Ze slávy Lázní Fořt moc nezbylo. O záchranu kostela místní bojují, varhany potkal radostnější osud

Postupné záchrany se dočkal fořtecký barokní kostel Nejsvětější Trojice, jehož varhany už před časem doslova vstaly z trosek.

Čtěte také

Za jistým varhanním unikátem se vydáme do Vrchlabí

Vzácnou památku - i její hlas - obdivují dnes návštěvníci vrchlabského klášterního kostela, a tak dobrý konec příběhu královského nástroje má pro nás redaktorka Eliška Pilařová.

Zkusím zapátrat v paměti, kdy jsem s Radkem Hanušem, ředitelem ZUŠ ve Vrchlabím, tady stála naposledy. Ale určitě vím, že to tenkrát bylo před takovou smutnou troskou kdysi nádherných varhan.

Ale když se podívám dnes, tak musím konstatovat, že se vše podařilo.
„Když jsme tento nástroj poprvé objevili v kostele Nejsvětější Trojice ve Fořtu, tak to bylo úplné torzo. Takže byly i myšlenky, že se prostě už zachránit nepodaří. Nakonec jsme zapojili úplně všechny síly na to, aby přežil. A nástroj nyní vidíme v presbytáři klášterního kostela ve Vrchlabí, jak se skvěje ve své plné kráse."

Je to nádhera

Dva pozitivy, hrací stůl vysunutý, vše zlaceno, píšťaly vypulírované. Jak se to všechno podařilo?

Čtěte také

„I strojař si může s chutí zahrát na varhany,“ směje se ředitel vrchlabského kůru Radek Hanuš

„Ten nástroj byl převezen. Vypsali jsme veřejnou sbírku a podařilo se sehnat peníze na kompletní opravu nástroje. Ten je tedy umístěn zde v presbytáři. Na první pohled by se zdálo, že je tu už třeba 100 let, protože už mu je 150 let."

Krásně se sem hodí a úžasně se do tohoto prostoru vejde.
„To byl i náš cíl, aby do interiéru zapadl. Protože je umístěn vedle oltáře, tak aby s ním splynul. Takže i barevné řešení je uděláno tak, aby nástroj v interiéru ladil. Když se do kostela dostane člověk zepředu od hlavních dveří, tak varhany v podstatě ani nespatří, byť je poměrně veliký."

Čtěte také

Nejstarší varhany v Krkonoších najdete ve Vrchlabí. Jejich historie a osud by vydaly na román

„Tento kostel je unikátní tím, že je tady několik varhan. Ale zde stojíme před nástrojem, který je z roku 1872, postavil ho Amadeus Hanish z Rychnova nad Kněžnou. Vzhledem k tomu, že stál v místě kůru a byl v podstatě obejmut klenbou, tak jejich zadní část vlastně neexistovala, vše se muselo doplnit, 90 procent nových píšťal."

„A co se týče zvukového vybavení, tak jsme dispozici nástroje malinko upravili. Aby byl v kontrastu s nástrojem, který zde současně je. Na kůru máme krásný romantický nástroj firmy Rieger a tady je nástroj spíše barokní. Nicméně dispozice byla upravena tak, aby byl schopen zahrát většinu literatury."

Pod jeho záchranou se právě podepsán Radek Hanuš.
„Mám radost z toho, že mám také dobré žáky. I oni se o nástroje začínají starat. A hlavně je hodně prohánějí svojí hrou, což je pro varhany úplně to nejlepší," dodává s úsměvem Radek Hanuš.