Vladimír Burjánek: Povinnost

Člověk má spoustu povinností, některé z nich dokonce určené i zákonem, další dobrovolné. Některé povinnosti jsou důležité, jiné zbytečné.

Tam, kde místo mohu přichází sloveso musím, ježí se často mnohým lidem srst, protože už z přirozenosti člověčí je dobrovolnost příjemnější než krutý příkaz. O častá přikázání se nám starají také naši moudří zákonodárci. V člověku se ovšem vaří tekutiny, když si řidiči povinně zakoupí za téměř dvě miliardy nové lékárničky, aby nyní zjistili, že mají jako novinku jen lepší nůžky a termofólii, když je nepotřebný leták a maska nemusí být. Vymetat komíny k nám kdysi chodil kominík Izajdes. Do té chvíle, než na půdě objevil otcův demižón s vínem a v něm hadičku. Při odchodu z půdy nasál a napil se, vyrušen však hlukem, hadičku položil na stůl a odešel. S ním postupně odešlo i všechno víno z velkého demižónu, což otce málem porazilo. Po dlouhé přestávce už zase chodí po domech kominíci a varují, že budou častějšími návštěvníky. O výnosnou renovaci jejich řemesla se možná postaral také nějaký neúplatný dobrodinec. Může to pokračovat dál. Třeba operátoří prosadí, že v každém autě musí být vždycky mobilní telefon, optici nařídí speciální brýle podle zákona a potravináři budou vyžadovat nutnou zásobu vody k dodržování pitného režimu. Potom by už musel přijít někdo, kdo bude chtít od všech jediné - zdravý rozum.