Všechny překážky mohou spadnout a právě o to jde. Směje se parkurová jezdkyně Kateřina Málková

27. září 2017
Úspěšná parkurová jezdkyně Kateřina Málková

Jaké to je závodit proti chlapům a musí si hlídat váhu? Parkurová jezdkyně Kateřina Málková se u koní pohybuje od malička. Díky svému otci, jenž se dříve věnoval skokovému ježdění. „Věnuje se mi od malička a vydrží se mnou, ačkoliv to někdy není úplně jednoduché," usmívá se Kateřina. Závodí od dvanácti let a jejím velkým úspěchem je vítězství v Poháru národů v Budapešti.

S teprve dvacetiletou parkurovou jezdkyní z Boháňky u Hořic Kateřinou Málkovou si budeme povídat o koních a parkurovém ježdění, ve kterém je tedy hodně úspěšná. Kateřino, hned mi řekněte, už jste se dnes postarala o svého koníka? Bugatti se jmenuje, tuším.
Mám jich tedy víc, ale ještě jsem to dnes ráno nestihla...

Já se na to ptám proto, protože samozřejmě koně, tak to sice nádherná záležitost, ale také určitě velká dřina.
Určitě. Není to jen o tom ježdění. Je to i o starání se o toho koně před tím, než jdete jezdit. Každý den se musí nakrmit, postarat se o něj. Takže je to každodenní práce kolem nich, ano.

Kolik koňů tedy máte?
Máme jich doma 12. Já jezdím jen asi na 5. Ale ten Bugatti je můj nejlepší.

Úspěšná parkurová jezdkyně Kateřina Málková ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Můžeme trošičku přiblížit, co to tedy všechno obnáší, starat se o koně, jak to vypadá? V kolik ráno třeba musíte vstávat?
Já mám štěstí, že mám kolem sebe ještě lidi, který mi s tím pomáhají. Protože přes školní rok studuji v Praze. Tedy mi pomáhají, když zrovna nejsem doma. Ale samozřejmě ráno se koně musí nakrmit a každý den se musí pohybovat. Alespoň jednou nebo dvakrát denně.

Váš největší miláček je tedy Bugatti, na kterém jezdíte i parkurové závody. Kolik mu je, jak vypadá?
Bugatti je desetiletý valach belgického původu. Máme ho doma už přibližně 4 nebo 5 let. A mnoho úspěchů neměl jen se mnou, ale i s mým bratrem. S ním se také vlastně zúčastnil mistrovství Evropy i České republiky.

Kolik vám bylo, když jste si poprvé sedla na koně? Prý to bylo ještě, když jste měla dupačky.
Je to možné. Já si to opravdu nepamatuji. V podstatě již můj táta se věnoval jezdectví a koním. A já si ani nepamatuji, kdy jsem poprvé na tom koni seděla.

Úspěšná parkurová jezdkyně Kateřina Málková

A proč jste si vybrala právě parkur? Protože v tom jezdectví je celá řada dalších zajímavých disciplín.
Jak už jsem zmínila, můj táta se již parkuru věnoval, byl český reprezentant. A tak to pro mě byla jasná volba. Že v tom budu určitě pokračovat. Od táty jsem toho hodně pochytila. Je to vlastně i můj trenér a sponzor. A všechno v jednom.

Vzpomenete si na svého úplně prvního koně?
Můj první kůň byl poník. Jmenoval se Čertík. Ani nevím, kolik mu mohlo být, 6 let třeba, když jsem na něm začala jezdit.

V kolika letech jste začala pak závodit? To asi ještě nebylo na tom poníkovi?
Ne, to nemůžete. Udělala jsem si licenci na velké koně a to se může až od 12 let.

Kdybych se Kateřino zeptal na nejmilejší, nejoblíbenější zvíře, tak to by byla asi zbytečná otázka. Myslím, že rybičky to nebudou.
Určitě ne. Kůň. Ano. Je to naprosto nádherné zvíře.

Úspěšná parkurová jezdkyně Kateřina Málková

A tak tedy nejmilejší auto třeba?
To moje. Já nedá na žádnou značku, nebo barvu. Hlavně, když mě to doveze, kam potřebuji.

Tak pojďme zase zpátky k těm koním a k vaší jezdecké disciplíně, tedy k parkuru. Je to hodně o drezůře, o vycvičenosti toho koně?
Ano. Určitě si jej musíte nějakým způsobem připravit na ten parkur a vlastně na to, co po něm budete chtít.

Jak dlouho to trvá, než se sžijete s vaším koněm, jako jste teď sžití s vaším parťákem Bugattim?
To záleží samozřejmě na tom, jakou ten kůň má povahu, jestli je lehce jezditelný nebo naopak. Ale tak během jednoho roku si myslím, že jsme se sžili natolik, že jsme už začli podávat dobré výkony.

A stane se třeba někdy i to, že toho koně trénujete delší dobu a pak z toho vyjde, že si prostě nerozumíte?
Ano, je to tak. A můžete třeba na něm někdy trénovat dlouhou dobu a když si ho vezme někdo jiný, tak si spolu sednou například už od začátku. A je to úplně o něčem jiném.

Tak mě napadá, jestli si musíte třeba také hlídat váhu? Protože vy jste štíhlá, ale v některých jezdeckých disciplínách musí prostě žokejové vážit málo.
Ano. Žokejové si musí hlídat váhu, ale u nás v podstatě není žádný limit. Ale musíte myslet na to, že ten kůň s vámi musí skákat přes překážku. Takže nějaká velká nadváha úplně vhodná není.

Úspěšná parkurová jezdkyně Kateřina Málková

Tedy řízek nebo knedlo, vepřo, zelo, to si klidně můžete občas dát?
Určitě.

Jak vypadají potom samotné závody? Co se všechno na nich hodnotí? Tam jsou ty překážky.
Ano, všechny překážky mohou spadnout a právě o to jde. My se snažíme projet kurz toho stavitele, nejlépe bez shození překážky a v dobrém čase. Nebo se například mohou některé soutěže hodnotit i na stylu jezdce. Nebo se sčítají i třeba například na tom mistrovství Evropy či České republiky tři kola. Je to vlastně tříkolová soutěž a všechny trestné body se sčítají dohromady. Když prostě překážka spadne, když ji shodím, tak za to jsou trestné body.

Vy vlastně vůbec nejste rozděleni podle pohlaví. Chlapi i ženy jezdí a soutěží dohromady. To je neobvyklé.
Ano, je to velmi neobvyklé. Dělí se to jen podle věkové kategorie. Děti, junioři, mladí jezdci. A já už jsem právě dovršila věk, kdy mi bude 21 a tím pádem spadám do seniorské kategorie. Takže v podstatě budu závodit už například se 40letými pány. Tam už se to právě pak nerozděluje.

Takže obrovská konkurence?
Velká.

Jak se na to těšíte, až budete závodit proti těmhle protřelým profíkům?
Já už jsem měla tu možnost s nimi závodit. Ale bude to těžké se prosadit. Doufám, že to nějak zvládneme.

Záleží tam také na fyzičce? Protože chlapi asi mají tu fyzičku samozřejmě dispozičně větší, než ženy.
Ano. Všichni si myslí, že si člověk sedne na koně a jede. Ale je to opravdu velmi náročné, musíte mít určitě dobrou fyzičku a svaly, abyste toho koně zvládli.

Úspěšná parkurová jezdkyně Kateřina Málková ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové s Jakubem Schmidtem

Pojďme ještě připomenout vaše dosavadní největší úspěchy. Čeho si zatím ve kariéře parkurového jezdce nejvíc vážíte a ceníte?
V té juniorské kategorii to bylo určitě vítězství v Poháru národů v Budapešti, kde jsme s českým týmem vyhráli. Dále potom stříbrná medaile z mistrovství republiky. Té jsem dosáhla i letos v kategorii mladých jezdců.

Tedy opakovaně máte stříbrnou?
Ale mezitím jsem měla ještě bronzovou rok předtím v mladých jezdcích.

Já věřím, že to těm chlapům ukážete, až přejdete do té dospělé kategorie?
Tím si úplně nejsem jistá, ale doufám, že jim to trošku ztížím.

Je třeba nějaký závod, který byste chtěla jednou vyhrát? Máte nějaký sen? Má parkurový jezdec nějaký sen, čeho by chtěl jednou dosáhnout?
Asi každý by řekl olympiáda, protože je to samozřejmě olympijský sport. Ale k tomu je dlouhá cesta a velká dřina. Takové cíle snad ani nemám. Ale určitě nějaké mistrovství Evropy bych ještě chtěla absolvovat a mistrovství republiky.

Říkáte velká dřina. Je to hlavně o těch koních a starání se o ně. Potom vlastně ta vyjížďka na nich někde po loukách nebo po lese je určitě pro vás taková odměna.
Určitě, je to relax pro nás oba.

Tak ať je ten relax pro vás oba, pro vás Kateřino i pro Bugattiho, co nejčastější. A ať vás to pořád dál baví.