Včerejším šabatem berešit židé zahájili nový celoroční cyklus četby Tóry

18. říjen 2020

V sobotu 17. října si židé připomněli „šabat berešit“, tedy „šabat stvoření“, během nějž se zahajuje celoroční cyklus četby Tóry. V synagogách se v tento den čte úryvek z první kapitoly knihy Genesis, která má v hebrejštině název „Berešit“, tedy „počátek“. Právě „počátek“ je totiž prvním slovem hebrejské Tóry, kde se v prvním verši píše: „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.“

Šabat berešit připadá na první šabat po svátku Simchat Tóra, neboli Radost z Tóry, při kterém židé symbolicky uzavírají roční cyklus čtení Tóry. Slovo má rabín David Maxa.

„Tento šabat přichází po období velmi intenzivní náboženské aktivity v měsíci s názvem tišri, která pomalu začíná židovským Novým rokem Roš ha-šana, a pokračuje svátky Jom Kippur a Sukot, a uzavírá se dnem radosti z Tóry Simchat Tóra. Umožňuje nám shromáždit výsledky sebereflexe získané v uplynulém měsíci, které nám přineslo ono sváteční období, a společně vykročit do nového měsíce chešvan, ve kterém se s žádnými svátky nesetkáváme.“

Tóra se pro celoroční čtení v synagogách člení následovně.

David Maxa při oslavě kabalat šabat

„Celý text Tóry se člení do 54 oddílů, které se nazývají parašot, někdy se jim také říká sedarim. V závislosti na množství týdnů v konkrétním židovském roce se dvě parašot občas mohou sloučit v jednu a další dvě zase. Z Tóry se v synagogách pravidelně předčítá vždy o šabatu, ale také 2x v průběhu všedních dnů.“

Ukončení jednoho ročního cyklu čtení Tóry a začátek druhého symbolizuje nikdy nekončící řetězec tradice, která je předávána z generace na generaci. V hebrejštině se tomu říká „le dor va dor“.

„Je fascinující si uvědomit, že stejné texty četly generace před námi, a dá-li Bůh, budou je číst i generace po nás. A ještě úžasnější je, že v každé generaci se mění perspektiva a často může jedna generace dojít ke zcela novým a neočekávaným interpretacím. Tuto věc nádherně vystihuje třeba příběh o tom, jak Bůh Mojžíše, skrze kterého daroval Tóru Izraeli, přenese v čase, aby mohl navštívit ješivu rabína Akivy. Mojžíš je zcela zmaten, protože vůbec nerozumí, o čem Akiva se svými žáky hovoří. A najednou se jeden z žáků zeptá svého učitele: ‚Jak jsi došel k tomuto závěru?‘ Řeč je o nějakém tématu z židovského zákona. A rabín Akiva odpoví: ‚Toto je zákon, který dostal Mojžíš na hoře Sinaj a předal ho následujícím generacím.‘ Mojžíš je potěšen, a zároveň taky zahanben, protože se mu rabín Akiva zdá moudřejším a není si jistý, zda bylo správné, že Bůh daroval Tóru Izraeli právě jeho prostřednictvím a ne prostřednictvím někoho tak moudrého, jako byl rabín Akiva. Bůh ho ale umlčí s tím, že za svým rozhodnutím si stojí. Tento příběh nás učí, že perspektiva každé generace se počítá a že není možné umenšovat zásluhy předchozích generací, a zároveň není možné naši tradici zakonzervovat v původních formách.“

Říká rabín David Maxa.

Spustit audio