Větrný mlýn v Žijícím skanzenu je unikát. Stejný typ jinde v Česku funkční nenajdete

Zbyněk Vlk si důležité součásti větrného mlýna přivezl až ze severní Moravy, aby ho mohl v Jindřichovicích pod Smrkem znovu postavit.

Mlýn vybudoval majitel skanzenu z prostého důvodu, už ho totiž nebavilo mlít obilí ručně. „Protože tady přímo u nás neteče potok, padla volba na vítr,“ vysvětluje Zbyněk Vlk. A co bylo podle něj nejnáročnější? Zabránit tomu, aby vibrace z mlýna poškodily zdivo. „Proto je mlýn ze dvou na sobě nezávislých konstrukcí. Jedna sestává ze stěn a střechy, druhou tvoří podlaha a trámy, které drží turbínu.“

A jak to celé funguje? Do násypky se přidává obilí, které zařízení zvané korčák postupně odsypává do bubnu, tedy lubu. Tam se nacházejí dva mlýnské kameny, které mouku vyrábí. „Spodní zůstává na místě, tak se mu říká ležák. Horní se otáčí, říká se mu proto běhoun,“ vysvětluje Zbyněk Vlk. Poloha kamenů pak určuje, jakým způsobem se mouka namele.

Rozdílů mezi moukou z jindřichovického mlýna a moukou, kterou běžně koupíme v obchodě, je hned několik. Ve skanzenu mají jen mouku celozrnnou, protože starý mlýn nemá loupačku. Další rozdíl je v tom, že se jedná o mouku čerstvou. „Nejsou tam tedy přidané žádné látky, které zabraňují, aby se mouka kazila,“ říká Zbyněk Vlk. A zapomínat se prý nesmí také na blahodárnou energii mlýnských kamenů.

Zbyněk Vlk si důležité součásti větrného mlýna přivezl až ze severní Moravy, aby ho mohl v Jindřichovicích pod Smrkem znovu postavit|foto: Jaroslava Mannová

Pokud do skanzenu v Jindřichovicích pod Smrkem zavítáte, určitě si trochu té mouky namelte. Jaké pečivo může být chutnější než to, které si doma uděláte sami z čerstvé mouky?