Žije s námi dívka Sára z Belgie a je to super. Jsme hostitelská rodina!

Ondřej Janský, Sára z Belgie a její kamarádka Leticia z Brazílie ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové
Ondřej Janský, Sára z Belgie a její kamarádka Leticia z Brazílie ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Pozvání do Českého rozhlasu dnes přijala rodina Janských, která není úplně tradiční rodinou. Je to takzvaná hostitelská rodina. Je tady táta Ondřej Janský a s tím Sára z Belgie a její kamarádka Leticia z Brazílie.

Ondřeji, otázka na vás, jak vás to vůbec napadlo vzít si na rok do domu studentku z jiné země?
To napadlo moji ženu. Už loni jsme hostili studenta z Itálie. A tak jsme se nějak zapojili dále do programu, takže letos máme Sáru z Belgie. Prostě se nám to zalíbilo. Je to dobrá zkušenost.

Vy jste se prostě obrátili na nějakou agenturu a řekli, že byste si vzali někoho domů, je to takhle jednoduché? Nebo si vás nějak prověřovali?
Vzhledem k tomu, že vloni to bylo trošku narychlo, tak si nás moc neprověřovali. Ale to vzniklo tím, že naše dcera byla jako studentka v USA a potom chodila a říkala nám: měli byste to taky nějak vykompenzovat, měli byste si někoho vzít.

Takže vlastní děti vás do toho takzvaně uvrtaly.
Ano, mladší dcera trošku tak popíchla.

Máte dvě dcery.
Ano, ale teď nejsou doma, protože jedna pracuje v Brně, druhá studuje v Brně. Takže se vlastně uvolnil pokoj pro Sáru.

Mohli jste si vybrat, jestli chcete domů dívku nebo chlapce?
To se vybírá. Předem dostaneme seznam studentů, kteří mají zájem tady strávit někteří tři měsíce, někteří rok.

Sára z Belgie a její zkušenosti s českou pomlázkou

Sáro, vám je 19 let. Chtěla jsem jet prý původně do Polska.
Ano, ale teď jsem ráda, že jsem tady. Museli jsme vybírat ze tří zemí a vybírala jsem Polsko, Rusko a Českou republiku. A Česká republika nebyla moje první volba.

Teď chodíte na hradecké Gymnázium Boženy Němcové. Co bylo nejtěžší, když jste sem přijela?
Myslím, že lidé jsou moc jiní.

V čem?
Všichni. Je moc těžké udělat si tady nové kamarády.

A co se vám u nás nejvíc líbí?
Mám moc ráda stará města. Památky, historii, ta je pro mne přitažlivá.

Jestli jsem to správně pochopila, jste stále v kontaktu i s ostatními studenty ze zahraničí. Leticia je ovšem z Brazílie, jak jste se seznámily?
Přes AFS, to je agentura, která pořádá tyto pobyty. Oni dělají nějaká společné aktivity nebo akce.

Takže se různě potkáváte, přestože jste úplně z jiných měst, protože vy jste v rodině v Trutnově a Sára tady v Hradci Králové. Ondřeji, přišly už i nějaké těžké momenty? Mám pocit, že je to hodně o kompromisech. Musel jste třeba Sáru za něco napomenout, že dělala, něco, co se vám nelíbilo nebo je vzorná?
Celkem vzorná, byly jen nějaké drobnosti. Je to jiná kultura, ale ne natolik, abychom měli nějaké rozpory. Pouze jsem slyšel, že třeba z Asie studenti mají trošku někdy problém. Nebo jsme slyšel o chlapci z Brazílie, který všechno házel na zem, protože doma měli sluhu a on si nechtěl uklízet.

Jak dlouho trvá taková ta fáze okoukávání navzájem? Sára je tady od srpna. Kdy se ten váš každodenní režim dostal do takových těch běžných kolejí?
Během asi měsíce.

Leticia Kirchmayer z Brazílie

Sáro, je to jiné prostředí. Já myslím, že to musí být velmi náročné.
Je to moc těžké, ale to je proces. To není jeden den, ale teď se cítím tady jako doma.

Musím říct, máte všichni nervy ze železa, co tady se mnou jste.
Ale v době mobilů a Facebooku a podobně není problém být v kontaktu s rodinou. Takže je to snazší.

Jsou to odlišné kultury, určitě i jiné stravování. Museli jste třeba, Ondřeji, doma kvůli Sáře upravovat chod domácnosti, jinak vařit, jíst?
Ne. Sára jí v podstatě to, co jíme my, vaří občas a třeba něco, jak já jsem to nazval belgický guláš, protože to je velice podobné a vypadá to jako guláš. Hovězí maso. A je to s pivem.

Tak to vám, Ondřeji, určitě chutnalo?
Tatínek Sáru připravil na pobyt v Čechách tím, že ji nutil číst Švejka, což jsem pak vysvětlil, že to asi není knížka pro mladou dívku. Ale taky jí řekl, když jedeš do Čech, tak vem s sebou pivo. Takže přivezla výborné pivo z Mechelenu. To je město, kde bydlí. Mají tam pivovar, který v roce 2012 vyhrál světovou soutěž mezi pivy.

A co Leticia? Taky pivo bylo?
Ne, pivo ne. Pivo nemáme moc dobré v Brazílii, tady je určitě lepší. A občas vařím v mé rodině. To se mi líbí vařit a chybí mi brazilské jídlo.

Ondřej Janský a Sára z Belgie ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Slyšela jsem, že někteří studenti, kteří přijedou do Čech, jsou trošku v šoku z té české kuchyně. Je tedy něco, co vás překvapilo a opravdu vám nechutnalo?
Myslím, že, všichni studenti nemají rádi sladké jídlo. Takže sladké knedlíky, krupicová kaše, rýže na sladko, to tedy ne.

Sáro, cítíte se u Janských už tedy jako doma?
Já už jo. Žijeme v digitální době, takže jsem stále v kontaktu se svojí rodinou. Volám si s babičkou. Píšeme si každý den.

Takže mají o vás stále informace. Nebojí se o vás rodiče? Rok pryč.
Maminka jo. Ale minulý roky byla sestra Sáry v Dánsku. Takže rodiče už si zvykli.

Všichni jste rádi, že jste do projektu šli? Ondřeji.
Jednoznačně.

A Sára s Leticií jsou rády, že jsou v České republice?
Jo, určitě, ano. Moc.

Ondřej Janský, Sára z Belgie a její kamarádka Leticia z Brazílie ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové