Vinařka Lucie Šimonová: Vinohrad je jako člověk. Když je mladý, moc toho neumí, učí se a vyzrává

22. červenec 2022

Víno a armáda, to jsou dvě srdeční záležitosti, které spojují život vinařky a degustátorky z Rájce na Rychnovsku Lucie Šimonové, která je zaměstnána už sedmnáctým rokem jako logista Armády České republiky.

Co bylo u vás dříve? Víno nebo armáda?
Dříve byla samozřejmě armáda, zhruba o nějakých 10 let.

Lucie Šimonová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Pro Lucii Šimonovou je víno životní vášní. Proto se rozhodla sama vysadit v netypicky vinařské oblasti vinohrad, vypěstovat hrozny a vyrobit vlastní skvělé víno. Aktuální roční produkce tohoto mikrovinařství dosahuje přibližně 1200 lahví, uváděných na trh s označením Česká zemská vína. Hrozny však při sklizni dosahují kvalit a hodnot cukernatosti vín přívlastkových.

A jak jste se potom dostala od armády k vínu?
Začala jsem ze zájmu studovat Mendelovou univerzitu, Zahradnickou fakultu, obor vinohradnictví - vinařství se sídlem v Lednici na Moravě. Protože mě zajímalo všechno okolo vína. Je to podle mě velmi zajímavý, sofistikovaný nápoj. V roce 2011 jsem to šla studovat a v roce 2016 jsem to dokončila. Ovšem nechtěla jsem se pořád s vínem rozloučit a na Moravu se mi nechtělo, tak jsem v roce 2017 vysadila vinohrad tady v Rájci na Rychnovsku.

Můj profesor Vilém Kraus říkal: nevyzkoušené je nepoznané. Tak jsem se rozhodla zkusit kvevri vína a je to dobré, funguje to.
Lucie Šimonová, vinařka, degustátorka a logista Armády ČR

V rodině jste tedy žádného vinaře nikdy nic neměli?
Ne, vůbec. Nebylo se od koho učit. Ty pozemky jsou rodinné, to mi věnoval tatínek, který kdysi hospodařil. Ale prostě jak člověk stárne a síly ubývají, tak pozemky přešly na mě a já jsem se pustila do vína.

Čtěte také

Je vůbec Rychnovsko vhodnou oblastí pro pěstování vína?
Vhodná určitě je, když půjdeme zpětně do historie, třeba do 17. století, co jsme našli nejstarší prameny, tak tam kousek od Chocně, v obci Běstovice, což je nějakých 5 km od Rájce, se pěstovalo víno docela ve velkém. A potom se musí zkrátka udělat půdní rozbory a promyslet si, co tam vysadíte.

Ale taková vinice nebo vinohrad se asi nezakládá jen tak.
Určitě by to chtělo si předtím něco o tom zjistit a dopředu si vše promyslet. Půdní rozbory jsem si dělala na Ústavu pedologie v rámci Mendelovy univerzity a podle výsledků pak pozemek připravíte, dodáte mu živiny a hnojiva. A pak si musíte zvolit i vhodné odrůdy, které se v té oblasti dají pěstovat. A odrůda musí být samozřejmě naštěpovaná na vhodné podnože. To je asi ten první, počáteční krok.

Ovšem je to velká alchymie.
Je. A spolu s výsadbou jde ruku v ruce, že si promyslíte, jaké víno vlastně budete vyrábět. To už musíte mít dopředu představu, jaký typ vína to bude.

Čtěte také

Co chutná vínu? Jaká půda?
Vinná réva nemá ráda zamokřené půdy, musí mít tak akorát vápníku, určitě dobře humózní půdy, nějaké hlinitopísčité. Každá odrůda vyžaduje prostě to své. A slunce je potřeba. Jen neplatí úplně pravidlo, že to musí být jižní svah, to ne, ale je to samozřejmě nejlepší, značka ideál. Ale dá se zvolit i jiná expozice.

Jak náročná je potom práce kolem vinohradu, než si večer napijete sklenku vína?
Je to hodně práce, dlouhá cesta. Když to vysadíte, tak panenskou sklizeň, první větší úrodu, máte za tři roky. Ale pořád to je panenská sklizeň, tedy mladé víno. Je to jako u člověka, když je moc mladý, tak toho moc neumí a učí se, vyzrává. To samé platí u vinohradu. Čím je starší, kořeny jdou hlouběji do půdy, vytáhnou si zase jiné minerální látky. Tedy je to daleká cesta, do toho procesu vstupuje spousta vlivů po celou dobu vegetace, spousta navazujících faktorů.

Muselo to být velké očekávání, když jste víno zasadila a pak tři roky čekala, ne?
To bylo napětí. Naštěstí to dopadlo dobře, protože ročník 2019 byl skvělý. Což mi potvrdilo, že jsem udělala dobré rozhodnutí a jdu správnou cestou.

Jaký je rozdíl mezi someliérem a degustátorem? Být someliérem je zábavné a pestré, ovšem být degustátorem je přesné a vážné.
Lucie Šimonová, vinařka, degustátorka a logista Armády ČR

Teď mi řekněte, bílé nebo červené? Jak je to u vás?
To je těžká otázka pro mě, jako degustátora. Musím být samozřejmě objektivní, ale u mě je to prostě podle nálady a co se hodí k jídlu. A také podle ročního období, tedy červené víno spíše preferuji v zimě. Teď v létě je ideální si dát večer sklenku bílého, suchého.

Čtěte také

Víno by mělo být svěží a hlavně kvalitní. Aby nás ráno nebolela hlava.
Určitě s tím souvisí i obsah síry ve víně. Já produkuji kromě klasických tichých vín také kvevri vína a Pet Naty. Pet Naty jsou přírodně šumivá vína bez přídavku SO2 a tato vína tak mohou být vítanou šumivou alternativou pro citlivé jedince. Oba druhy speciálních vín patří mezi vína čistě přírodního charakteru, kde není přidaný ani miligram síry. Takže lidé, kteří mají problém se sírou jako alergenem, vyhledávají tyto druhy vín.

Co to vlastně znamená kvevri?
Kvevri je název pro nádobu původem z Gruzie. Jsou to takové objemné hliněné amfory, které mají objem od desítek litrů až po třeba 5 tisíc litrů. A specifikem těchto amfor je, že ta hlína obsahuje stříbro, což má antibakteriální účinky. Kvevri je metoda stará zhruba 6 000 let a pochází právě z Gruzie, tam to dělají ve dvou oblastech, Kachetie a Imereti. A jak trh funguje, vše je v pohybu, tak se stalo, že jsme do Evropy dovezli pár kamionů s kvevri nádobami a většina jich je po Moravě. Pouze několik vinařů produkuje tato vína.

Čtěte také

Jak vy jste přišla na to, že chcete dělat kvevri víno?
Můj spolužák na vysoké škole psal diplomovou práci na téma "Umění výroby vín v kvevri". A po ukončení studia právě on sem dovezl dva kamiony amfor a zeptal se mě, jestli to nechci vyzkoušet. Tak jsem si řekla, proč ne. Protože náš profesor Vilém Kraus, dnes už bohužel nebožtík, měl takový slogan, že nevyzkoušené je nepoznané. Tak jsem se rozhodla do toho jít. Zkusili jsme to a je to dobré, funguje to.

Chutnalo vám hned, když jste tohle víno ochutnala?
Tato vína jsou velmi specifická. Když to nalahvujete z kvevri amfory, kde je to půl roku v kontaktu se slupkami, tříslovinami a semínky, tak je to takové drsné víno. A musí pak ještě tak ideálně rok ležet v lahvi, než je pitelné. Teprve v lahvi se krásně zakulatí, zafunguje tam terciární zrání. Takže tato vína potřebují čas. Ovšem jsou to vína s velkým potenciálem, už opravdu pro fajnšmekry. Nemohou to lidé srovnávat s běžným vínem, protože tohle je jiné v barvě, chuti i vůni.

Čtěte také

Celý proces kvevri vín, od plnění a fermentace až po lahvování, probíhá výhradně ve vinohradu v Rájci a ostatní vína jsou zpracovávána na zámku v Doudlebách nad Orlicí. V areálu zámku bylo v roce 2020 vysazeno celkem 3000 ks révy vinné v odrůdové skladbě 1350 ks Jahanniteru a 1650 ks Solarisu, ve sponu 2 x 0,6 m. Máme zde tak další oficiálně registrovaný vinohrad v Královéhradeckém kraji. Letos se můžete těšit na panenskou sklizeň!

Zámek Doudleby nad Orlicí, který patří rodu Bubna-Litic, je renesančním skvostem s unikátními sgrafity tzv. kobercového tvaru, a to jak na vnější fasádě, tak i na vnitřním dvoře a na všech dvanácti komínech. Takto řešená sgrafita jsou ojedinělá i v evropském kontextu a přitahují pozornost odborníků z celého světa. Kolem zámku je vybudován park v anglickém stylu, na rozdíl od parků francouzských, s prostorem pro přirozený růst porostů. V sousedství parku se nachází zámecká obora, v prostorách zrekonstruované sýpky je galerie a přírodovědné muzeum a velmi oblíbená je postupně rozšiřovaná zoo domácích zvířátek, tzv. Babiččin dvoreček.

Čtěte také

V areálu zámku se každý měsíc konají farmářské a řemeslné trhy, kde můžete vína Nectar Lucis zakoupit, včetně vín zámeckých. Další nejbližší termín trhů je 14. srpen 2022 v době od 09:00 do 15:00 hod a v měsíci září 17. - 18., kdy bude k dostání i burčák. Kromě pana hraběte Dujky a jeho rodiny se tam určitě potkáte i s Nectar Lucis. Přijďte a pohárkem dobrého vínka budete srdečně přivítáni!

Jak jste se stala degustátorkou? A co vlastně dělá takový degustátor?
Aby se člověk stak degustátorem, tak musí udělat zkoušky podle normy EN ISO 8586. A tady bych ráda poukázala na rozdíl mezi someliérem a degustátorem. Someliérem, když to přeženu, se může stát každý, ale degustátorem ne. Pokud to nemáte na jazyku, tak to prostě úplně nefunguje. Someliér je spíše o těch teoretických znalostech, musí však kromě vín domácích i světových znát i ostatní nápoje, jejich snoubení s pokrmy a kulturu stolování. Degustátor musí zhodnotit to víno, jasně a přesně identifikovat choroby a vady toho vína.

To všechno poznáte, když ochutnáte?
Měla bych. Ale člověk se pořád učí a zdokonaluje. A když to shrnu, tak já bych řekla, že být someliérem je zábavné a pestré, ale být degustátorem je přesné a vážné.

Jakub Schmidt a Lucie Šimonová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Jaký bude letošní ročník u vás na vinici? Vypadá to dobře?
Těžko říct, uvidíme. Zatím to vypadá dobře, ale snad nepřijdou nějaké silné deště před sklizní, aby nezačaly řádit plísně.

Vojačka, ale také vinařka a degustátorka Lucie Šimonová z Rájce na Rychnovsku, byla naším hostem. Na zdraví, ať se daří!

autoři: Jakub Schmidt , baj
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová