Václav Souček: Jako s tou tlačenkou

Qui licet Jovi, non licet bovi, praví latina. Co si dovolily velké a zavedené partaje, to není dovoleno menším, dravějším a mazanějším. Jaký je rozdíl mezi penězovodem od soukromého subjektu do pokladny partaje a direkt privatizovanými penězi z rozpočtu státního ministerstva? A když už se to celé klubko intrik a švindlů propachtí k nepravomocnému výroku soudu první instance, hráči zůstávají ve společenském oděvu i postavení, do tepláků ani náhodou. Nastolit generální očistu? Pro pamětníky ještě jednou: ten geniální nápad, že se zhasne, a všichni vrátí do tomboly to, co nakradli, ten netřeba zkoušet. Ostatně už jednou se zhaslo při té přeslavné kupónovce a realita nedostižně předběhla fantazii. Ti, co tenkrát vzali šroubovák a šli opravovat pojistky, se vrátili k prázdnému stolu.
Ta tlačenka byla jako v tom Formanově filmu (a jak se říká na Vysočině) - v kabeli...