Zámek Milotice je dějištěm Poslední aristokratky. Na prohlídku se můžete vydat v dobových kostýmech
Mimořádně zachovaný komplex barokní i zahradní architektury a také místo, kde se odehrávaly příběhy ze známých knih zdejšího kastelána Evžena Bočka. To je zámek Milotice, který bývá nazýván Perlou jihovýchodní Moravy. Přibližuje každodenní život posledního majitele Ladislava Seilerna a jeho rodiny v první polovině 20. století. Díky zámecké kostymérně se navíc můžete obléknout do dobových šatů a odnést si nevšední zážitek.
Milotický zámek nechal mezi lety 1719 a 1743 vybudovat Karel Antonín Serényi původem z maďarské šlechtické rodiny. Svou podobu si zachoval do dnešních dnů. Posledními majiteli byl rod Seilernů, kterému byl majetek zkonfiskován na základě Benešových dekretů.
Prohlídková trasa ukazuje návštěvníkům každodenní život posledního majitele Ladislava Seilerna a jeho rodiny. Byla připravena na základě přímých vypravování Ladislavovy dcery Marie Henrietty, rozené Seilernové (1918-2008).
K vidění je například dětský pokoj, kde probíhalo i vyučování, pracovna hraběnky, jídelna, pracovna hraběte a další místnosti. Monumentální Sál předků je vyzdoben freskou připomínající historii rodu Serényi od 10. století až po období stavitele Karla Antonína Serényiho, který je zde rovněž vyobrazen.
Státní zámek Milotice uchvátí nejen bohatými interiéry, ale také vnější architektonickou podobou. Jeho součástí je i rozsáhlý zámecký park ve francouzském stylu a k němu přiléhající bažantnice.
Zámek mohou znát i čtenáři humoristické prózy. Historik a kastelán Evžen Boček sem zasadil příběhy o poslední aristokratce. Hlouběji do historie se mohou návštěvníci ponořit také díky zámecké kostymérně, která uchovává na 180 kusů replik dobových kostýmů pro ženy, muže i děti. Ty je možno si zapůjčit, obléknout a zámek si projít v oděvu šlechty.
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
