Vydržet s Karpovem 37 tahů? Na hokejistu úspěch!
Za pár dní začíná v Praze a Ostravě Mistrovství světa v ledním hokeji 2015 a to je ideální čas nahlédnout do jeho zákulisí a taky do zákulisí vysílání, které z mistrovství světa chystá Česká televize.
Mé pozvání na převážně hokejové Zálety přijal rodák z Hradce Králové a odchovanec hradeckého hokeje, který se jako hráč účastnil tří mistrovství světa.
Se Spartou vyhrál ligu, v NHL byla jeho domovským týmem Philadelphia. Pak, pokud dobře počítám, minimálně devět let strávil v různých týmech ve Švédsku. Hostem je Martin Hosták.
Pokolikáté se chystáš na mistrovství světa v roli experta České televize?
Bude to moje patnácté mistrovství světa v roli experta.
Já jsem slyšela, že ses s Robertem Zárubou potkal už velmi dávno. Tuším, že si tě vybral, když vám nebylo ještě ani dvacet.
Nevím, jestli si mě vybral, ale vím, že jsme se už tehdy potkali na mistrovství světa juniorů, které bylo tehdy na Slovensku. On tam byla jako začínající komentátor ČT. Tam jsme se dali do řeči. Váže se k tomu taková historka, ani si nepamatuji, jestli je pravdivá. On říkal: „Já budu nejlepším komentátorem hokejovým v republice.“ Já jsem mu říkal: „Až ty budeš nejlepším komentátorem, tak já ti s tím pomůžu potom.“ Když se mi chýlila kariéra ke konci, vlastně jsem hrál poslední sezónu ve Švédsku, tak mě oslovil v únoru 2001, jestli bych mu nepomohl na Švédských hrách. Tehdy experti ještě nejezdili na tyhle turnaje tak běžně jako teď. Tak jsem mu pomohl a od té doby jsem tam zůstal.
Když jsem koukala do tvých statistik, hemží se to medailemi. Je jasné, že jich byla celá řada. Co mě ale zaujalo, byl fakt, že ses v sezóně 1986-1987 stal nejslušnějším hráčem ligy. To znamená, že při plném počtu zápasů si pobyl na trestné lavici pouze 2 minuty.
Já jsem nikdy nebyl divoký hráč. Nikdy jsem nebyl raubíř na ledě, spíš jsem se snažil hrát technicky. Z mého pohledu je to spíše rarita.
Po sparťanském období přišla první nabídka do zahraničí, jak zněla? Vzpomínáš si na ten okamžik? Někdo telefonoval, přišlo to poštou?
Bylo to takové strašně komplikované, protože do roku 1989 jsme o NHL tady nevěděli nic. Psát se o tom nesmělo, takže jsem matně věděl, že jsem byl draftován. Nějak zvlášť se mě to nedotýkalo, protože jsem věděl, že emigrovat nechci. Pak najednou přišla revoluce a najednou se objevili skauti z Philadelphie s tím, že by byli rádi, kdybych do jejich organizace přišel. Kontaktovali mě už na mistrovství v Bernu, kde jsem byl tehdy účastníkem. Potom přijeli do Prahy.
Z NHL jsi šel rovnou do Švédska?
Rovnou jsem šel do Švédska. Já jsem první sezónu odehrál ve Philadelphii poměrně dost zápasů. Druhou sezónu jsem spíš paběrkoval, strávil jsem většinu času na farmě. Měl jsem pocit, že mi to zdaleka tolik nedává, že ta farma mě neuspokojuje. Zvažoval jsem návrat do Evropy, nakonec se ozvali ze švédského Modo s parádní nabídkou. Strávil jsem tam čtyři roky.
Vy jste se naučili švédštinu. Když se teď potkáš se Švédem, začneš s ním automaticky mluvit jeho mateřským jazykem?
Strašně rád. Jak jezdíme komentovat a potkáváme řadu Švédů, tak oni mají tendenci mluvit anglicky, protože jsou tak zvyklí. Já okamžitě přecházím na švédštinu. Hrozně rád si připomenu a trochu opráším ten jazyk.
Česko a Česká televize žijí přípravami na mistrovství světa. Můj host bude tradičně u toho. Jak konkrétně bude vypadat tvůj program?
Bude to určitě náročné. Předpokládám, že zase budeme vysílat nejvíce zápasů v historii, že zase překonáme rekord. Já budu působit v Praze. Budu se střídat na komentátorském stanovišti a ve studiu, které bude v O2 Aréně, s Milanem Antošem. Pro mě tam asi moc volných zápasů nebude. Celý ten program, který proběhne v Praze, si tam budu muset odsedět, odkoukat a okomentovat.
Je možné, aby sportovní komentátor přestal po dobu svého komentování být fanouškem?
Je to těžké. Mně pomáhá to, že v tom hokeji toho mám hodně za sebou, takže vím, že ten výsledek může skončit tak i tak. Když hraje národní tým, tak si myslím, že ani divák neočekává, že budeme úplně chladní, odtažití. Očekává se, že alespoň nějakou formou budeme tomu národnímu týmu fandit, byť by se to správně nemělo.
Jak je to v tvém případě, když se tě teď někdo požádá o tip, jak dopadne letošní mistrovství?
Řeknu, že bych to taky rád věděl. Když mě někdo donutí tipnout, tak se většinou netrefím. Je to sport.
Ty hraješ šachy, zahrál sis i partii s Anatolijem Karpovem. Vydržel jsi 37 tahů, pak jsi položil krále na šachovnici. Proč jsou pro tebe právě šachy relaxem? Pochopila jsem správně, že s Robertem si partičku šachu při společných cestách po světě dáváte docela často? V čem je kouzlo toho odpočinku?
Pro mě je to krásné vyplnění toho času, který je k ničemu. Čas na to je, na šachy člověk potřebuje čas, prostor na to je. Myslím, že je to smysluplně využitý čas, než se zabývat nějakými elektronikami dneska.
Často odpovídáš na otázky fanoušků. Která otázka se opakuje vůbec nejčastěji?
Nejčastěji se opakuje otázka – Jak to dopadne? Kolikátý budeme? Vyhrajeme?
Na minulých Záletech na tvém místě seděl Stanislav Motl a nechal ti otázku. Stanislav Motl: „Martina Hostáka sleduji moc rád, byť se neznáme. Ale svého času jsem dobře znal jeho tatínka. Mně připadá, jakoby Martin za ten mikrofon patřil. Je velice kultivovaný, má krásný projev. Kdy si jako špičkový hokejista, který hrál v zahraničí, uvědomil, že má ještě na něco jiného než na hokej. Kdy ho začalo nějakým způsobem bavit, že může být za mikrofonem? Kdy byl ten okamžik, kdy si řekl, že je to zajímavé, že by ho to bavilo?“
Musím říct, že jsem nikdy neměl problém s kamerou jako hráč. Těch rozhovorů udělá člověk hodně. Možná i tam už nějakým způsobem spíš reálně začalo uvažování Roberta Záruby o tom, že bych mohl někdy naskočit do této role. Já jsem to samozřejmě vůbec netušil. A o kultivovanosti svého projevu mám ještě pořád dost pochybností.
Příště na tvém místě bude sedět architekt Miroslav Řepa. Máš pro něj nějakou otázku?
Ano. Chtěl bych se zeptat, jak on vnímá O2 Arenu, její využití a i z architektonického hlediska využití té haly, jestli je to pro nás opravdu takovým přínosem. Za druhé, jestli má někde jinde oblíbenou halu třeba v zámoří?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.