Václav Souček: Zmítáni dějinami

4. červenec 2018
Srpen 1968

Pokud zmítání dějinami zažijete na vlastní kůži, dopracujete se nevyvratitelných názorů: okupace je okupace, a ne internacionální pomoc, a migrace není totéž co emigrace. 

Spolužák Zdeněk pomohl sundat z průčelí fabriky pěticípou hvězdu a potom měli hodně naspěch, aby s dítětem v náručí opustili rodný dům a zemi bez úhony a bez peněz.

Výročí vzniku Československa připije ve společenství Čechů a Slováků ve Spojených státech, ale tvrdí, že po rozdělení v třiadevadesátém nemá co slavit. Není v tom ohledu zdaleka sám, ale umíte si představit, že byste mu dnes uměli vysvětlit takový spor o Gabčíkovo? Nebo tahanice o úměry přídělových položek státního rozpočtu, kdy se obě strany věčně cítily ukřivděny?

Zmítání dějinami pokračuje i v tomto tisíciletí, jinak než v předchozích, ale dlužno podotknout, že coby čeleď to dějinám oplácíme; například nákladná a propracovaná péče o řízení chodu Evropy střásá se stromu poznání trpké ovoce.

Vyčtený citát Charlese Darwina praví: „Největší agrese vzniká mezi nejbližšími živočišnými druhy.“