Zámecké záclony se perou jen s mýdlem a ručně

Málokdo z nás může s jistotou říct, že místo, kde právě teď žije, bylo postaveno už ve 2. polovině 18. století. Nebýt rozhodnutí manželů Magdy a Petra odstěhovat se z Prahy a dát toto místo dohromady, zřejmě bychom se mohli dívat leda tak na historické malby či fotografie.

Místo, o kterém mluvím, se někdy přezdívá malý Schönbrunn nebo české Versailles. Na Zálety míříme na zámek Nové Hrady a na mé otázky budou odpovídat jeho majitelé manželé Kučerovi.

Letos to bude 18 let od chvíle, kdy jste se stali majiteli zámku. Jak se daří vašemu skoro plnoletému dítku?
PK (Petr Kučera): Myslím si, že se daří dobře, že dospělo a má ještě dlouhý život před sebou. My jsme se rozhodli opustit Prahu, opustit zavedený způsob života a pokusit se dělat něco úplně jiného. Vždycky se nás lidé ptají, kde jsme k tomu sebrali odvahu. Když seberete tu počáteční odvahu, tak pak už musíte. To byl i náš případ.

Čí to byl vlastně nápad, že ten život zřejmě už po několikáté radikálně změníte?
PK: Byl to můj nápad jako většina těch ztřeštěných nápadů, ale bez toho zázemí by se k tomu člověk neodhodlal. Já mám obrovské štěstí v životě, protože mám partnerku, která se pro ty věci, pokud mají jenom trochu logiku, nadchnout a spolu potom můžeme ty věci dělat.

Za týden vám začíná sezóna. V čem bude jiná? Co jste vlastně dělali celou zimu?
MK (Magda Kučerová): Mimo sezónu jsme využili. Podařilo se nám celý zámek uklidit. Byl to úklid velký včetně toho, že jsme vyprala všechny záclony v expozici. Ty záclony není lehké vyprat, protože většinou už mám pověšené záclony historické, třeba na etamínu vyšívané. To je taková krása, která se nesmí poškodit. Mám radost, že visí už záclony naškrobené, nažehlené, protože zvláště starším dámám se velice líbí.

Já si dokážu představit, jak vyprat ty moderní záclony, když je doma sundám a jednou za rok je strčím do pračky a za všechno je za chvíli vyřešeno. Jak náročné je praní těch historických záclon, aby nedošlo k tomu, že jste byla poslední, kdo je viděl pohromadě?
MK: Musíme je prát zásadně jenom ručně a v podstatě jenom zlehka, skoro se ani nedotýkat. Pere se jenom v mýdle. Musí se tedy namočit, potom vyprat ručně, potom vymáchat, to je taky problém, protože opravdu se jich nesmíte moc dotýkat, potom naškrobit, vyžehlit a krásné je pověsit. Samozřejmě, že se tam nějaká díra objeví, ale protože to nikdo neumí spravit, tak je věším tak, jak to dopadne.

Jak vypadá vaše bydlení na místě a jak se potkáváte s návštěvníky často?
MK: My bydlíme v patře a v podstatě ty místnosti využíváme všechny. Když jsou prohlídky, tak necháváme návštěvníky samozřejmě vejít do hlavního sálu a potom nahlédnout do jídelny a knihovny a taky do novomanželského apartmá. To jsou místa, kam návštěvníci mohou nahlédnout. Ovšem, když v neděli dělám oběd pro rodinu, když se nás sejde víc, tak na tu dobu, co obědváme, tak je i jídelna zavřená. Jinak to nejde.

V posledních Záletech seděl na vašem místě historik doktor František Šebek a nechal vám jednu otázku. Nechtěl, aby ta otázka vyzněla jedovatě, protože je mu jasné, že máte za sebou obnovu zámku a provoz zámku. Chtěl by se zeptat, kde a jak jste trávili loňskou dovolenou a jak to bude s dovolenou letošní?
PK: Vždycky se snažíme udělat si trochu čas. Nebere příliš vážně ani to, co děláme, ani sami sebe, abychom zůstali duševně zdraví. Tu regeneraci většinou spojujeme s tím, že zase něco poznáváme. Loni jsme byli a letos pojedeme zase se podívat na některé anglické zahrady. Pojedeme tedy do Anglie na přelomu května a června. Těšíme se na to, že už máme vytipované zahrady, které pro nás budou i inspirativní a pro naši činnost do budoucna.

Příště na vašem místě bude sedět moje kolegyně z České televize moderátorka hlavní zpravodajské relace Marcela Augustová. To je příležitost pro vás. Pokud chcete, můžete jí položit otázku.
PK: Je to hrozně lákavé, protože jsem stále hodně politický člověk. Sleduji každodenně, pokud to jen trochu jde, veřejnoprávní televizi a zpravodajství. ČT24 je velmi dobrý zpravodajský kanál. K veřejnoprávním zprávám na ČT1, kde vaše kolegyně působí, bych se chtěl zeptat, jestli jsou si vědomi, že se to trochu zpronevěřuje tomu poslání. Z té hlavní relace, která by měla informovat většinového diváka, se stává věstník. Divák se málo dozví o zahraničí. Jestli si tedy ona sama uvědomuje, že se to stává přehledem statistiky a věstníku.

autor: ZAR
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.