Václav Souček: Migrace

7. červen 2018
Do východošpanělské Valencie v neděli dorazilo 629 afrických běženců z lodě Aquarius, kterou před týdnem odmítly přijmout Itálie a Malta (ilustr. obr.)
0:00
/
0:00

Máme našich vnitřních starostí víc než dost, a mezi nimi se pohybují na internetu zprávy o všemožných kouscích imigrantů. Den za dnem houstne podezíravost a zášť. Evropa se náporu bránit neumí, a migraci zřejmě hrubě podcenila, ale není to jen problém Evropy.  

Rozlišovat válečné migranty od ekonomických se učí celý svět, navíc se moc nevyzná v příčinách a následcích válečných konfliktů.

Když shlédnete dokumenty cestovatelů z předválečného Libanonu, nebo Sýrie, žasnete nad tím, jak je možné zdevastovat tak slušnou životní úroveň. Jenže migrace z válečných zón v takovém objemu - ať už řízená, nebo neřízená - je prostě nepřijatelná. Zoufalí lidé dělají zoufalé věci… i situace silou sjednocovaných, leč nejednotných států Evropy je poněkud zoufalá, ne však beznadějná.

Nejenom k Evropské komisi by měl doputovat moudrý výrok spisovatelky Daniely Fischerové: „neexistují bezvýchodné situace; existují jen lidé, kteří bloudí cestou k východu“. Na tu myšlenku rozhodně nepřišla v petřínském bludišti - a jako výzva by slušela migrantům i Evropě stejnou měrou.