Z někdejšího popraviště nedaleko Vizovic je dnes krásný výhled do okolí

Dnes už nikdo neví, jak vizovická šibenice kdysi vypadala. Zpravidla se ale jednalo o dva nebo tři dřevěné sloupy, na které se položily trámy. Výkon hrdelního práva náležel ve středověku původně mezi výsostná práva panovníka, která uplatňoval a vykonával prostřednictvím svých úředníků.

Tuto pravomoc získal od krále Jana Lucemburského ve Vizovicích Cisterciácký klášter. Podle Janova privilegia měli výkon hrdelního soudnictví zajišťovat na panství vizovického kláštera rychtáři a přísežní ustanovení opatem.

Poslední známá poprava na vizovické šibenici se uskutečnila v roce 1727. Rozsudek byl vynesen nad Josefem Dobešem z vesnice Veselá na klečůvském panství. Ten byl obviněn ze spolčení s loupežníky, kteří v horách přepadli želechovického papírníka. Josef Dobeš nejenže věděl o jejich plánech, ale také jim do hor, kde se ukrývali, přinesl jídlo. Za to dostal od loupežníků podíl z loupeže 10 rýnských.

Poslední známá poprava na vizovické šibenici se uskutečnila v roce 1727|foto: Saskia Mišová

Podle rozsudku měl být Josef Dobeš za spáchané skutky a všem k výstraze potrestán oběšením na stromě. Samotnou popravu prováděl kat se svými pomocníky. Není známo, že by Vizovice měly vlastního kata, zřejmě si jej půjčovaly ze sousedního Uherského Hradiště.

V současnosti je z vrchu, kde stávala někdejší šibenice, krásný výhled na město Vizovice a okolní krajinu. K odpočinku zde slouží lavičky se stolem a také naučná tabule s mapou a dobovými údaji.