Záchrana nosorožců v Africe souvisí i s pomocí lidem, kteří tam žijí. Jedině tak se to může podařit

Nájin, jedna ze svou posledních samic nosorožce tuponosého severního. Narodila se v ZOO Dvůr Králové, dnes žije v keňské Ol Pejetě
Nájin, jedna ze svou posledních samic nosorožce tuponosého severního. Narodila se v ZOO Dvůr Králové, dnes žije v keňské Ol Pejetě

Poslední žijící samec nosorožce bílého severního Sudán se dostal do dvorské zoo v sedmdesátých letech z afrického Súdánu s dalšími pěti nosorožci a strávil tu většinu svého života. ZOO Dvůr Králové se stala jedinou institucí na světě, kde se podařilo tato zvířata rozmnožit, narodila se tu celkem čtyři mláďata. Sudán se stal otcem dvou z nich, samic Nabiré a Nájin. Přes všechny chovatelské úspěchy probíhala reprodukce těchto v současné době nejohroženějších savců planety příliš pomalu. Proto se zoo rozhodla v roce 2009 převézt čtyři nosorožce do keňské rezervace Ol Pejeta s cílem vytvořit v přirozených podmínkách životaschopnou a pravidelně se rozmnožující skupinu. Bohužel však byly u samic zjištěny zdravotní komplikace, které jim nedovolily zabřeznout. Nyní jsou tak veškeré naděje na záchranu nosorožců bílých severních v rukou vědců a umělých metod reprodukce. Práci odborníků na záchraně nosorožců bílých severních koordinuje právě ZOO Dvůr Králové.

Jan Stejskal, vedoucí oddělení komunikace a mezinárodních projektů Zoologické zahrady ve Dvoře Králové nad Labem, má procestován velký kus světa. A o záchraně nosorožců severních bílých nám jistě poví mnoho zajímavého. Co máte všechno v popisu práce? Trávíte čas hlavně v kanceláři?
V té kanceláři musím trávit docela dost času. Ono se to nezdá, ale pod to naše oddělení spadá například komunikace s médii, vydávání tiskových zpráv, ale i třeba výchovné programy v zoologické zahradě, programy jako jsou offroady a speciální zážitkové programy. A kromě toho ještě mezinárodní projekty, což je zase obrovská část práce, která se týká hlavně toho, když se nám daří vracet zvířata zpátky do volné přírody anebo, když jim přímo v té volné přírodě pomáháme.

Mgr. Jan Stejskal, vedoucí oddělení komunikace a mezinárodních projektů ZOO Dvůr Králové nad Labem, vyprávěl o své cestě do Keni

Jak jste se k tomu dostal?
Po pravdě řečeno, ta asi nejznámější zvířata, o kterých stále píšeme, tak to jsou nosorožci tuponosí severní, kteří jsou v Keni. Jsou tam poslední tři zvířata a všechna patří Zoologické zahradě ve Dvoře Králové. Ta je také jediná na světě, která je dokázala rozmnožit. A já jsem se do té Keni poprvé dostal ještě jako novinář. Takže jsem o nich psal ještě v rámci jiné profese. A myslím si, že seznámení s prostředím zoologické zahrady mi potom pomohlo, když jsme se začali bavit se současným ředitelem Rabasem o tom, co by se v téhle oblasti dalo zlepšit, tak jej napadlo, že bych mohl být tím správným člověkem, který by to mohl zkusit.

Hodně se nacestujete při vaší práci. Kam jezdíte? Hlavně do Afriky?
Je to hlavně Afrika. Protože jsme africká zoologická zahrada, nejvíc pracujeme v Africe a snažíme se vracet zvířata právě do Afriky. Nicméně, protože spolupracujeme i s institucemi, které nejsou jen v Africe, patří tam třeba San Diego, kde jsou uskladněny vzorky ze severních bílých nosorožců, které budou využity pro jejich záchranu a snažíme se také ovlivnit i země ve východní Asii. Nebo tam trošku dostat to naše poselství, že by lidé, kteří tam žijí a užívají rohovinu, tak že by bylo lepší, kdyby s tím přestali.

To byla i vaše cesta do Vietnamu?
Ano, s tím souvisela cesta do Vietnamu, která byla důsledkem toho, že jsme v roce 2014 v naší zoologické zahradě spálili rohovinu. O rok později u nás byla uzavřena deklarace o spolupráci mezi Vietnamem a Českou republikou v oblasti potírání nelegálního obchodu, mimo jiné s rohovinou. A v roce 2016 ve Vietnamu proběhlo vůbec první pálení rohoviny v nějaké konzumentské zemi. A při té příležitosti jsem se tam podíval.

Vietnamské ozbrojené složky přivážejí rohovinu z nosorožců, zajištěnou při potírání nelegálního obchodu s ohroženými zvířaty, ke spálení v Hanoji.jpg

Tak to je asi velký úspěch v téhle zemi, kde oni jsou velkými konzumenty rohoviny?
Já bych asi za velký úspěch bral, kdyby skutečně tam došlo k tomu, že se ta konzumace rohoviny sníží. A k tomu je potřeba získat nějaká čísla, což se získává velmi obtížně. Takže samozřejmě, pokud se na to podívám z toho pohledu, kdy jsme si v roce 2014 říkali, kam až bychom s tím naším poselstvím mohli dosáhnout, tak o tomhle jsme téměř ani nesnili. Takže z tohoto pohledu je to vynikající. Na druhou stranu bude úspěch opravdu to, až přestanou lidé ve východní Asii konzumovat rohovinu v takové míře, že to bude nosorožce ohrožovat.

Oni mají tendence si představovat, že to má nějaké léčebné účinky?
Toto je věc, která je poměrně složitá. Souvisí to i s tím, že v té kultuře je tohle zakořeněno několik tisíc let. Takže je samozřejmě velmi obtížné to nějak rychle vyvrátit. Je to běh na dlouhou trať.

Mgr. Jan Stejskal, vedoucí oddělení komunikace a mezinárodních projektů ZOO Dvůr Králové nad Labem, vyprávěl o své cestě do Keni

Zatím poslední vaší cestou byla Afrika a Keňa. Kdy jste se vrátil? Jste hezky opálený.
Je to takový paradox, jezdit do Afriky v létě nepřináší to, co by člověk očekával. Je tam trošku větší zima než u nás. Tady bylo tepleji. Takto jsem se opálil na Pálavě. Z Keni jsem se vrátil před 3 nedělemi. Byl jsem tam za nosorožci. Ale hlavně jsem tam byl dojednávat různé záležitosti. Protože je kolem toho spousta práce. My potřebujeme dostat vzorky z těch nosorožců do Evropy a je zapotřebí získat různá povolení. Jsou to samozřejmě velmi vzácná zvířata, takže velká část té mé práce bylo jednání na úřadech.

Musíme zdůraznit, že to jsou poslední tři jedinci svého druhu na světě.
Je to tak. Jsou tam poslední tři nosorožci severní bílí. Z těch tří je jeden samec, kterému už je hodně přes 40 let, což je na nosorožce hodně vysoký věk. Takže jsem se byl podívat na to, jak na tom je a do jaké míry máme začít uvažovat o tom, že jednou uhyne a budeme muset řešit co dál. Další dvě jsou samice. Jedna je jeho dcera, druhá je vlastně jeho vnučka. A tyto dvě samice jsou nadějí pro záchranu těchto nosorožců. Protože při jejich zdravotní prohlídce v roce 2014 se ukázalo, že sice ani jedna z nich nemůže zabřeznout, protože by to pro ně bylo ze zdravotního hlediska nebezpečné, ale obě by měly normálně cyklovat a měly by mít funkční vaječníky. Což znamená, že bychom z těch vaječníků mohli odebrat vajíčka a ta bychom mohli potom v laboratorních podmínkách oplodnit spermatem, které máme zamraženo. Takto by mohlo vzniknout embrio a to bychom mohli vložit do těla náhradní matky. Takhle by mohlo vzniknout nové mládě tohoto typu nosorožce. Byl jsem se podívat, v jakém stavu jsou. A u těch samic mi přišlo, že jsou v tak v dobrém stavu, že by možná mohly trošku zhubnout. Ten samec je prostě v hodně vysokém věku a už má prostě příznaky stáří. Těžko se mu pohybuje, tam už se toho mnoho změnit nedá.

Sudán, jediný známý žijící samec nosorožce tuponosého (jinak též bílého) severního, v keňské rezervaci Ol Pejeta

A jste si úplně jistí, že ve volné přírodě už žádní tito nosorožci nejsou?
To si není jistý vůbec nikdo. Na druhou stranu vím, že jsou lidé, kteří tomu stále ještě věří. Třeba Kezlmet Smithová, která se přes 20 let snažila tyto nosorožce zachránit v národním parku Garamba, což je poslední známé místo jejich výskytu. Ta stále věří tomu, že ještě někde ve volné přírodě jsou a já si trochu myslím, že to je už asi spíš zbožné přání. Vím, že poslední oblast, o které se uvažuje, že by ještě mohli být ve volné přírodě, je v Jižním Súdánu. Ale je to oblast, která je velmi těžko přístupná. Představte si třeba 50 kilometrů čtverečních území, kde jsou nějaké bažiny, z těch bažin trošku vystupují vyvýšená místa, lidé se tam těžko dostanou, operují tam rebelské armády. Teoreticky by tam nějaká zvířata mohla být, ale vůbec nemáme důkazy o tom, že tam jsou. A je velmi obtížné to zjistit.

Jaký výběh mají tady v rezervaci Ol Pejeta tito tři nosorožci? Jak to tam je velké?
Ono je to trošku rozdělené. Ten samec Súdán musí být pod každodenní kontrolou. Tak u něj jsou ošetřovatelé po celou dobu. Takže ten má 4 spojené výběhy, jsou to takové ohrady z kůlů a z toho má ještě výběh, který je asi hektar. A samice mají dva propojené výběhy a to může být takových 20 hektarů. Je tam i část savany, kde se mohou pást a mají tam i akácii, bahno kde se bahní. Všichni tři tam jsou od roku 2009. Určitě se jim tam líbí. Je tam teplo, mají výhled na Mount Keňa a určitě jsou spokojeni.

Ještě jedna věc mě zaujala. A to jsou korálky z Jablonce nad Nisou, které v Africe nějakým způsobem pomáhají. Tak mi vysvětlete, jak to je?
To je hrozně zajímavá věc. Další rezervace s kterou spolupracujeme, se jmenuje Leva. To je asi 60 kilometrů severně od Ol Pejety. Území severní Keni bylo a ještě stále trošku je po dlouhé období zmítáno různými kmenovými boji. A je potřeba těmto lidem zajistit nějaký příjem, aby si prostě jenom vzájemně nekradli dobytek a tak dál. A jedna z těch možností je, aby vyráběli korálky. A to je hrozně zajímavé, protože jsou známé fotky po celém světě, třeba samburských žen, které mají úplně nádherné náhrdelníky.

Nádherné šperky.
A pak na místě zjistíte, že to je z korálků z Jablonce nad Nisou, což je obrovský paradox. A teď jsme zjistili, že tam existuje organizace, která ty korálky nakoupí a přijme objednávky různě ze zahraničí a rozešle to ženám, které žijí v komunitách. Jsou to opravdu desítky kilometrů od nějakého střediska. A pokud chceme, aby ta zvířata, jako nosorožci nebo žirafy síťované nebo Grévyho zebry, zůstala v té oblasti, tak je dobré, když tam jsou alespoň nějací lidé. A v ideálním případě tam vznikají teď komunitní rezervace. A proto, aby tam zůstala zvířata a zůstali i ti lidé, tak je potřeba, aby měli nějaký příjem. A toto mi přijde, že je úžasná věc. Protože když jsme se tam bavili s těmi organizátory celého toho obchodu, tak oni říkali: my tady můžeme udělat manufakturu, svézt ty lidi sem a budeme to vyrábět ve velkém, ale tím oni už nebudou žít v tom místě. Nebudou už žít na tom území, kde žijí i ti nosorožci. Takže tam se kombinuje to, že kde jsou ti nosorožci, tak tam se třeba udělá hotel pro turisty a to zaměstná, že třeba několik desítek lidí z té komunity si přivydělávají tím, že prodávají tyto a další věci. Uvidíme, jestli by se nedalo s některou z firem v Jablonci nad Nisou domluvit, že by se do toho nějak zapojili charitou. Ale to nechci předbíhat, to teprve uvidíme.

Organizace Beadworks zajišťuje příjem ženám žijícím v odlehlých oblastech severní Keni

Takže ty nádherné šperky, které oni tam nosí, si můžeme koupit i tady u nás?
Můžeme si je koupit tady. Akorát my sem nevozíme úplně ty velké. Protože to by tady asi ne každý nosil. Přece jen v té jejich kultuře to vypadá nádherně, ale když tady s tím vyrazíte do Hradce Králové na nábřeží, tak asi vyvoláte trošku rozruch. Takže sem vozíme řekněme trošku skromnější věci. Ale jsou nádherné, jsou také barevné. Mají i barvy jakoby zvířat, která tam žijí ve volné přírodě. Rozhodně doporučuji návštěvníkům v naše zooshopu, aby se na to podívali. Protože nejen, že se jim to bude hrozně líbit, ale ještě tím pomohou lidem, kteří jsou v nouzi.

Takže to je nejen starost a péče o zvěř v Africe, ale i starost o lidi, kteří tam žijí.
To je nutná podmínka toho, aby tam ta zvířata zůstala. Nelze si představovat, že lidé tam budou žít v úplné chudobě a zvířata tam budou prosperovat. Takto to určitě fungovat nebude. Proto se snažíme pomáhat i třeba při vzdělávání a při získávání živobytí místních obyvatel.

Tak držíme palce. Moc děkujeme a nejenom za tu skvělou práci, kterou pro zvířata a vlastně pro celou planetu děláte v Zoo Dvůr Králové nad Labem.