Vědkyně Martina Pásková vyrazila do kolébky lidstva, přírodního ráje geoparku Ngorongoro v Tanzanii

25. říjen 2024

Teď s naším hostem zamíříme do Afriky, konkrétně do Tanzanie, kam se letos na dva týdny vypravili i čeští vědci. Jejich cílem byl přírodní ráj tamního geoparku Ngorongoro, který se může pochlubit všemi zvířaty velké africké pětky a je také místem, kde byly v sopečných sedimentech nalezeny vůbec první ostatky předků dnešního člověka. 

O Tanzanii se také říká, že je kolébkou lidstva. Víc už nám řekne docentka Martina Pásková z Katedry rekreologie a cestovního ruchu Fakulty informatiky a managementu Univerzity Hradec Králové, která se geoparkům mnoho let věnuje.

Martina Pásková ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Kdy jste byli na výpravě do Afriky?
Je to velice čerstvé, protože jsme se vrátili na konci září, takže to byla druhá polovina září. Já jsem pak ještě pokračovala do dalšího geoparku na jednání na Island, takže tam jsme zase viděli další dopady tektonických pohybů. Nicméně zážitek je to stále velice silný a pro mnohé to bylo v Tanzanii první setkání s africkým kontinentem vůbec.

V Africe je neskutečný potenciál pro rozvoj geoparků. Ovšem po stránce infrastruktury a možností lidských zdrojů je to pochopitelně složité.
Martina Pásková z Katedry rekreologie a cestovního ruchu Fakulty informatiky a managementu UHK

Pojďme připomenout, co to je vlastně geopark. U nás mne napadá geopark Český ráj nebo Broumovsko. Je to totéž, co v Africe?
Ano. Ovšem stručně ten pojem geopark vysvětlit těm, kteří vůbec nevědí, je téměř nemožný úkol. Nicméně geopark je území, kde se lidé, kteří na něm žijí, snaží nějakým způsobem pochopit, jak tamní přírodní útvary, řekněme jeskyně, vodopády, sopečné pozůstatky a podobně, vlastně vznikaly. A snaží se spolupracovat s různými vědeckými organizacemi, s různými i amatérskými subjekty a různými neziskovými organizacemi tak, aby informace pak sami předávali návštěvníkům, kteří do té oblasti přijdou. Stručně řečeno.

Čtěte také

Kde všude jste už v geoparcích byla, kromě Afriky a Islandu? Protože geoparky, to je vaše celoživotní láska.
Dá se říci, že jsem od počátku byla u toho, když geoparky vlastně začaly vznikat někdy kolem roku 2000. Jeden z prvních byl v Číně, kde se konala úplně první mezinárodní konference geoparků. Takže jsem viděla spoustu krásných geoparků nejen v Číně, ale i v Indonésii, v Japonsku. Samozřejmě máme krásné geoparky i v Evropě, o tom by se dalo dlouho vykládat. A Afrika, to je zase případ sám pro sebe. Na druhou stranu je jich tam ale velice málo, konkrétně dva, takže si každý asi umí představit, jaký je v Africe neskutečný potenciál pro rozvoj geoparků. Ovšem po stránce infrastruktury a možností lidských zdrojů, řekněme, je to pochopitelně složité.

Kromě toho, že jste členkou Globální rady geoparků UNESCO a předsedkyní Rady národních geoparků, tak jste také hlavní koordinátorkou projektu, který vás do Tanzanie tentokrát přivedl. Můžeme projekt představit posluchačům?
Tento projekt je podporován UNESCO, konkrétně geovědním programem, kde jsou spíše čistě vědecky zaměřené programy a projekty na samotnou geologii, na zkoumání různých geologických zdrojů a rizik a podobně. Ale tenhle projekt je více zaměřen na podporu vzdělávání tak, aby i lidé v Africe, včetně původních obyvatel, kteří se tam samozřejmě hojně vyskytují, měli možnost nějakým způsobem z geoparku profitovat a dozvědět se o tom, jak jejich krajina vznikala. A sami to potom třeba předávat dál. My se v tomto projektu snažíme hodně spolupracovat s místními školami a nějakým způsobem děti rozpohybovat a vzbudit jejich zájem a vášeň.

Náš projekt je více zaměřen na podporu vzdělávání místních lidí v Africe. Proto se snažíme hodně spolupracovat s tamními školami.
Martina Pásková z Katedry rekreologie a cestovního ruchu Fakulty informatiky a managementu UHK

Jak vás Afrika přivítala? A jak na vás zapůsobila tato konkrétní část Tanzanie, geopark Ngorongoro?
Je to dech beroucí území. Opravdu. Sami místní obyvatelé jej nazývají jako Eden, jako v podstatě Zahradu a Ráj. Je to území, které má neskutečně výhodné podmínky pro život, tamní ekosystémy jsou opravdu blahodárné. Takže tam je, dá se říci, největší zastoupení volně žijících zvířat afrických včetně, včetně známé velké pětky. To jsou sloni, lvi, leopardi, buvoli a nosorožci.

Čtěte také

Tedy pro člověka z Evropy naprosto fascinující na pozorování. Protože vidíte obrovskou kalderu, to je propadlá sopka, tím se liší od kráteru, že se ta sopka jakoby propadne sama do sebe a vznikne obrovský kruh, kaldera, který je ve výšce zhruba 1 600 až 1 800 metrů nad mořem, takže výše než naše Sněžka. Celá ta kaldera má kolem 260 km2, je tedy větší než naše chráněné území Orlické hory. A z toho sopečného materiálu se vytváří celkově velice výživné podmínky pro živočichy. Takže je tam obrovská rozmanitost a nádhera, nejen zmíněná velká pětka zvířat, ale pochopitelně antilopy, zebry nebo žirafy. Je to opravdová zahrada, ráj na zemi.

Co setkání s místními lidmi? Žije tam několik kmenů, Masajové, ti jsou asi nejznámější.
Ano, to jsou známí pastevci. Živí se pastevectvím těch koz, což má někdy trošku až degradační dopady na ty ekosystémy, protože oni tím i vyjadřují svůj status. Takže to není čistě na obživu, ale čím více koz mají, tak tím větší mají status, tedy společenské postavení. Pak jsou tam ještě další tři kmeny. Iraqw, to je vysloveně zemědělný lid, který je na tom území daleko déle než Masajové, kteří přišli ze severu, z Etiopie. Pak jsou tam další pastevci Datoga a potom ještě naprosto unikátní kmen, který jediný pokračuje v lovectví a sběračství. Tam je úžasné, že vidíte, jak ti lidé stále žijí tím tradičním loveckým způsobem. Rostou tam obrovské baobaby, které oni využívají i jako chýše. Obrovský dutý strom, kam se vejde třeba desítka osob.

Je tam obrovská rozmanitost a nádhera, nejen velká pětka zvířat, ale i antilopy, zebry nebo žirafy. Je to opravdová zahrada, ráj na zemi.
Martina Pásková z Katedry rekreologie a cestovního ruchu Fakulty informatiky a managementu UHK

Ještě mě zaujal jazyk, kterým oni mluví.
U těch sběračů je to právě známý mlaskavý zvukový efekt, kterým se domlouvají. Jejich jazyk je naprosto unikátní. Tedy i setkání s tamními lidmi je úžasné. Je to ráj pro zvířata, ale víme, že je to svým způsobem i ráj pro archeology a paleontology. Je to kolébka lidstva, protože sopečný popel víceméně pohřbil v podstatě sedimenty, nálezy prvních hominidů, což je pro to území také neskutečně zajímavé.

Čtěte také

Ale pro nás byla pochopitelně zajímavá setkání s živými lidmi a zejména z titulu našeho projektu návštěvy místních škol. Tam jsme se snažili a snažíme se dlouhodobě místním učitelům pomoci s výukový materiálem i s výpočetní technikou. Aby měli přístup k nejnovějším vzdělávacím materiálům. A aby se vůbec ty děti dostaly do těchto nádherných lokalit. Pro nás bylo šokující, když jsme zjistili, že ty děti na většině tamních lokalit nikdy nebyly a neviděly je. Jezdí tam návštěvníci z celého světa, ale místní děti tam nikdy nebyly. Tedy vidíme to jako jednu z nejdůležitějších misí, pomoci těm dětem, nejen aby se dozvěděly, jak tyhle věci vznikly, ale hlavně, aby se tam vůbec dostaly.

Už víte, kam se vypravíte příště?
Ano, příště by to měl být peruánský geopark, který se skládá ze dvou hlavních částí. Kaňon Colca, což je jeden z nejhlubších kaňonů na světě vůbec, který je relativně blízko Machu Picchu. A údolí vulkánu, kde je obrovská koncentrace monogenetických vulkánů.

Už teď se moc těším, až nám tady zase o tom budete příště vyprávět.
Určitě opět ráda přijdu a podělím se o vše s posluchači.

Docentka Martina Pásková z Katedry rekreologie a cestovního ruchu Fakulty informatiky a managementu Univerzity Hradec Králové byla naším hostem.

autoři: Jakub Schmidt , baj
Spustit audio

Související