Že jsou obyvatelé Vysokého nad Jizerou Nemráti, to se ví. Víte ale, jak ke své přezdívce přišli?

Čtěte také

Krkonošské poudačky - nářečí jako řemen. Přiďte pobejt!

Časem se ale stal z těch „příšlapků“ folklór a Nemráti se dokonce dostali do nepsané hymny Vysokého nad Jizerou. Vypravěč Martin Hnyk nám vysvětlí, kdo je to Nemrát. „To je takový příšlapek, který mají v každé vsi tady na horách. A když takový krajánek přišel někde do kraje, tak se tam po zaklepání ozvalo: pojďte dál, posedněte.“

„Kdežto u nás se ozvalo: copa nám nesete? Ale neznamenalo to, copak nám nesete za majetné věci. Ale co přinášíte za noviny.“"

Jak s tím jde dohromady to, co se o vás říká: přijďte k nám brzo po vobědě, ať jste k večeři už zase doma a svačinu si vemte s sebou? „To říkají jenom zlí jazykové. To dá rozum. Ale třeba, co je tady od nás nejblíž, to jsou Kobyláci. Ti měli takový blahobyt ve vsi, že měli jedinou kobylu na faře a chodili ji krmit jako svátost, až jim za oltářem, chcípla hlady.“

Čtěte také

Nářečí se podobá reliéfu krajiny. Kde se začínají zvedat hory po okrajích Čech, tam nářečí zůstává

A to jsou Roprachtice? „Ano. A dokonce v Roztokách na tom byli snad úplně nejhůř. Tam se jim říkalo roztocký hovada. Těm se to přitrefilo tenkrát, když farář sloužil mši, a ten čas kraj postihl dobytčí mor. Tak pronesl takovou památnou větu: Ó bože, račiž se smilovati nad našima roztockejma hovadama. A přezdívka byla na světě.“

„No a teď máme ten Silvester. V hospodě se pořádaj sejkoráky. A sejkorák ten se můž vodbejvat jen tak, při fňukně. Při harmonice, nebo, když na to jsou krejcary, třásť celou kapelou. Co by si Horák nedopřál, dyž má zelí naložený, bandory ve sklepě a koháty před baračištěm narovnaný v ježku,“ dodává s úsměvem Martin Hnyk.