Vojna ani modrá knížka už jim nic neříkají. Bývalá jičínská kasárna jsou pro ně ale inspirací

22. říjen 2017

Dlouhodobě opuštěná a chátrající kasárna v ulici Československé armády v Jičíně zase tak úplně opuštěná nejsou. V části rozlehlé hlavní budovy, kde za socialismu bývalo elitelství a štáb dělostřelecké brigády, si mladí lidé pronajímají prostory od města.

Když vejdete bývalou vrátnicí do historického domu, který u okna vedle vstupu střeží už jen omšelé šmírovací zrcátko, potkáte se uvnitř s oprýskanými zdmi, s vybledlými zelenými nátěry a specifickým pachem.

„To všechno působí na jednu stranu mrazivě a depresivně, na druhou stranu je to pro nás svým způsobem útulné a rozmanité. K té směsici jsme si vytvořili jedinečný vztah a až město budovu prodá, jen těžko v Jičíně najdeme podobné prostory," myslí si Honza, jeden z nájemníků.

Nahlížíme spolu do improvizovaného ateliéru nebo do hudební zkušebny, pak hledáme jednu z organizátorských duší události, kterou si nájemci pro sebe na jeden podvečer připravili a vtiskli tak bezútěšným chodbám a schodištím další rozměr.

Čtěte také

Místo dusotu okovaných vojenských bot a povelů tak slyšíme hudbu, na zvukově rozervané staré piano preluduje na chodbě Tomáš Mašek, z vedlejší místnosti prosakují tóny ze zkušebny jedné z hudebních formací Matěje Čejchana, zatuchlost přebíjí kouř z vonné tyčinky, luxferami prostupuje sporé podzimní světlo a dodává obrazům na chodbě něco, co galerie nenabídnou.

V tomto nevšedním zázemí, které mladým tvůrcům zjevně vyhovuje, si náhodný návštěvník jen stěží uvědomí, že vojíni v jičínských kasárnách byli v podstatě vrstevníky současných nájemců. K nim dnes patří i muzikant Tomáš Berný s kterým hovořila redaktorka Vlaďka Wildová.

O koupi posledních dvou historických budov kasáren projevili zájem v aktuálním výběrovém řízení dva uchazeči. Komise pro posouzení obou nabídek předloží výsledek svého hlasování radním, kteří pak vydají doporučení jičínským zastupitelům. Ti budou mít (zřejmě na letošní prosincové veřejné schůzi ) poslední slovo.

Jedna ze dvou historických budov jičínských kasáren, která dnes slouží i jako dočasné zázemí pro mladé muzikanty a výtvarníky

„Na jednu stranu si myslíme, že kasárenské prostředí, které teď využíváme, už nic nenahradí. Podobnou atmosféru by mohla mít snad jen opuštěná jezuitská kolej, ale zároveň tušíme, že je to spíš nemožná alternativa. Pro nás je asi nejdůležitější, abychom zachovali to, že sdílíme nějaký společný prostor pod jednou střechou. Pak se totiž daleko líp něco vytváří a domlouvá, než když jsou lidé rozházeni po celém městě, například v garážích," dodává Honza.

Podle vedení města obohacuje nekonformní prostor v kasárnách kulturní život v Jičíně, ale není možné budovu v tomto stavu udržovat do nekonečna.

„Je také pravda, že pro činnost umělců mají sousedé v lokalitě kasáren výrazně menší pochopení. Alternativa pro umělce z kasáren se nabízí na Větrově v prostoru bývalého Telecomu. Jedná se o běžný pronájem a město se samozřejmě do budoucna musí připravit na jednání o podpoře kapel z kasáren. Umělci by měli začít zjišťovat náklady provozování své činnosti mimo kasárna a začít s městem jednat," tlumočí názor vedení města mluvčí jičínské radnice Jan Jireš.

autor: VaW
Spustit audio