Za zapomenutým řemeslem pilníkářským se vydáme do Pojizerských Semil

Jak se v ní ručně vytloukaly zuby rašplí i jemných pilníků, je dokonce možné si i na místě vyzkoušet.

Zpátky časem se s tvůrkyněmi expozice, muzejnicemi Ivetou Mečířovou a Alenou Hovorkovou z Muzea a Pojizerské galerii v Semilech, vydala pod semilský Koštofrank i redaktorka Eliška Pilařová.

Unikátní muzeum pilníkářství mají v Semilech. Expozice věnovaná tomuto téměř zapomenutému řemeslu vznikla v jedné z památkově chráněných roubenek v Jílovecké ulici jen pár kroků od centra města. Lidé mohou nahlédnout do minulosti a zjistit, jak se před lety v Semilech žilo, ale také si mohou řemeslo pilníkáře sami zkusit.

Vypadá to poměrně jednoduše, ale vůbec to není snadné. Zkušený pilníkář uměl sázet jeden vroubek vedle druhého, ale pro nezkušeného návštěvníka je to nesmírně těžké.

Čtěte také

Expozice pilníkářství vznikla v chaloupce, kde pilníkář skutečně až do roku 1956 žil. Jmenoval se Jaroslav Dolenský a dílna je vytvořena víceméně jako věrná kopie jeho dílny. Rozměry připomíná spíš větší komoru.

Roubenka, kde expozice vznikla, dává návštěvníkům nahlédnout do minulosti. Maličký domek měl jedinou sednici, kde žilo pět, ale často i třeba deset lidí. Přes zimu spali všichni v jedné místnosti, v létě se většinou děti stěhovaly na noc na půdu. Semilská roubenka je zařízena tak, jak podobné domky vypadaly ještě ve 20. letech minulého století.

Na prostoru sotva 20 metrů čtverečních je vše, co tehdy rodina k životu potřebovala v jednom rohu kamna, ve druhém postel, ve třetím stůl a ve čtvrtém kredenc a šatní skříň.