Vladimír Burjánek: Stáří

6. srpen 2017
Musí být myšlenka na stárnutí nutně depresivní?
0:00
/
0:00

Pokud jste jako já sáhli po knížce Miloše Hoznauera Stařec na čekané a jestli jste ještě navíc v pokročilém věku, určitě jste byli spokojeni. Laskavý humor, moudré myšlenky a nezbytný nadhled při jeho pohledu na stárnutí vás potěší, pobaví i poučí zároveň. Pravdivé a vystihující prozaické texty, hravá poesie i doplňující fotografie tvoří milý literární celek.

Autor se dívá na přicházející stáří a stárnutí vůbec svýma moudrýma očima a vystihuje problémy, které přibývající roky přinášejí. Kouzelné je například jeho doplnění myšlenek spoluzakladatele salesiánů svatého Františka Saleského, který ve své modlitbě mimo jiné prosil Boha: Pane, nauč mě, abych dovedl mlčky snášet své nemoci a obtíže.

Chuť hovořit o nich roste rok od roku. Drž mě, můj pane, abych byl jak jen možno laskavý. Starý morous je korunní dílo ďáblovo. Dej mému srdci sílu, abych život přijal tak, jak Ty jej řídíš. A Hoznauer k tomu mimo jiné doplňuje. Pohlídej, Bože, ať neupadnu doma ani na ulici. A jestliže upadnu, ať si nic nezlomím.

A jestliže zlomím, ať se to rychle hojí. Umožni mi, prosím, ať aspoň někdy vyhraju pexeso s vnoučaty do šesti let. Umožni mi, abych s co nejmenšími problémy dokázal vylézt z vany, ostříhal si nehty na nohou, dosáhl si na záda a zašněroval boty. Bože, zmírni mé pokušení strčit si v obchodě do kapsy olomoucký tvarůžek, který mi tak chutná a který je tak drahý. A hlavně, pane, ať vždy víme, kam jdeme, proč tam jdeme a trefíme zpátky.

mladá ruka, stará ruka