Válečná léta a bouřlivý rok 1918 na Královéhradecku! Patří ke slavným osmičkám naší historie a mýtů

Je pro vás 28. říjen stále zajímavým datem?
Určitě je 28. říjen pro historika zajímavým datem a zvláště, pokud se zajímá o novější dějiny. Je to samozřejmě něco velmi významného, něco, co patří ke slavným osmičkám, která jsou součástí našeho historického povědomí a našich mýtů. Ať národních či společenských. Je to významná osmička.

Došlo ke spontánnímu výbuchu, které odnesly rakouské státní symboly. Pozitivní ale bylo, že nedocházelo k nějakým násilným excesům.
Radek Pokorný, vedoucí Archivního oddělení Státního oblastního archivu v Hradci Králové

Přeci jen si ale připomínáme něco, co už neexistuje. Navíc 28. října 1918 byl Masaryk mimo území republiky a vůbec netušil, co se tady děje.
Je to trošičku zvláštní, že slavíme vznik státu, který již zanikl. Na druhou stranu je to pevná součást našeho historického povědomí. Vznik první republiky nebo první republika, stejně jako monarchie, kterou nahradila, patří jako pevná součást do našeho povědomí a je s ní také spojena spousta mýtů, které každá společnost potřebuje.

Čtěte také

Vznik samostatného Československého státu byl pro většinu občanů nečekaným a čarovným okamžikem

Jedná se o událost, která nás nějakým způsobem definuje a z které také potom vycházíme při konstruování našeho společenského života. Takže ano, stát zde již opravdu není, ale zároveň je plnou součástí jak státoprávního vývoje naší země, tak i naší paměti.

Je pravda, že v Praze byli hodně aktivní a že to tak trošičku uspěchali před koncem války? Vše bylo díky Aloisi Rašínovi připraveno, takže Masaryk přijel do Čech, které už byly republikou.
Republika vznikla po dvou liniích. Protože Masarykovi a Benešovi se podařilo něco, co bylo naprosto výjimečné. Byli uznáni za válečnou stranu a republika, která ještě de facto neexistovala, existovala už de iure, protože byla prostě uznána vítěznými mocnostmi. Což se netýkalo žádného dalších nástupnických států.

A na druhé straně tady bylo vnitřní pnutí nebo logické vyústění událostí let 1917 a 1918 na válečném poli, tak domácího politického vývoje. Ani ve válce zkrátka politický vývoj v žádné zemi neustává. Došlo tedy prostě k souběhu těchto věcí.

8 fotografií

S Jiřím Pavlíkem jste napsali k tomuto historickému milníku knihu s názvem Válečná léta, bouřlivý rok 1918 na Královéhradecku, kde sledujete vývoj a vůdčí osobnosti u nás na severovýchodě Čech. Proč je podle vás dobré sledovat onen regionální vývoj?
Regionální vývoj byl zásadní. Pokud se zamyslíme nad první republikou, tak ona vzniká jako určité logické vyústění dlouhodobých českých národních ambicí. A to bylo neseno samosprávou. Z monarchie Rakouska-Uherska se postupně stal demokratický stát, který dával velký prostor české samosprávě. A právě samospráva se netýkala samozřejmě jen center, jako byla Praha nebo Brno, týkala se všech, i venkova a všech dalších regionálních center. Rozhodně tedy stojí za to se věnovat i regionálním osobnostem a vývoji v regionech.

Čtěte také

Ne všude v Čechách vítali v říjnu roku 1918 vznik samostatného českého státu. Třeba na Jilemnicku

Že Rakousko-uherská vláda přistoupila na podmínky pro uzavření míru, které stanovil americký prezident Woodrow Wilson, se lidé dozvěděli dopoledne 28. října. Jak dlouho trvalo, než se tato informace dostala na východ Čech?
Poměrně je dlouho. Musíme si uvědomit, že vnitrostátní a hospodářská situace byla opravdu velmi tristní. Skoro už neexistovala ani spojení do Prahy. Jezdil jediný vlak denně, takže to trvalo až do odpoledních hodin. Informace se šířily po železnici a potom bylo telegrafické spojení mezi místními a pražskými představiteli. Nebyl rozhlas ani televize. Vše bylo trošičku pomalejší.

Jakmile se to ovšem lidé dozvěděli v odpoledních hodinách, začali se srocovat na Velkém náměstí v Hradci Králové. Kolik se jich tam 28. října sešlo?
Byly to vyšší stovky lidí. Jednalo se samozřejmě o nejaktivnější členy společnosti, studenty, protože Hradec byl studentské město, dále dělníky z kuklenských strojíren. Stejně tak se to dělo i na předměstích, například na Novém Hradci Králové. A došlo v podstatě ke spontánnímu výbuchu, které odnesly rakouské státní symboly, které byly strhávány z veřejných budov a míst a skončily v Labi. Pozitivní ale bylo, že nedocházelo k nějakým násilným excesům.

Čtěte také

České i československé státní symboly a jejich postupná proměna v průběhu celého 20. století

Žádné krveprolití se nekonalo. Ovšem následující den, 29. října 1918 se už v Hradci Králové sešlo snad na 35 tisíc lidí.
Následující den, 29. října 1918, dá se říci, že ony převratné události trvaly od 28. do 31. října, se sešlo v Hradci králové opravdu 35 000 lidí. Jsou z toho už zachované i fotografie, máme i podrobný záznam o průběhu událostí. A je to opravdu obrovské množství lidu, protože hradecká aglomerace, včetně budoucího velkého Hradce Králové a okolních obcí, zahrnovala zhruba 40 až 50 000 osob. Takže 35 000 lidí na jednom místě je opravdu velké číslo. Dá se to srovnat s jinými velkými shromážděními v našich dalších historických osmičkách.

Nefascinuje vás, že nedošlo k žádnému krveprolití? Přeci jen, téměř 300 let jsme byli součástí Rakouska-Uherska a najednou tady byl samostatný stát.
Řekněme, že věci jsou vždy složitější a mají svoji vlastní dynamiku. A jejich posuzování se děje zjednodušujícím pohledem. Na území českých zemí samozřejmě nebyli jen přívrženci nové republiky. Ne každý, třeba němečtí spoluobčané, ten vývoj vítal. Ale převzetí moci probíhalo poměrně poklidně. Nově vznikající stát převzal všechno to, co bylo k dispozici.

Radek Pokorný ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Pavla Kindernayová, Český rozhlas

Celý rozhovor s historikem a vedoucím Archivního oddělení Státního oblastního archivu v Hradci Králové Radkem Pokorným si můžete poslechnout v našem audioarchivu.