Železniční viadukt ve Staré Pace byl na konci války podminován. Do vzduchu ale nevyletěl

25. duben 2018
Česko – země neznámá

V kopcovité krajině Podkrkonoší ve Staré Pace je dominantou kamenný čtyřobloukový železniční viadukt na trati Pardubice - Liberec. Původní pískovcový vzhled dnešní technické památky nenávratně zmizel poté, co ho v 80. letech stavební dělníci schovali pod bytelnou betonovou fasádu. I tak jde ale o obdivuhodné dílo, které budí respekt.

Železniční stanice Stará Paka se na mapě poprvé objevila 1. 12. 1858, kdy společnost Jihoseveroněmecká spojovací dráha dokončila úsek Horka u Staré Paky – Stará Paka – Turnov. Součástí trati je i kamenný železniční viadukt ve Staré Pace. Tyčí se do výšky 19 metrů, dlouhý je 119 metrů, má čtyři oblouky a klene se nad silnicí druhé třídy 2/283 a místním potokem Rokytkou. Přesné datum jeho dostavby není známo, ale první vlak po něm projel v roce 1858.

„Víme, že stavba, na které se podíleli i italští dělníci, takzvaní barabové a někdy taky trhani, trvala sedm až osm měsíců. Stavěli ji z pískovcových kamenů. V porovnání s tím, že se most v 70. a na začátku 80. let minulého století generálně opravoval dlouhých 12 let, je to až neuvěřitelné. Dlužno ale říci, že dělníci kromě staropackého viaduktu dávali zároveň do pořádku i patrový viadukt v Libštátě, bazén na koupališti a postavili schody z vlakového nádraží dolů k viaduktu směrem k Roškopovu. Práci na technické památce si ale zjevně šetřili,“ říká s úsměvem pamětník Eduard Hradecký z nedalekého Roškopova.

Němečtí vojáci nakonec viadukt nezničili

Na konci druhé světové války byl most podminován a připraven k likvidaci. „Nevím, proč se ho Němcům nakonec nepodařilo vyhodit do vzduchu, ale asi proto, že ho potřebovali. Je to totiž hodně frekventované místo a Schörnerova armáda ho potřebovala k ústupu, nebo spíš k útěku,“ myslí si Eduard Hradecký.

Staropacké vlakové nádraží je významným železničním uzlem

Nálože byly z viaduktu odstraněny po osvobození a betonové záplaty na patkách dlouho označovaly místo, kam je němečtí vojáci umístili. Zmizely až při zmíněné velké rekonstrukci, kdy byl most hustě provrtán, sešroubován a stažen. „Pak byly nainstalovány armovací sítě a celá konstrukce viaduktu nastříknuta vrstvou 15 až 20 centimetrů betonu. A podloží mostu zpevněno betonovými injekcemi. Na jedné straně tady pouštěli do země téměř tekutý cement a na druhé straně potoka to vytryskávalo ze země ven, tak to snad udělali důkladně,“ hodnotí s nadsázkou tehdejší rekonstrukci Eduard Hradecký

Zároveň ale se smutkem dodává, že kouzlo hezké a zajímavé architektury pískovcové stavby nenávratně zmizelo pod betonovým „kožichem“. Dodnes ale oblouky viaduktu probouzejí obdiv k původním stavebním dělníkům, kteří věděli, jak na to a s tehdejším technickým vybavením dokázali takřka zázraky.

Když přijedete vlakem na staropacké nádraží, které je významným železničním uzlem pro pět směrů, můžete se za oblouky viaduktu vydat po žluté turistické značce. Z Nové Paky je to k viaduktu asi dva a půl kilometru. Využít můžete chodníky nebo také boční uličky, abyste nemuseli šlapat jen po silnici, která je poměrně frekventovaná. Od železničního viaduktu pak jedna z cest vede do Lomnice nad Popelkou nebo na Karlov, což je historické jádro Staré Paky. Vyšlápnout se dá také na Roztoky a Kruh, i jinam do Podkrkonoší.

autor: VaW
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.