Václav Pavelka, osobnost kraje. Svůj život zasvětil sokolské myšlence, pohybu a práci pro druhé
Představitelé Královéhradeckého kraje ve čtvrtek 23. dubna ocenili v zámecké jízdárně v Chlumci nad Cidlinou významné osobnosti, které svým celoživotním dílem, profesními úspěchy i občanským nasazením přispěly k rozvoji regionu a šíření jeho dobrého jména doma i v zahraničí.
Jedním z oceněných je i Václav Pavelka, sokol tělem i duší, který svůj život zasvětil sokolské myšlence, pohybu a práci pro druhé. A který také působil jako ředitel Obchodní akademie v Kostelci nad Orlicí. Blahopřeji k ocenění, co jste na to říkal?
Moc děkuji. Já jsem při předávání říkal, že toto ocenění beru s pokorou a s vědomím, že to je poděkování všem cvičenkám, cvičencům, celému ústřednímu cvičitelskému sboru skladby, protože jsme společně posunuli tradice České obce sokolské do dnešních dnů.
Vy jste také autorem některých skladeb, na které sokolové u vás cvičí. Jednou z nich je skladba Jdi za štěstím, kterou všichni známe od Karla Gotta. Vy jste ji uvedli se seniorkami a seniory v roce 2024 na všesokolském sletu v Praze. Jak jste se dostal ke cvičení v Sokole?
Kostelečtí malí kluci měli to velké štěstí, že chodili takzvaně do Sokola odmalička. Chodili jsme také jako Vlčata do Skautu, byli jsme hoši od Bobří řeky, byli jsme malí sokolíci.
Ocenění beru s pokorou a s vědomím, že to je poděkování všem cvičenkám a cvičencům. Posunuli jsme tradice České obce sokolské.
Václav Pavelka, oceněná osobnost Královéhradeckého kraje
Rodiče vás vedli k pohybu?
Maminka byla v roce 1948 členkou Sokola a připravovala se na 11. všesokolský slet. Tatínek jezdil závody na kole, tenkrát ještě na furtšlapu, jak se říká.
Čtěte také
Měl jste v tom mládí nějaké sportovní vzory?
My jsme měli v Kostelci veliké štěstí na Františka Albrechta, který se nám věnoval, vedl nás k všestrannému pohybu, ke sportům. Jemu vděčíme za to, že nás potom i na gymnáziu připravil ke studiu na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. A potom jsme měli velkou osobnost a následně i kamaráda Vráťu Svatoně. Ti nás vedli k hromadným tělovýchovným skladbám.
Jak početná je tělocvičná jednota Sokol Kostelec nad Orlicí? A jaké oddíly tam máte?
V Kostelci nad Orlicí máme 188 členů a těch, kteří chodí do Sokola pravidelně. Ale potom je jich kupa navíc, kteří se účastní sletových skladeb. A vedle rodičů a dětí, žen, oddílů sletových skladeb tam máme box, florbal, volejbal, celkem 14 oddílů.
O co je největší zájem?
Mám velikou radost z toho, že velmi dobře funguje oddíl rodičů a dětí a také gymnastek, které slaví velké úspěchy.
Čtěte také
Pojďme představit skladbu Jdi za štěstím od Karla Gotta. Vy jste ji v roce 2024 ji nacvičili pro všesokolský slet v Praze. Čí to byl nápad?
Je to zajímavé, protože Karel Gott začínal u tatínka Zdeňka Bartáka v jeho kapele. A Zdeněk Barták mně a Heleně Peerové, spoluautorce pohybu a choreografie, nabídl onu myšlenku, že by sestříhal písničky Karla Gotta pro cvičence, seniorky, seniory a věrnou gardu. To jsou ti, kteří mohli už cvičit na 11. všesokolském sletu v roce 1948.
My jsme si teď tu písničku připomenuli. Co jste cítil, pane Pavelko, když jste slyšel Karla Gotta? Byl to návrat do roku 2024?
Bylo to mrazení v zádech. A přitom jsem si uvědomoval hlavní poselství té skladby. To je předání poselství starší generace generaci mladší. Ukázka toho byl kus sletové skladby, kde jsme použili s Helenou Pérovou dvě osmitaktí Pecháčkovy přísahy republice z 10. všesokolského sletu z roku 1938.
Mám obrovskou radost, že vnoučata sportují a jak se říká, nemají čas na voloviny. Sportují, rodiče je k tomu vedou, z toho mám radost.
Václav Pavelka, oceněná osobnost Královéhradeckého kraje
Vím, že do toho byla tenkrát zapojena skoro celá vaše rodina.
Určitě, já jim chci moc poděkovat, protože bez jejich pomoci bych nemohl být spoluautorem pěti sletových skladeb. Ty první čtyři jsme dělali s Frantou Dosedlou a hudebním skladatelem Jindrou Vrbenským. Teď tedy s Helenou Peerovou a Zdeňkem Bartákem. Manželka Zdena byla i členkou ústředního cvičitelského sboru a obě dcery pomáhaly při tvorbě skladby, jak při tvorbě choreografie, tak při přepisování mých poznámek do popisu skladby a podobně.
Musíme připomenout, že vy jste s touto skladbou pak jeli i do Ameriky.
Ano, do Chicaga. Byla to velkolepá záležitost, protože to byla snad nejpočetnější výprava sokolů za poslední roky do Ameriky. Zúčastnily se tam dvě sletové skladby České obce sokolské. Jak Jdi za štěstím, kde bylo 200 cvičenců a 200 cvičenců bylo ještě v Rockové symfonii pro mladší cvičenky a cvičence.
Měli jste možnost se také trošku porozhlédnout po Americe?
Určitě, vedle nácviků, zkoušek a podobně jsme měli možnost podívat se po Chicagu, byli jsme u jezera Michigan. A když skončil slet, tak jsme s 200 účastníky měli možnost přeletět do San Francisca a následně čtyřmi autobusy jezdili po národních parcích USA.
Čtěte také
Jak vzpomínáte na vaši učitelskou profesi? Protože jste dlouhé roky stál v čele Obchodní akademie Tomáše Garrigua Masaryka v Kostelci nad Orlicí.
Musím říci, že od roku 1990 jsem dělal zástupce vynikající paní ředitelce, nadšené organizátorce Aničce Obereiterové, a když šla potom do zaslouženého důchodu, tak od roku 2012 jsem řediteloval já. Teď už jsem také v důchodu. Učil jsem tělocvik, protože tam jsem se odreagovával od problémů vedoucích funkcí. Byl jsem vždy rád, že naši studenti měli kupu úspěchů.
Když člověk celý život pracuje s mladými lidmi, tak ho to určitě nabíjí energií. Kde ji čerpáte teď, když už jste na zaslouženém odpočinku?
Teď jsou ještě dozvuky onoho 17. všesokolského sletu a sletu 25. amerického Sokola v Chicagu, takže jezdím po městech a sokolíkům promítám naše zážitky. Musím říct, že máme krásnou partu, se kterou jezdíme na kola a dříve jsme jezdili i na lyže, na rafty a podobně. To je to nabíjení. A samozřejmě mám radost z dcer a vnoučat, kterých máme společně se Zdenou, s manželkou, pět.
Takže jste hrdý dědeček. A vedete vnoučata také ke sportu a pohybu?
Mám obrovskou radost, že sportují a jak se říká, nemají čas na voloviny. Sportují, rodiče je k tomu vedou, takže z toho mám velikou radost.
Říká sokol tělem i duší Václav Pavelka, kterému moc děkuji za rozhovor. A ještě jednou blahopřeji ke krajskému ocenění vaší práce.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
