Ve vrchlabské záchranné stanici nacházejí azyl zvířata z volné přírody

Kolem stovky divokých zvířat najde ročně azyl v záchranné stanici ve vrchlabském zámeckém parku.

Lidé už jsou za 30 let existence zdejšího „útulku“ zvyklí obrátit se v případě potřeby na jeho pracovníky. Jak se za letošního lednového počasí daří těm, o které se stará právě Správa Krkonošského národního parku?

Tady je ještě zbytek vánočního stromku, křížaly, oříšky. A také velká rozletová voliéra.

„Ta je velkým přínosem. Protože mláďata, která tady vychováme, jsou na dešti, na sluníčku, na větru. Dává se jim tam živá potrava, oni se ji učí lovit. Teprve až poté se pouští do volné přírody. Na těch místech, kde jako mláďata byly nalezena,“ říká vedoucí útulku pro handicapovaná zvířata Ondřejka Bachtíková.

„Od roku 2015 jsme zařazeni do sítě záchranných stanic při Svazu českých ochránců přírody. Takže jsme dnes záchranná stanice při Krkonošském záchranném parku. A já tady pracuji už 20 let.“

To už vám tedy prošlo rukama hodně zvířat. „Každý rok to bylo určitě 120 až 150 zvířat, které se sem dostanou buď kvůli vysílení, nebo to jsou mláďata. Či jsou to různě zraněná zvířata. A pokud to jde, tak se je snažíme v rámci možností navracet zpátky do volné přírody.“

Pečujete tady o divoká zvířata, kdyby ale někdo zavolal, že potřebuje poradit s domácím zvířetem, tak ho jistě také neodmítnete. „Určitě ne. Máme tady 24 hodin denně pohotovost a snažíme se všem poradit, jak jen to je možné.“

Klece tady máte opravdu velké. A tady se nespí. „U nás přezimují trvalé handicapy, které se už nedají vrátit zpátky do přírody. Jsou tu tři výři, kteří všichni přišli o jedno křídlo v rámci přistávání a sedání na elektrické vedení. Ale když vidíte v přírodě osamocené mládě, které není ovšem zraněné, tak pokud to není nutné nebo ho nic neohrožuje, tak bychom do toho neměli zasahovat.“

Kdopak nás to tady volá? „To jsou krkavci. Byli ochočeni a v momentě hladu jdou za lidmi. Ale je to docela velký pták s obrovským zobákem, takže to je i nebezpečné. Pokud mají sucho a dostatek potravy, zvládají zimu v pořádku. Je tu i zázemí, takže se mají kam schovat,“ dodává Ondřejka Bachtíková.

Spustit audio

Související