Zásady udržitelného života šíří Anička a Eliška Víravovy přes Youtube. Získaly Cenu Josefa Vavrouška

19. červenec 2020

Prestižní Environmentální Cenu Josefa Vavrouška nově získala od Nadace Partnerství hned pětice osobností. V nové kategorii pro mladé si Ekozásek roku odnesly teprve náctileté Youtuberky Eliška a Anička Víravovy z Hradce Králové za ekologický kanál Sestry v akci. 

Porota ve stejné kategorii udělila cenu in memoriam aktivistce a novinářce Kristině Klosové, která tragicky zemřela před rokem.

Cena za výjimečný počin putuje do brněnského Nového Lískovce. Převzala si ji tamní dlouholetá starostka Jana Drápalová, porotci ji ocenili za přeměnu panelového sídliště na klimaticky zodpovědnou čtvrť. Čtvrtá plastika od skláře Vladimira Kleina a šek na 20 tisíc korun putoval na slavnostním vyhlášení v Senátu Jiřímu Dlouhému. Kybernetik a specialista na environmentální vzdělávání z Univerzity Karlovy Dlouhý ocenění za dlouhodobý přínos vybojoval v konkurenci 14 dalších nominovaných.

Prestižní Environmentální Cenu Josefa Vavrouška získaly teprve náctileté Youtuberky Eliška a Anička Víravovy

O ekologická témata se Anička a Eliška Víravovy zajímají už malička. Ačkoliv je jim teprve třináct a patnáct let, samy si natáčejí a stříhají osvětová videa. Nejen svým vrstevníkům v nich radí, jak lze žít udržitelněji. Jejich práce jim letos vynesla Cenu Josefa Vavrouška v kategorii Ekozásek roku pro mladé do 33 let.

Veřejnosti jste známé především jako youtuberky, děláte toho ale mnohem víc. Co všechno?
Eliška: Všechno, co říkáme a ukazujeme ve videích, i samy žijeme. Máme doma zavedený kbelíkový systém, šetříme vodou, jak jen to jde. Nakupujeme většinou v bezobalových obchodech, české a bio výrobky, omezujeme jízdu autem. Taky podsazujeme lesy a chodíme sázet stromy, abychom tu parodii lesa, co tady máme, pomohly znovu obnovit v opravdový les.

Takže kolem Hradce jsou lesy ve špatném stavu?
Eliška: Kolem Hradce si zajdete na procházku, ale není to les, který by dokázal zadržet vodu, který by dokázal být platným, opravdovým lesem.

Anička a Eliška Víravovy svá osvětová videa publikují na Youtube kanálu Sestry v akci za záchranu života.

Z čeho vznikl tento váš zápal pro ochranu životního prostředí?
Anička: Od mala nás k tomu vede mamka. Máme u ní plnou podporu. A už devět let jezdíme na eko tábor, kde nás k ochraně přírody vedla jedna lektorka. Jak dospíváme, začalo nám docházet, co se s planetou děje a chtěly jsme s tím něco začít dělat. Napadl nás Youtube kanál, protože žijeme ve světě sociálních sítí. Podle nás je to nejlepší způsob, jak o problémech životního prostředí promluvit k našim vrstevníkům.

Čtěte také

A jak na videa vrstevníci reagují? Jak se na vaše poselství o udržitelném životě dívá okolí?
Eliška: Jsou tu lidé, kteří to přijímají moc dobře a jdou s námi stejnou cestou, ale znám lidi, kteří tento způsob života úplně nepřijímají, přijde jim zbytečné se snažit. Když to vidí u mě, tak se mi posmívají. Třeba schválně pustí kohoutek naplno a volají na mě: „Hej Eliško, koukej, plejtvám vodou!” A já na ně koukám „no tak dobře” a jdu a vypnu kohoutek, protože už nemám energii jim stále oponovat. Ale jsou tam i jiní lidé. Když jsem jim ukázala, že používám omyvatelné látkové sáčky na svačinu, tak jeden kluk šel a taky si ho koupil, protože v tom viděl smysl. Ale většinou se k našim tématům upínají víc dospěláci, rozumí jim víc, než naši vrstevníci.

Jak se vyrovnáváte s trolly a negativními komentáři?
Eliška: Na internetu se spíš snažíme argumentovat a dovést člověka k tomu, aby si uvědomil, že to, co řekl, je špatně, ale někdy to opravdu nejde. Snažíme se odpovídat, ale někdy napíšeme jen „dobře, máte to tak, my si to myslíme jinak”. Hejty na internetu mě vnitřně nezasahují, ale když mi to potom říkají lidé okolo mě, kteří mě znají, například spolužáci, tak to mě většinou zasáhne.
Anička: Mě ty zlé komentáře nijak nezasahují. Co se týče osobních komentářů ve třídě, tak moc nejsou.

Čtěte také

Jste téměř vegetariánky. Co vás k tomu přivedlo, etické, environmentální důvody?
Anička: Já jsem vegetariánka od šesti let, protože jsem si začala uvědomovat, z čeho maso vlastně pochází. Jsem milovnice zvířat, takže jsem je jíst nechtěla. Postupně se ke mně přidala mamka a Eliška. Přijde nám smysluplné nejíst zvířata, když mají stejné právo na život jako my.
Eliška: Já k tomu mám jak etické důvody, tak důvody ochrany životního prostředí. Výroba zvířat na maso a masa obecně je ohromně náročná pro planetu. Také si už opravdu nedokážu představit, že to zvíře muselo kvůli mně trpět. Je to pro mě živá bytost jako kterákoliv jiná a já ji nechci mít na talíři.

Máte už představu, jak využijete výhru za Ekozásek?
Anička: Máme v plánu dát peníze do naší další tvorby. Nejspíš do lepší techniky. A ještě několik peněz bychom chtěly dát na náš eko projekt na základních školách, abychom dětem sdělily problémy i řešení životního prostředí.
Eliška: Dělala jsem u nás ve škole eko projekt a rády bychom ho spolu s Aničkou rozšířily i do jiných škol a trochu jinak, ale bude na to potřeba finance.

Mokřady pomáhají zadržet vodu v krajině (ilustrační foto)

Jak vidíte budoucnost české přírody, potažmo planety? Je ještě čas ji ochránit?
Anička: Když se začne něco dělat, tak budoucnost by mohla být dobrá, krásně zelená, ale když se nic nezačne dělat, tak si nemyslím, že to dopadne nějak extra dobře. Přesto si myslím, že lidé chtějí něco dělat pro lepší budoucnost, takže máme šanci.
Eliška: Když vidím, co jsou lidé schopní přírodě udělat, tak mě to dost mrzí. Zároveň taky vidím spoustu lidí, kterým to není jedno, kteří se o přírodu zajímají, takže myslím, že to nebude zas tak moc temná budoucnost, když se spojíme.

Prestižní Environmentální Cenu Josefa Vavrouška získaly teprve náctileté Youtuberky Eliška a Anička Víravovy

Takže myslíte, že jsou potřeba lokální i vládní řešení, globální dohoda?
Eliška: Ano, myslím si, že jednotlivci mají velkou moc něco změnit, ale musí jich být hodně. Ale taky je potřeba, aby s tím pomohla vláda a aby byla zavedena globální řešení, protože bez těch to taky nepůjde. Jak bez jednotlivců, tak bez globálních řešení.

Tušíte už, jak se budete angažovat do budoucna dál?
Eliška: Jdu teď na střední na ekologii a životní prostředí a do budoucna se tomu chci opravdu věnovat. Na vysoké bych chtěla taky studovat obor, který se bude týkat ochrany životního prostředí a přírody. Myslím, že v tom mám budoucnost a můžu pomoci i tím, že budu studovat, tudíž budu vědět víc a pak budu moct pomáhat ještě víc, než teď.
Anička: Já ještě absolutně netuším, co budu dělat, ale taky bych se aspoň trošku chtěla věnovat ekologii. A chtěla bych pracovat se zvířaty, třeba je zachraňovat z těch velkochovů, ale konkrétně zatím ještě nevím.

autor: baj | zdroj: David Kopecký - Nadace Partnerství
Spustit audio

Související

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.