Vánoce jsou jako stvořené pro pohádky. Třeba ty africké od Lenky Vágnerové, které Želva vypravuje

25. prosinec 2021 08:40

V Safari Parku Dvůr Králové nás k pohádkám dovede Lenka Vágnerová, dcera Josefa Vágnera, legendárního zakladatele Afrického safari, která s láskou pečuje o otcův odkaz. Z poznámek v jeho archivu sestavila soubor afrických pohádek a příběhů a vydala je pod název „Želva vypravuje“. Do domu provoněného Afrikou se za paní Lenkou vypravila redaktorka Dana Voňková.

Josef Vágner se narodil 26. května 1928 ve Ždírnici v okrese Trutnov. Po absolvování průmyslové školy textilní ve Dvoře Králové nad Labem vystudoval Vyšší lesnickou školu v Trutnově a Vysokou školu zemědělskou v Praze, na kterou navázalo postgraduální studium tropického lesnictví. Domluvil se rusky, německy, anglicky, francouzsky a svahilsky. S manželkou Zdenkou vychovali tři syny a dvě dcery. Rodina mu vždy byla svatyní a manželka oporou.

Les je mi chrámem, stromy zpovědníkem a zvířata důvěrníky.
Ing. Josef Vágner

Ke strohé řeči životopisu musíme v případě Ing. Josefa Vágnera dodat další fakta. Jsou dokladem toho, že i neuvěřitelné sny se dají splnit. Vše začalo v roce 1965, kdy se Ing. Vágner stal ředitelem Východočeské ZOO ve Dvoře Králové nad Labem. Nabídku přijal jako výzvu, toužil si splnit svůj klukovský sen, poznat Afriku.

Čtěte také

Ještě troufalejší byla ovšem myšlenka, že „svou“ zoo promění v oázu afrických zvířat. Této představě pak podřídil 18 nejproduktivnějších let života.

V sedmi velkých a dvou malých expedicích do Afriky a Asie přivezl do Československa téměř 2000 zvířat. Při těchto výpravách byl šestnáctkrát zraněn, z toho dvakrát těžce. Několikrát onemocněl malárií a následky zanechala i hepatitida a bilharióza.

Zasloužil se o to, že dnešní Safari Park Dvůr Králové každoročně přiláká tisíce milovníků zvířat, v Královéhradeckém kraji a v České republice patří k nejnavštěvovanějším turistickým cílům.

Čtěte také

Ing. Josef Vágner se stal uznávaným vědcem a zoologem. Své aktivity přitom nezaměřil pouze k naplnění svého projektu vybudovat ve Dvoře Králové nad Labem safari. Byl spoluautorem projektu ZOO v Košicích, pro Keňu vypracoval plán osídlení levého břehu řeky Tana a pro indickou vládu projekt záchrany indických nosorožců pancéřových v Asuánu v NP na řece Brahmaputře.

Jako lektor a člen vědeckých symposií přednášel v Polsku, Maďarsku, Rusku, Nizozemí, Rakousku, Německu, Belgii, Francii, ve Švédsku, v Dánsku, Anglii a Itálii. Tato nesmírně činorodá práce doma i v zahraničí mu vydržela až do roku 1983, kdy odešel do invalidního důchodu. Ani pak ale nepřestal s literární a publikační činností.

Čtěte také

Z knih Josefa Vágnera vyzařuje moudrost, filozofie lidskosti, přátelství a lásky. Čtenáře zaujmou nejen fakta, ale nutí je k přemýšlení o vztahu člověka k přírodě, o postoji člověka k životu a jeho vztahu k ostatním lidem. Jsou to Sen safari (1971), Simba a ti druzí (1972), Mzuri Afrika (1975), Safari pod Kilimandžárem (na světové výstavě v Lipsku získala kniha cenu „Zlatá kniha“ za nejkrásnější knihu světa 1979), Afrika, ráj a peklo zvířat (1978), Afrika, život a smrt zvířat (1979), Afrika (1987), Animal of Africa (1989), Zvířata v Africe (1992), Africká zvířata (1995), Rádžové indických džunglí (1996), a poslední dokončená kniha Kimuri.

Knihy byly přeloženy do sedmi jazyků. Dále publikoval 46 vědeckých a odborných prací, psal články do novin a časopisů, vystupoval v televizi a v rozhlase.

Želvy obrovské v Safari Parku Dvůr Králové

Za odbornou, vědeckou a publikační činnost obdržel Ing. Josef Vágner řadu ocenění: od ČSAV stříbrnou plaketu G. J. Mendela (1978), čestné medaile od Institutu tropického a subtropického zemědělství v Praze, Zemědělské univerzity v Praze (1978), Veterinární univerzity v Brně (1984), byl doživotním členem East Africal Wildlife Society.

Čtěte také

Na sklonku života ocenili obrovský význam jeho popularity zastupitelé města Dvůr Králové nad Labem jednomyslným udělením čestného občanství. Tak, jak byl Josef Vágner hrdý Čech, miloval i slovenský národ. Za objektivní postoj při vysvětlování československých vztahů v ČR i ve světě mu byla v roce 1996 v Bratislavě udělena pocta Björnstjerne Björnsona.

Josef Vágner měl rád život a lidi, muziku, výtvarné umění a dobré moravské víno. Snažil se neustále naplňovat své krédo - aktivně vystupovat proti zlu a rozdávat dobro a lásku. Byl obdivuhodným a moudrým vypravěčem. Mimo rodiny byla jeho velkou láskou od samého mládí myslivost a příroda.

Vztah k lesu vyjádřil slovy: „Les je mi chrámem, stromy zpovědníkem, zvířata důvěrníky.“ Příroda mu dávala inspiraci, radost, pocit rozkoše, občas i zklamání. Tak jako v občanském životě, kdy poznal slávu, ale i lidskou závist a nepřejícnost. Na všech toulkách přírodou ho vždy provázel věrný přítel - lovecký pes. Dveře u jeho domu byly vždy otevřené, nešetřil v předávání získaných zkušeností.

autoři: Dana Voňková , baj
Spustit audio

Související