Václav Souček

Hodně se bavíme při košíkové, kde se našim daří nevídaně. Ale je příjemné vrátit se k pohlednému tenisu na US Open, třebaže jsme nesklízeli plnou náruč úspěchů.

Máme dnes středu. Měl by to být den jako každý jiný, kdyby nebylo toho výročí. Od středy 11. září 2001 se ocitl civilizovaný svět v nevyhlášené válce s terorismem.

Vousatá anekdota o pověstném klidu Angličana vypadala asi takto: o půlnoci zvoní na recepci hotelu telefon, lord Stephenson si žádá na pokoj sklenici vody. Stane se.

Český mediální prostor oživila v konci okurkové sezóny nová jména. Dosud mediálně téměř neznámý - státní zástupce. Neboť ten zkoumal a prozkoumal, jakož i vydal.

Není to o posledních věcech života; naopak. Kreslířský vtípek: dva prvňáci s brašnami na zádech před dveřmi do I.A a prostý text: „Nedá se nic dělat, musíme tam všichni“.

Půtky o plánovaný schodek už způsobily jisté šrámy v obrysech státního rozpočtu na příští rok, k větším bitvám se ale teprve schyluje. 

Nedosti na počínání sprejerů, nedosti za obrazoborectví před, i poválečném. Vzbouření na vsi připomíná počínání okolo sochy maršála Koněva, plní to televizní programy.

Novinář a glosátor Václav Souček, nedílná součást legendární hradecké kapely Lokálka vzpomíná na hudbu, která jej v životě nejvíc ovlivnila. (9. část)

Při této srpnové sobotě nikoliv o ministerstvu kultury, tam boj o vyhovující personu dohasíná a přejde do půtek o parametry rozpočtu. 

Novinář a glosátor Václav Souček, nedílná součást legendární hradecké kapely Lokálka vzpomíná na hudbu, která jej v životě nejvíc ovlivnila. (8. část)