Ve škole v přírodě na Homoli u Ostružna si děti užívají hry, pohyb a společné chvíle bez monitorů
V rekreační základně Homole, kterou spravují Sportovní zařízení města Jičína, si školu v přírodě doslova užívá 27 žáků ze sedmé a osmé třídy Základní školy Čachovice na Mladoboleslavsku. S mikrofonem se tam zastavila redaktorka Vlaďka Wildová a hned u hlavního vstupu oslovila učitelku Nikol Urbančíkovou.
Rekreační zařízení Homole asi sedm kilometrů od Jičína na Sobotku pod velišským hřbetem v klidném lesním zákoutí teď patří školákům ze ZŠ Čachovice u Mladé Boleslavi.
Čtěte také
Ze společné nedistanční výuky, která není výukou v pravém smyslu slova, ale spíš poznáváním místa a okolí na cyklovýletech, mají radost nejen sedmáci a osmáci, ale viditelně i jejich pedagogický doprovod.
Oldřich Vocásek ze Sportovních zařízení města Jičína, správce rekreačního zařízení Homole se taky usmívá a není to jen slunečným počasím po podmračených květnových dnech: vloni se žádná škola v přírodě nekonala, letos s měsíčním posunem, s mimořádnými hygienickými pravidly, ale přece jen! A upozorňuje, jak ubytovaní školáci i jejich učitelky na čerstvém vzduchu pookřáli.
Děti jsou spokojené, že „cykloškola" v přírodě vyšla
„Asi bychom letošní školu v přírodě nepřipravovaly, kdybychom se na ni netěšily stejně jako děti," říká učitelka Vlasta Kouříková, která je vděčná, že si před čtyřmi lety vyhlédli právě takové místo a letos se sem po loňské koronavirové pauze mohli zase vrátit. Jen bylo potřeba si s sebou přibalit testy, roušky a dezinfekci. Učebnice a sešity s sebou děti nebraly.
Nikol Urbančíková, učitelka dějepisu, zeměpisu a částečně i tělocviku dodává, že jsou spokojené, že se jim podařilo školu v přírodě zorganizovat. Původně se bály, že rodiče své potomky nepřihlásí. Ale nakonec to bylo spíš naopak.
Čtěte také
„Naši žáci jsou šťastní, že jsou konečně pryč ze školy a že nemusí sedět před monitorem a rodiče nám dali najevo, že budou jen rádi, když děti změní prostředí. Chtěli jsme to pojmout víc sportovně, počasí nám přeje, včera, první den našeho pobytu jsme na kolech vyjeli na vrch Veliš a čekají nás další výlety. Dopoledne sportujeme tady v areálu, odpoledne se vydáváme do terénu. V závěru týdne ještě plánujeme navštívit Jinolické rybníky, plavky jsme si s sebou všichni přibalili, tak uvidíme, třeba to vyjde."
Pro třídní učitelku Nikol je tato škola v přírodě určitým zlomem. Na děti se moc těšila, má tady i svou třídu a většina „jejích" dětí jela: „Těšila jsem se, až budeme spolu, že si povykládáme, co se změnilo. Někteří hodně vyrostli, u sedmáků to jde hodně rychle, na začátku školního roku jsem byla jedna z těch vyšších holek. Teď už jsem třetí nejmenší, když to tak vezmu."
Podle Nikol je to s dětmi „naživo", navíc ve škole v přírodě, úplně jiná práce!
Související
-
Komenský vzkazuje: Jediné naše srdce zná správnou cestu složitým labyrintem světa. Nechme ho kráčet
Říkankami procvičoval Jan Amos Komenský dětem ručičky, aby se naučily správně psát. Hrou se snažil probudit zájem o vědění a vzdělání.
-
Radostné vítání i premiérové testování. Tak vypadal návrat žáků II. stupně základních škol do lavic
Poprvé od poloviny října se v pondělí v některých částech republiky vrátili do lavic žáci druhého stupně základních škol a nižších stupňů víceletých gymnázií.
-
Dobrý učitel hledá harmonii mezi přírodou a vnitřním světem. Komenský tomu říkal pedagogické umění
Začal nový školní rok a tak si Český rozhlas Hradec Králové dnes připomeneme muže, který položil základy moderní pedagogiky a vysloužil si za to i přízvisko Učitel národů.
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
