Vladimír Burjánek: Časová dochvilnost

14. leden 2018
Čas a hodiny měří neúprosně všem stejně

Dnešní mladé generaci na čase moc nezáleží. Soudě podle příkladů, které máme kolem sebe. Pozvete děti na sváteční oběd, na plotně se vám pálí málem svíčková, ale oni nikde. Pak se přikodrcají s hodinovým opožděním a jen lakonicky poznamenají, že nestíhají. Což se opakuje i při další společné akci. 

Čas mladí prostě neřeší.

Pravda, jsou situace, kdy musí, protože vlak, autobus či letadlo na ně nečekají. Tam se přemůžou a sice na poslední chvíli, ale přesto dorazí , aby to stihli.

Naše generace je v tomto ohledu opatrnější. Nejezdíme sice auty tak rychle jako naši mladí, ale na schůzky se snažíme přijít včas a pokud někam cestujeme, raději si necháváme nějakou rezervu a přijdeme také dříve.

Až samozřejmě na výjimky. Takovou podařenou raritou byl dědeček mého kamaráda. Nikdy nikam nedorazil včas a celá rodina si zvykla na jeho osobitý časový grafikon. Byl jednoduchý a platil pořád.

Hned přijdu - to znamenalo, že se vrátí nejdříve za dvě hodiny. Na otočku - představovalo jeho přibližně půldenní až celodenní absenci. A když řekl trochu se zdržím, přišel taky za tři dny.

Hodiny