Ve skautském táboře Roklinka se potkávali hobiti se světluškami. Mobilní signál nepotřebovali

Vlčata ze skautského střediska Lázně Bělohrad ptožívala prázdninový příběh podle knihy Pán prstenu, světlušky v horkých dnech nadšeně dobývaly přehradu s lagunou na říčce Javorce, která připomínala film Na veliké řece.

Každý si přišel na své, i skauti a skautky a osazenstvo kuchyně, které po celodenním tancování kolem rozpálené plotny a po uspokojení všech věčně nenasytných, zaslouženě relaxovalo při kytarových „koncertech" u táboráku:

Přes čtyři desítky dětí opustily dobrovolně civilizaci i většinu jejich vymožeností a pokud už si s sebou přece jen někdo nepozorovaně přibalil i mobilní telefon, pak jindy hrdý přístroj zůstal až do konce táborových dnů potupně ležet na dně zavazadla, protože v Roklince byste signál hledali marně.

Před návštěvou romantického místa převážně ukrytého v lese jsme si to sami ověřili, když jsme se snažili dovolat dospělým táborníkům.

Jeden z vedoucích tábora, Ladislav Stuchlík|foto: Vladislava Wildová

„Už potřetí jsme si pro náš prázdninový tábor vybrali právě tohle místo blízko Tetína. Je osvědčené a dětem se tady líbí. Vloni nám pršelo, tak jsme tady měli obrovské močáliště a tábor jsme proto nazvali Bahýnko. Letos jsou vedra, tady je chládek a jak cítíte, tak i příjemně pofukuje, tak i podle programu, který mají chlapci, se jmenuje Roklinka a hobitci jsou tady schovaní před celým světem. Společnost jim dělají světlušky, které loví bobříky a odborky. Dole na potoce máme udělanou hráz a tam se v zátočině osvěžují. Na zastíněném místě se vyřádí a ochladí," popisuje život v Roklince Ladislav Stuchlík, jeden z vedoucích tábora.

Skřeti podle něj koukají za každým rohem a rádcové, starší skauti připravují na každý den napínavé pokračování hry, která vyžaduje notnou dávku odvahy a někdy i štěstí, aby hobiti dosáhli toho, kam se mají dostat. Snad právě proto jsme je v táboře zahlédli až těsně před polednem, kdy se z pekáče na žhnoucí plotně linula vůně vepřového masa a kuchařky počítaly porce, aby se dostalo na všechny.

Vzdělávací chvilky ve stínu|foto: Vladislava Wildová

„Když na stanovém náměstí a v okolí najdete papírek nebo jiný odpadek, pak máte bod," vyzývá Ladislav Stuchlík cestou k potoku, kde řádí světlušky. Jsme bez bodu, tak si alespoň připomínáme, že u stožáru s vlajkou je špalek se zaťatou sekyrou, která symbolizuje zahájení pracovního dne.

„V neděli ji nezasekáváme, ale vlajku vztyčujeme, protože neděle je dnem návštěv. Každý napjatě čeká, co mu maminka přinese a jaké špinavé prádlo si odveze," směje se a my dostáváme na ochutnání skvělý koláč od maminek a se sladkou chutí v ústech se vydáváme za osvěžujícím cákáním světlušek k „veliké řece".