Železniční viadukt ve Staré Pace byl na konci války podminován. Do vzduchu ale nevyletěl

Železniční stanice Stará Paka se na mapě poprvé objevila 1. 12. 1858, kdy společnost Jihoseveroněmecká spojovací dráha dokončila úsek Horka u Staré Paky – Stará Paka – Turnov. Součástí trati je i kamenný železniční viadukt ve Staré Pace. Tyčí se do výšky 19 metrů, dlouhý je 119 metrů, má čtyři oblouky a klene se nad silnicí druhé třídy 2/283 a místním potokem Rokytkou. Přesné datum jeho dostavby není známo, ale první vlak po něm projel v roce 1858.

„Víme, že stavba, na které se podíleli i italští dělníci, takzvaní barabové a někdy taky trhani, trvala sedm až osm měsíců. Stavěli ji z pískovcových kamenů. V porovnání s tím, že se most v 70. a na začátku 80. let minulého století generálně opravoval dlouhých 12 let, je to až neuvěřitelné. Dlužno ale říci, že dělníci kromě staropackého viaduktu dávali zároveň do pořádku i patrový viadukt v Libštátě, bazén na koupališti a postavili schody z vlakového nádraží dolů k viaduktu směrem k Roškopovu. Práci na technické památce si ale zjevně šetřili,“ říká s úsměvem pamětník Eduard Hradecký z nedalekého Roškopova.

Němečtí vojáci nakonec viadukt nezničili

Na konci druhé světové války byl most podminován a připraven k likvidaci. „Nevím, proč se ho Němcům nakonec nepodařilo vyhodit do vzduchu, ale asi proto, že ho potřebovali. Je to totiž hodně frekventované místo a Schörnerova armáda ho potřebovala k ústupu, nebo spíš k útěku,“ myslí si Eduard Hradecký.

Staropacké vlakové nádraží je významným železničním uzlem|foto: Vladislava Wildová

Nálože byly z viaduktu odstraněny po osvobození a betonové záplaty na patkách dlouho označovaly místo, kam je němečtí vojáci umístili. Zmizely až při zmíněné velké rekonstrukci, kdy byl most hustě provrtán, sešroubován a stažen. „Pak byly nainstalovány armovací sítě a celá konstrukce viaduktu nastříknuta vrstvou 15 až 20 centimetrů betonu. A podloží mostu zpevněno betonovými injekcemi. Na jedné straně tady pouštěli do země téměř tekutý cement a na druhé straně potoka to vytryskávalo ze země ven, tak to snad udělali důkladně,“ hodnotí s nadsázkou tehdejší rekonstrukci Eduard Hradecký

Zároveň ale se smutkem dodává, že kouzlo hezké a zajímavé architektury pískovcové stavby nenávratně zmizelo pod betonovým „kožichem“. Dodnes ale oblouky viaduktu probouzejí obdiv k původním stavebním dělníkům, kteří věděli, jak na to a s tehdejším technickým vybavením dokázali takřka zázraky.

Když přijedete vlakem na staropacké nádraží, které je významným železničním uzlem pro pět směrů, můžete se za oblouky viaduktu vydat po žluté turistické značce. Z Nové Paky je to k viaduktu asi dva a půl kilometru. Využít můžete chodníky nebo také boční uličky, abyste nemuseli šlapat jen po silnici, která je poměrně frekventovaná. Od železničního viaduktu pak jedna z cest vede do Lomnice nad Popelkou nebo na Karlov, což je historické jádro Staré Paky. Vyšlápnout se dá také na Roztoky a Kruh, i jinam do Podkrkonoší.