci Králové získat lepší praxi

Pojďme představit vaši školu, hradeckou Vocelovku. Co všechno se u vás dá studovat za obory?
Vendula Radoňová: Z autooborů tam jsou autotronik, automechanik, dopravní prostředky, autolakýrník, autoklempíř a autoelektrikář.

Je zájem o tyto obory mezi studenty?
Martin John: Já bych řekl, že ano. Začínají chodit i holky na autolakýrníka, to mě až překvapilo.
Vendula Radoňová: Kromě autolakýrníka byly u mechaniků dvě holčiny a u autotroniků tři. Celkově je na škole poslední dobou víc a víc holek.
Martin John: A máme také stavební obory, což je klempíř, zedník, tesař, instalatér. A musím říci, že i na tesaře studuje jedna slečna. Mezi dívkami se to rozšiřuje, nebojí se to studovat.

Martin John, Ladislav Vrabec, Vendula Radoňová a Michal Petřík ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Jak vidíte svoji budoucnost? Chcete se řemeslu věnovat?
Vendula Radoňová: Já půjdu pracovat od srpna do Hradce Králové do autorizovaného servisu.
Ladislav Vrabec: Určitě chci v řemesle pokračovat. V budoucnu si postavit třeba i nějakou firmu, co by se třeba specializovala na šikmé nebo ploché střechy. Dílnu už pro začátek mám, takže už stačí jen nějaké pořádné auto a můžeme jezdit po stavbách. A až postavím dům, tak postavím i kuchyň.

Našimi hosty byli Vendula Radoňová a Ladislav Vrabec, laureáti přehlídky České ručičky 2025, kteří studují na Střední odborné škole a Středním odborném učilišti Vocelova v Hradci Králové. Jsou nejlepší autolakýrník a klempíř v republice. A jejich mistři odborného výcviku Michal Petřík a Martin John. Děkuji za rozhovor.