Zdeněk Mařas a dřevorubecký sport: Musíte pomalu tisíckrát seknout, abyste dělali ten pohyb správně

Zdeněk Mařas má svoji truhlářskou dílnu a věnuje se dřevorubeckému sportu, ve kterém byl čtyřikrát za sebou třetí na mistrovství republiky, naposledy letos v červnu v Trutnově. Tak co ta čtyřikrát za sebou třetí místa?
Natrénováno bylo, ale udělal jsem dost zásadních chyb. U těchto velkých závodů vám to vždy prohraje hlava.

Ale držíte svůj standard. To mě těší.
Jak se to vezme, mě to moc netěší. Ale zase na druhou stranu, být třetí nejlepší v republice zní krásně. Ovšem být druhý nebo první by znělo lépe.

Každý pohyb se snažíte zafixovat. Aby tam nebylo nic navíc, bylo tam co nejvíc síly a bylo to nejrychlejší. Aby se to zapsalo do hlavy.
Zdeněk Mařas, truhlář a sportovní dřevorubec

V jakých disciplínách se soutěží na dřevorubeckých mistrovstvích?
Tohle byla série Stihl Timbersports, kde je šest disciplín. Přesekávání ležatého kmene, pak standing, to je přesekávání stojícího kmene. Dále řezání sériovou motorovkou, potom singlbach, to je řezání obří ruční pilou, která je myslím i rychlejší než motorovka. A také královská disciplína, moje nejoblíbenější, to je springboard. Třímetrový kůl, do něj si zasekáváte dvě kapsy a lezete po takových prknech nahoru. To jsem se udělal svůj osobní rekord, chtěl jsem se dostat pod minutu už několik let, teď se mi povedlo dostat dokonce pod 50 vteřin. Ale zkazil jsem všechny disciplíny předtím.

Čtěte také

Řezbářky z Litoboře na Náchodsku. Drobná žena s motorovou pilou v ruce budí zasloužený respekt

Je dřevorubecký sport jako každý jiný?
Máme třeba hasičský sport v Česku, v Austrálii se hraje australský fotbal a vedle toho se seká, jsou tam na to stadiony a hřiště skoro všude. Nový Zéland, Austrálie, odtud pochází dřevorubecký sport a dostává se do povědomí veřejnosti.

Jak vy jste se k němu dostal?
Když mi bylo 24 nebo 25 let, přišel ke mně Víťa Soukup, kamarád z dřevorubeckého sportu, já mu říkám maminka mého Timbersportu, jezdíme teď spolu po závodech a soutěžíme. A on se mne tenkrát zeptal, jestli si to nechci zkusit. A od té doby se tomu věnuji. Trénuji dvakrát týdně, jako u jiných sportů.

V čem takový trénink spočívá?
V zimě je to zejména fyzická příprava víceméně s vlastním tělem. Nějaká posilovna a síla, ale s tím jsem začal až teď. Jinak se hlavně seká. Na popud trenéra jsem si to sekání rozfázoval a sekáte velmi pomalu a každý pohyb se snažíte zafixovat. Musíte tisíckrát pomaličku seknout, abyste dělali pohyb opravdu správně. Aby tam nebylo nic navíc, aby to bylo co nejrychlejší a bylo v tom co nejvíc síly. Aby se to zapsalo do hlavy. Tak jsem trénoval celou zimu. Pak jsem přijel na závody, zazněl povel start a všechno jsem zapomněl. Sekal jsem poslepu.

Snažíme se spojit modernu se starým řemeslem. Umíme vše vyrobit úplně postaru i bez elektřiny. Ale to by dnes nikdo nezaplatil.
Zdeněk Mařas, truhlář a sportovní dřevorubec

Je to sport výhradně pro chlapy? Protože když se na vás člověk podívá, máte vypracovanou postavu, svalnaté ruce. To vše ve vašem řemesle asi potřebujete?
Je to potřeba. S kamarády, co sekáme, vždy říkáme, že jedeme objem. Jsme známí tím, že celý den se závodí a nejí se, protože jste ve stresu. Není na to chuť ani čas. Ale pak sežereme všechno, co najdeme. Ale není to sport jen pro chlapy. Máme super závodnice, sestry Urbanovy, se kterými závodí i jejich maminka Věnceslava. Je to taková sekací rodina. Přijedou i na Krakonošův pohár, jen jim zmenšíme průměry a budou závodit přímo proti nám. Jinak existují soutěžní série i přímo pro holky.

Čtěte také

Mezi dřevorubci byl v Adršpachu nejlepší Ondřej Jirman

Kdo vás vůbec k přivedl ke dřevu? Je truhlařina u vás rodinná tradice?
Přiznám se, že ani nevím. Chtěl jsem být kovář, ale pak se ze mě stal truhlář a to mi zůstalo. Děda měl malou dílničku, kde jsem si odmala hrál, on byl opravář zemědělských strojů. Byl jsem s ním byl odmalička v dílně. I když tedy nebyl úplně truhlářem, tam asi můj vztah ke dřevu vznikl a už mi zůstal.

Jaký byl začátek, když jste rozjížděl svoji truhlářskou dílnu?
Bylo to hodně náročné. Ale to proto, že jsem takový, jaký jsem. Snažím se spojit modernu se starým řemeslem. Byl jsem odpůrce moderních CNC strojů, teď ale už cncéčko také mám, ale snažím se spojit moderní truhlařinu s tradičním řemeslem. Umíme všechno, umíme vzít dláto či hoblík a vyrobit vše úplně postaru i bez elektřiny. Ale to by dnes nikdo nezaplatil. Snažíme se tedy vyrobit něco podobného, ale pomocí nových technologií. Děláme jen z masivu.

Založili jsme s kamarády Krakonošův dřevorubecký klub. Předávat si sekery, rady, samotné čtení dřeva. To je základní myšlenka.
Zdeněk Mařas, truhlář a sportovní dřevorubec

Mám blízký vztah k sekerám, chvilku jsem tesal i s Petrem Růžičkou, což byl u nás průkopník historického tesařství. Bohužel už tady není mezi námi, ale měl jsem možnost s ním tesat trámy. Ale to je kočovný život. Tak jsem se zase zavřel zpátky do dílny. Dostal jsem například možnost dělat na hradě Kunětická hora, dělali jsme i na zámku Slatiňany nebo na zámku ve Frýdlantu.

Čtěte také

Než ředitelem banky je lepší být dřevorubcem, vzkazuje mořský vlk z Podorlicka Rudolf Krautschneider

Na čem pracujete teď?
Děláme docela hezké zakázky a teď se něco vyvíjí na nádraží v Jaroměři. Tak uvidíme.

Pojďme ještě zpátky k dřevorubeckému sportu. 22. a 23. srpna bude u vás ve Víchové nad Jizerou Krakonošův dřevorubecký pohár. Vy jste prý založil dokonce i jistý klub?
Ano, na jaře jsme založili s kamarády Krakonošův dřevorubecký klub, máme tréninky dvakrát týdně. Trénují už i mé děti ve věku 8 a 6 let. Chodí tam i jeden třináctiletý kluk. Sem tam se nás na tréninku potká i osm.

Chcete i nejmladší generaci vtisknout lásku ke dřevu.
Jde hlavně o to, že třeba v Austrálii jsou tak dobří proto, že už tam mají čtvrtou generaci závodníků a předávají si sekery, rady, samotné čtení dřeva, jak si špalek natočit, jak ho sekat, jakou zvolit sekeru atd. To je základní myšlenka i našeho Krakonošova dřevorubeckého klubu.

Zdeněk Mařas ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Tak se všichni přijeďte 22. a 23. srpna podívat do Víchové nad Jizerou na Krakonošův dřevorubecký pohár. Pozval vás řemeslník a truhlář Zdeněk Mařas, také sportovní dřevorubec.