Žili jsme prostě, s nadšením a vesele. V 93 letech je Otto Středa osobností Červeného Kostelce

Otto Středa a Romana Pacáková
Otto Středa a Romana Pacáková

Co na tom, že byl zrovna všední den. I tak byla návštěva, na kterou se s mikrofonem vypravila Romana Pacáková, velmi nevšední. Rozjela se do Červeného Kostelce za panem Otto Středou, který nedávno převzal titul Osobnost sportu a kultury města Červeného Kostelce. 

Když si začali s Romanou Pacákovou povídat o všem, čím v životě byl a on byl vším rád, v očích mu jiskřilo a vzpomínání nebralo konce.

Od dětství hrál loutkové divadlo, celý život byl dobrovolným hasičem, dlouhá léta také konferenciérem dechové hudby. Ale především byl pan Otto Středa všestranným sportovcem.

A jeho sportem číslo jedna se stal tenis. Jako malý kluk za první republiky běhal na síť pro míčky, když hráli páni továrníci. Ale na kurt se dostal až jako učeň. První raketu si koupil v Hronově za více než sto korun a to tehdy byly nějaké peníze!

Stál u zrodu červenokosteleckého tenisového oddílu a zůstal mu věrný po dobu celé jeho šedesátileté historie.

Z rodinného alba Otto Středy

V padesátých letech minulého století se ještě hrálo ve Smetanových sadech. Jak příznivců bílého sportu přibývalo, bylo potřeba vybudovat pro tenisový oddíl odpovídající zázemí. Otto Středa s přáteli tedy s fortelem sobě vlastním přiložil ruce k dílu. Vybudovali šest kurtů u vodárny za fotbalovým hřištěm. Hráli i krajský přebor a několik generací červenokosteleckých dětí tenisu naučil. Ještě v 81 letech Otto Středa vyhrál po boku kamaráda Dana Pavlíka klubový tenisový turnaj ve čtyřhře.

Na tenisových kurtech strávil obrovskou část svého života a vždy byl v kolektivu vítaný díky své schopnosti zvednout svým přátelům náladu nejrůznějšími způsoby. Dodnes se např. vypráví o jeho exhibici na turnaji dospělých, kterou odehrál coby Miss Mitt-Wochová, a dodnes také navštěvuje tenisový areál a skládá básně týkající se klubového dění.

Otto Středa s červenokosteleckými ochotníky

Otto Středa byl nejen tenistou, ale všestrannou sportovní osobností. Hrál také stolní tenis, závodně fotbal, hokej, lyžoval a od deset let chodil do Sokola.

A málokdo je také tak všestrannou osobností kulturní, jako Otto Středa. Už jeho tatínek ho přivedl k divadlu, a tak s červenokosteleckými ochotníky strávil na prknech, která znamenají svět, celý život.

Měl také vytříbený smysl pro humor a komické nadání. Tvořil a řídil originální estrádní programy, s nimiž s kamarády jezdili po širokém okolí.

Otto Středa s ochotníky

Maminka ho zase vedla k hudbě a jako malému mu k Ježíšku koupila housle. Hrál a cvičil poctivě, ale spíš z povinnosti. Zalíbení našel ve zpěvu a prozpíval se životem s pěveckým sborem Záboj. Miluje všechny hudební žánry a nejvíce hudbu taneční. Však je také skvělým tanečníkem a za život protancoval nejedny střevíce. Ještě nedávno chodil tančit na věhlasné odpolední čaje do Řešetovy Lhoty.

K hudbě si našel jinou cestu, i když vedla trochu oklikou. Tehdejší dirigent dechové hudby Podzvičinka Jiří Rosa byl kamarád pana Středy z nedaleké Olešnice, a tak slovo dalo slovo a Otto Středa se stal na mnoho let neopakovatelným konferenciérem této kapely.

V mládí se vyučil brašnářem a také knihařem, a to se mu velmi hodilo, protože si stovky svých fejetonů a humorných gratulací, které psal na kamarády z tenisu i dechovky, mohl také sám svázat do několika knih.

Otto Středa turista

Pan Středa dal také Romaně Pacákové nahlédnout do svého archivu fotografií. A tak řeč přišla i na jeho rodnou chalupu v Červeném Kostelci, která stála na místě, kde je dnes parkoviště Penny marketu. Bourali ji s rodinou vlastníma rukama. Vyrůstal ve velmi skromných poměrech. Vyučil se brašnářem a knihařem. Tatínek byl obuvník a maminka v domácnosti. Měl dva starší bratry.

I domácí strava byla velmi prostá. Maminka ale byla dobrá hospodyně, aby ušetřila, chodila posluhovat do třech domácností, aby měli na Vánoce cukroví a na Velikonoce pomlázku. Také tatínek měl ještě další dvě řemesla, dělal rolety do oken a protože byl výborný počtář, tak si přivydělával jako účetní.

Bavič a showman Otto Středa

Pole neměli a tak nemusel pracovat v hospodářství. Zato měl na starosti velkou bandu dětí z celé ulice. Byl z nich nejstašří a říkali mu "táta ulice". Stal se jejich přirozeným vůdcem, hráli fotbal s balonkem od Bati za korunu, někdy bohatší děti přinesly i kožený míč.

Také byl skautem a na táboření v přírodě s kamarády, stan z celty a dršťkovou polévku z kotlíku nikdy nezapomene.

Žili prostě, s nadšením a vesele. Celé dětství běhali s kamarády po lesích, hráli si na indiány i na vojáky, sbírali maliny a ostružiny a všechen ten pohyb a činorodost už ho pak provázely celým životem. A to byla také odpověď pana Středy na otázku, jak se dožít tak úctyhodného věku ve vynikající fyzické i duševní kondici...

Panu Středovi i ve 93 letech výborně slouží paměť, a tak je rád, že když se ohlédne, má na co vzpomínat.

Spustit audio

Související