Věřící v Hati na Hlučínsku šeptají své prosby v kostele přímo do Božího ucha

Božské oko umístěné v trojúhelníku jako symbolu trojjedinosti Boha je v našich chrámech poměrně běžné. Člověka, který pracoval na výzdobě barokního kostela v Hati, ale napadlo, že když Bůh všechno vidí, musí i všechno slyšet. Od nápadu nebylo daleko k činům, a tak na druhý boční oltář umístil do stejného trojúhelníku Božské ucho. A rarita byla na světě.

Nynější kněz haťské farnosti, otec Bartłomiej Blaszka, tvrdí, že Božské ucho nikde jinde ve světě dosud neviděli ani jeho přátelé, kněží z Vatikánu. Kdo byl oním důmyslným řezbářem, se přesně neví. Možná to byl jistý Josef Řídký, umělecký řezbář z Ratiboři. Zanechal totiž po sobě dopis, ve kterém tvrdí, že veškerá výzdoba v kostele z období rekonstrukce v roce 1894 pochází z jeho dílny.

Božským okem a uchem ale zdaleka výčet orgánů zobrazených ve farním kostele v Hati nekončí. Trojici plastik doplňuje jazyk umístěný na dalším z bočních oltářů. Jazyk ovšem patří svatému Janu Nepomuckému. Symbolizuje mlčenlivost dávného světce a může také naznačovat, že i když Bůh všechno vidí a všechno slyší, nic nikomu neprozradí, stejně jako jeho služebníci tady na zemi.