Vladimír Burjánek: Plevel

17. září 2017
Písmena, kostky, slova

Z duše mi promluvil herec, hudebník a skladatel Václav Kopta, když si v jednom z rozhovorů posteskl nad tím, jak strašně jsme znásilnili rodný jazyk. Že lidé, kteří dříve vládli češtinou, včetně jeho dědečka, spisovatele Josefa Kopty, by se nestačili divit. Jak mu vadí slova odpolko, bonboška i nesmyslné užívání slovní protézy, slůvka JAKOBY.

0:00
/
0:00

Dodal bych, že ruku v ruce s ním kráčí JAKO. Poslechněte si schválně, kolik lidí tuhle berličku využívá. Bohužel to není jediný plevel, kterým ten náš půvabný jazyk v nárazových vlnách zarůstá. Jako pýr se drží v obecné mluvě nadměrně užívané slovo super, pominulo už „ujíždění" na čemkoliv, třeba na zmrzlině, to dáš - místo to zvládneš, uděláš, podaří se.

To je hustý a další modní výstřelky, kdy pro vyjádření myšlenky je tolik možností, ale řeč ovládne jediný, obvykle ten nejhorší výraz. Krom toho po válečném tlaku němčiny a poválečné invazi ruštiny vstoupila do češtiny nyní razantně angličtina.

Vzdělanci neříkají stupeň, ale level, už neznají dílny, ale workshopy, nemáme oblečení, ale outfit a to nemluvím o foodblogerech a „stejdžích". Bohužel tenhle trend živí většina rozhlasových stanic i televizní obrazovka. Užasle jsem hleděl nedávno v ranním vysílání na nějakou kreativní producentku, která při rozhovoru v jedné větě použila třikrát záplaty jako a jakoby - a vyplodila neskonale kreativní hloupost.

Bolest hlavy. Hluk na nás útočí (ilustrační foto)