Vyrobte si své domácí dochucovadlo či koření! Bude se vám hodit do slaných, ale i sladkých jídel
V radioporadně vítáme Ing. Miroslavu Teichmanovou ze Střední školy obchodu, služeb a gastronomie v Hradci Králové, která nám přinesla spoustu tipů do kuchyně. Budeme se bavit o domácím koření, které si i sami můžeme vyrobit, budeme ho moci použít do slaných, ale slaných jídel.
Které základní suroviny určitě budeme potřebovat, pokud si budeme chtít vyrobit nějaké domácí dochucovadlo?
Máme několik možností. Buď si můžeme připravit koření třeba ze zeleniny. Tedy kořenová zelenina, klasická vegeta, která ovšem z našich rukou nebude v sobě obsahovat žádné glutamáty a škodlivé látky. Můžeme zeleninu a zelené bylinky sušit. Nebo se můžeme zaměřit na to, že si koupíme jednotlivé druhy koření a budeme je míchat. Jen je různě kombinujeme.
Čtěte také
Když se budeme bavit o sušené zelenině, většinou sušíme ovoce, to je známější. Sušená zelenina, to bude podobný princip?
Určitě, i zelenina se dá sušit v sušičce, nebo ji můžeme dát usušit v troubě. U zeleniny je důležité, že ta, která obsahuje velké procento škrobů, to znamená mrkev, celer nebo brambory, je dobré tyto druhy zeleniny před sušením krátce dát do vroucí vody, hned je vytáhnout a nechat vychladnout.
Jen je okulit, jak se říká, blanžírovat. Díky tomu nám zůstane jednak zachovaná barva a překvapivě i ta zelenina se potom daleko lépe suší. A především jsme přitom varu také zahubili enzymy, které způsobují zkažení a uvolňování vitamínů rozpustných ve vodě. Takže nám jich v zelenině více zůstane.
A potom už jen zeleninu nakrájet na drobné částky nebo nastrouhat na sušicí papír a buď tedy sušička, nebo trouba na 45 až 50 stupňů, horký vzduch. Pokud nemáme horko a vzduch, tak je dobré odvětrávat, pootevřít dvířka. A nechat vzduch proudit na zeleninu při sušení.
Čtěte také
Pak je ještě důležité, jak poznáme, jestli už je zelenina usušená. Na to existuje krásná finta, že si vezmete papírový ubrousek a do toho ubrousku kousíček zeleniny vezmete, promačkáte, a pokud vám zůstane ubrousek suchý, zelenina je už sušená.
To máme tedy zeleninu. Co k ní budeme přidávat?
Můžeme se rozhodnout, buď si uděláme nějakou polévkovou směs, nebo si můžeme připravit zvláštní varianty. Přijdou do toho zelené bylinky, vynikající je například libeček, který ovšem nesušíme v troubě, libeček je lepší sušit buď na volno, někde na sítech, kde volně proudí vzduch. Libeček se v podstatě suší tak, že se otrhají drobnější lístky a teprve po usušení se rozdrtí.
Dále zasušíme například tymián, oregano, dobromysl a všechny tyto zelené bylinky. Také petrželovou nať můžeme pak zelenině přidávat. A pokud si chceme udělat směs pikantnější, tak můžeme přidat sůl, pepř, můžeme přidat třeba kurkumu, ostřejší druhy chilli papriček.
Čtěte také
Byla by tam důležitá sůl? Přidat ji jako konzervant, nebo pokud máme dobře usušeno, tak není potřeba?
Pokud máme dobře usušeno, není potřeba, protože sůl je trošičku mrška. Ona na sebe váže vodu a v okamžiku, když dáme sůl do sušené zeleniny, tak musíme zajistit, že bude směs dobře uskladněna. Aby se nám nestalo, že začne vlhnout.
Prý je dobré koření uskladňovat při pokojové teplotě, při nějakých 18 °C a díky tomu nám vydrží podstatně déle? V ledničce už je moc chladno?
V ledničce by chladno asi nevadilo, ale tam vidím jiné riziko. Koření by nám mohlo zvlhnout.
Jak dlouho myslíte, že by nám mohlo koření vydržet?
Myslím si, že úplně bez obav můžeme hovořit o 6 až 10 měsících.
Čtěte také
Vy prý máte ráda také ochucené soli. Zvládli bychom také některé vyrobit sami doma?
Ochucené soli jsou velice zajímavé chuťově. A nejsou vůbec složité na přípravu. Mám tady třeba tip na Libečkovou sůl. Čerstvý libeček rozmixujeme a v poslední chvíli k tomu přidáme sůl. Všem dojde, že to je vlhká směs, ale libeček, pokud je čerstvý, tak má daleko větší intenzitu, chuť a vůni. Takovou sůl skladujeme v lednici.
Podobně, když chceme přidat čerstvé bylinky, můžeme použít třeba petrželovou nať, můžeme použít falešnou šafránovou sůl, to znamená použít například měsíček lékařský. A zase stejným způsobem rozmixovat, smíchat se solí a hezky do mrazáku. Vyndávat potom jen po částech, které potřebujeme. Tedy to je trošku složitější příprava, ale intenzivnější chutě.
Pokud bychom šli do lehčích variant, které můžeme skladovat delší dobu a nemusíme je dávat do mrazáku, můžeme si připravit třeba citronovou, zázvorovou a rozmarýnovou sůl.
Čtěte také
Nastrouháme citronovou kůru, smícháme se solí a dáme do trouby zhruba na hodinku při 50 stupních. Ještě dosoušíme a v okamžiku, když už nastrouhaná citronová kůra křupe, je to hotové. Podobně se to dá dělat s čerstvým zázvorem, s chilli papričkami. A potom je to vyloženě o smíchání.
Na rozmarýnovou sůl zase použijeme rozmarýn, ale aby to nemělo jen voňavý, ale i nějaký chuťový efekt, tak je dobré přidat třeba sušený česnek nebo pepř. Hodně zajímavá je také sezamová sůl. Sezam je ohromně zdravá záležitost a směs se připravuje tak, že na jeden díl soli se dává 12 dílů sezamového semínka.
Seznam se nejdříve musí opražit za sucha, pak se smíchá se solí a potom to dáme do hmoždíře nebo do mixéru a vše rozmixujeme. Získáme krásnou, vynikající sezamovou sůl.
Celou radioporadnu s Ing. Miroslavou Teichmanovou ze Střední školy obchodu, služeb a gastronomie v Hradci Králové si můžete poslechnout v našem audioarchivu.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.



