Vladimír Burjánek: Závist

23. červenec 2017

Myslím si o sobě, že nejsem vůbec závistivý člověk. Už proto, že tuhle škaredou vlastnost považuji za jednu z nejhorších a přímo ničících toho, kdo závistí trpí, Poznal jsem v životě pár takových lidí a musím říci, že jejich trápení, že má někdo nové auto, staví dům, nebo se mu vede dobře, je dost ničilo, ačkoliv to bylo směšné.

Přesto je pár věcí, lépe řečeno vlastností, které trochu závidím. Třeba talent těm, kdož mají výtvarné schopnosti. Krásně malují, vyřezávají, nebo si třeba umí poradit s hlínou či jiným materiálem. Kreslení bylo pro mne od školních let Achillovou patou a nevalné obrázky mi jen díky shovívavosti kantorů nekazily vysvědčení.

Měl jsem i kamaráda, akademického malíře Petra Tamchynu, který dělal nádherné obrazy i grafiky, ilustroval několik knížek a pravidelně přispíval do časopisů. Uměl krásné oleje i akvarely. Dal mi jeden obraz, inspirovaný tehdejším filmem, Bergmanovou Sedmou pečetí. Smrťáka hrajícího s rytířem šachy. Potom si ho půjčil na výstavu a když nečekaně v sedmatřiceti skončil jeho život, už jsem obraz neviděl.. .

Občas se dívám na některou z jeho grafik a v koutku duše přeci jen závidím těm, kteří mají některé z jeho úžasných pláten.

Susanne Hanbroková říká, že studenti určitě víc mluví a probírají v hodinách umělecké výchovy širší okruh témat než ve třídě, kde se učí německy.
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.