Zákon o svobodném přístupu k informacím není zbraň na úředníky. Má stanovena svá pravidla i hranice

Zákon o svobodném přístupu k informacím je tu pro každého zvídavého občana a i když se mu úřady občas brání, právo vědět je na naší straně. Jak se tedy ptát tak, abychom odpověď získali? O tom si povídáme s právničkou Ministerstva vnitra Mgr. Petrou Buzu.

Úhrada částky by vždy měla být stanovena předtím, než je informace poskytnuta a na základě zveřejněného sazebníku úhrad.
Mgr. Petra Buzu, právnička Ministerstva vnitra

Informace jsou moc. Je zákon číslo 106 skutečnou pákou pro obyčejného člověka na stát a obce s právem ptát se?
Tak to je relativně těžká otázka hned ze začátku. Myslím si, že to, co jste právě řekla, že si řada lidí myslí, ovšem ne vždy tomu tak je.

Čtěte také

Sousedský spor nikdy nemá jednoduché řešení. Snažte se vždy vzájemně domluvit, radí advokát Adámek

Zákon o svobodném přístupu k informacím vám určitě poskytne veškeré informace o působnosti, o veškeré činnosti tzv. povinných subjektů, což jsou státní orgány, územní samosprávné celky, potažmo jejich orgány a dále tzv. veřejné instituce.

Tam můžeme například řadit zdravotní pojišťovny, můžeme tam řadit dopravní podniky měst, řadí se tam třeba i společnost ČEZ. Ale někteří žadatelé z řad občanů se často domnívají, že mohou zákonem o svobodném přístupu k informacím vyřešit svůj jiný problém, který měli třeba se správním orgánem. A v tomto bohužel asi posluchače nepotěším.

Můžeme být konkrétní?
Často se například stává, že žadatelé, dejme tomu, dostanou pokutu v přestupkovém řízení a domnívají se, mají osobní přesvědčení, které nemusí vždy být založeno na objektivních důvodech, že to bylo uloženo neprávem.

Čtěte také

Závětí z dědictví vyloučíte manželku i rodiče, ale nikoliv děti. U nich lze přistoupit k vydědění

Domnívají se, že úředník, který jim pokutu vystavil a pro nějž to vlastně byla běžná pracovní rutina, si na toho člověka zasedl, že není dostatečně kompetentní, atd. A potom se snaží ten povinný subjekt zahlcovat žádostmi a snaží se používat informační zákon jako, řekněme, takovou zbraň.

A nefunguje to.
Funguje to v rámci poskytnutí informací, ale ne v rámci nějakého dalšího boje v jiném řízení. Protože každé řízení má své zákonem stanovené opravné prostředky a nutno říci, že institut svobodného přístupu k informacím není opravným prostředkem vůči například přestupkovému řízení, stavebnímu řízení atd.

Musím úředníkovi vysvětlovat, na co informaci chci, nebo mu do toho nic není?
Tato záležitost již byla i judikována správními soudy. Úředníkovi po těch důvodech nic není. Zákon je rovný pro všechny a není nijak diskriminační, takže zcela nezáleží na tom, z jakého důvodu se žadatel dotazuje.

Čtěte také

Pronájem bytu, výpis z katastru nemovitostí, dědické řízení. Výhody i nevýhody družstevního bydlení

Může úřad nasadit tak vysokou cenu za vyhledání informace, aby žadatele odradil?
Ano, úřad po nás může za ty informace chtít peníze, ale není to tak, že by bohatl na žádostech o informace. V podstatě ty peníze slouží jen k pokrytí nejnutnějších nákladů spojených s tou žádostí. A zároveň bych ještě řekla, že si myslím, že tento institut není nadužíván ze strany úřadu.

Je spíše využíván v případech, kdy je žádost neobvykle rozsáhlá, například se musí kopírovat mnoho listin, musí se dokládat nějaké datové nosiče atd. A požadovaná částka by mělo být na pokrytí ceny datových nosičů a kopií. Říká se tomu mimořádně rozsáhlé vyhledání informací a s tím spojeno mnoho práce pro ten úřad, zatěžuje ho to a odvádí od jeho běžné agendy.

V takové případě může být i stanovena hodinová sazba úředníků, kteří na takové žádosti o informace pracovali. Úhrada částky by vždy měla být stanovena předtím, než je informace poskytnuta a na základě zveřejněného sazebníku úhrad.

Celou radioporadnu s právničkou Ministerstva vnitra Mgr. Petrou Buzu ohledně Zákona o svobodném přístupu k informacím si můžete poslechnout v našem audioarchivu.