Vrchlabí ještě v polovině 19. století mohlo připomínat Benátky. Městem se vinuly kanály a náhony

Stojíme v místě, které možná Vrchlabáci nikdy nepoznali takto zblízka. Tady ústí náhon zvláštní vyzděnou štolou. Jsou tu ještě pozůstatky císařských navigací. Stéká se tu voda ze štoly s řekou Labe. Zvláštní ostroh.

Čtěte také

Prastará „brána" do Vrchlabí a tedy i do Krkonoš, mění svou tvář. Historie a současnost města

„Je to taková připomínka etapy rozvoje města Vrchlabí, které intenzivně využívalo sílu řeky Labe, která tudy protéká. Město bylo protkáno celou sítí náhonů a kanálů, jenž byly postupně zaklenuty pod zem. A to je i osud právě tohoto náhonu. Byl to jeden z nejvodnatějších, ostatně je tomu tak dodnes. Leckterý krkonošský tok nemá tolik vody co tento náhon."

„Když teď srovnáme ty průtoky, jak vlastně náhonem teče víc vody než samotnou řekou Labe. Ten náhon se odpojuje od Labe za známým Domem sedmi štítů, dříve u takzvaného Jatečního jezu. Poháněl starou papírnu, později přádelnu. A jedna z jeho větví procházela kolem celé řady průmyslových podniků v Dolejším Vrchlabí, v Hartě až do Kunčic. Energie tohoto náhonu je dodnes využívána k výrobě elektrického proudu."

Jak je hlavní náhon starý?

„Můžeme s jistotou říct, že musel vzniknout nejpozději v roce 1667."

Flóra koryta Labe|foto:Jiřina Šmídová,Český rozhlas

Vrchlabí tedy bylo protkáno spoustou kanálů a náhonů. I na dnešní hlavní ulici vedla stoka, přes kterou se klenulo mnoho můstků.

„Přesně tak. Voda se do tohoto systému brala z Labe na jezu pod takzvaným Stavidlovým vrchem. Možná že i od toho onen samotný vrch dostal název. Byl to opět velmi vodnatý náhon, který se dělil do bezpočtu ramen. Z nich jedno protékalo přímo hlavní vrchlabskou ulicí. Mělo sloužit jako zdroj užitkové vody a současně i jako stoka."

Vrchlabské Benátky

Čtěte také

V historických krkonošských domcích na vás něco tajemného dýchne. V jejich zdech je zapsán čas

„Trošku ano. Když se podíváme na plány z konce 18. století nebo na mapy stabilního katastru, tedy ze 40. let 19. století, tak nás opravdu zaujme hustá síť modrých stužek, které představují jednotlivá ramena náhonu."

Malebná zákoutí ovšem pomalu mizí.

„Tady například probíhala oprava oné navigační zdi. Je krásně zděná z kamenů, místního materiálu, tedy z fylitů a břidlic. Ale dole je opravena velmi vulgárně litým betonem do prknového šalunku. A stejně tak probíhají opravy na vrchlabských jezech. Je škody, když mizí ukázka toho starého řemesla," dodává historik Jiří Louda.