Václav Pavel: „Za poslední tři roky se nečekaně výrazně změnily populace ptáků v Orlických horách“
Podíváme se do Orlických hor, ale možná nejen tam. Protože náš host Václav Pavel je zoologem Chráněné krajinné oblasti Orlické hory, ale také vědcem a ornitologem, který jezdí na expedice zejména do chladných oblastí, jako je Arktida nebo Antarktida. Tak uvidíme, kam nás naše povídání zavede.
Začal bych vaší láskou k přírodě a k cestování. Asi jste jako kluk běhal někde po kopcích, ne?
Já mám rodiče, táta tedy nedávno zemřel, kteří mě hodně k přírodě táhli. Můj tatínek pracoval celý život jako veterinář a já jsem odmalička snil o tom, že budu také zvěrolékařem. Ale nakonec jsem se rozhodl, že zkusím i školy, které mi byly ještě bližší, ale na které bylo mnohem těžší se dostat. A udělal jsem úspěšně přijímačky na systematickou biologii a ekologii, vystudoval jsem zoologii a ornitologii. Mám to štěstí, že se tím většinu života mohu živit.
Ovšem vaší velkou láskou je i muzika.
Hraji na pozoun a na baskřídlovku. Ale profesionálně jsem muziku nikdy nedělal, i když by mě to asi také lákalo. Tolik talentu jsem asi nepochytil, abych směřoval tímto směrem. A v okamžiku, kdy je člověk starší a pílí může ten talent trochu dohnat, tak už mě natolik bavili ptáci, že muzika zůstala jako koníček.
Ale vy jste to spojil, viděl jsem fotografii, kde hrajete tučňákům na trubku.
V době, kdy jsem začal jezdit na expedice, tak jsem hrál v několika kapelách. A nechtěl jsem toho úplně nechat. Když ale na tři měsíce odjedete do ciziny a přestanete na ten dechový nástroj hrát, tak strašně rychle ztrácíte nátisk. To se potvrdilo i letos. Měli jsme s kapelou pauzu kvůli covidu, jako většina činností v republice, a vrátit se zpátky bylo hodně těžké. Teď jsme už ale byli sami překvapeni, hráli jsme koncerty o víkendu a zahráli to lépe, než jsme čekali.
Kde jste byl všude na expedicích byl?
Dal jsem si od práce na CHKO Orlické hory na tři roky odpočinek a přijal jsem nabídku pracovat pro Český antarktický nadační fond a pro polární stanice na Špicberkách. Tak jsem poslední roky strávil hodně tím, že jsem organizoval expedice buď na jih do Antarktidy nebo na sever do Arktidy. A sám jsem na ty expedice jezdil. Takže naposledy v Antarktidě jsem byl před dvěma lety a v Arktidě naposledy loni v létě. Letos v létě byl kvůli covidu hodně omezený provoz. Jela tam jen základní udržovací skupina. A já, protože jsme měli v rodině zdravotní trable s tatínkem, tak jsem letošní rok oželel.
Rybáci severští dlouhoocasí oblétají každý rok v podstatě celou zeměkouli. Nalétají 80 až 90 000 kilometrů za sezónu.
Václav Pavel, zoolog Chráněné krajinné oblasti Orlické hory
Co na těch expedicích zkoumáte? Co zajímá vědce a odborníky?
Začínal jsem jezdit jako ornitolog a specializoval jsem se po promýšlení všeho, co připadá v úvahu, na rybáky. Na severu rybáci dlouhoocasí, na jihu rybáci jižní nebo antarktičtí. To jsou menší ptáci, trošku podobní rackům. Lidé je znají většinou jako výborné migranty. Rybáci severští dlouhoocasí oblétají každý rok v podstatě celou zeměkouli. A nám se povedlo udělat jeden krásný projekt, kdy jsme jim nasadili geolokátory, tedy přístroje, které dokáží zaznamenávat jejich polohu. A zjistili jsme, že byli v Antarktidě a zpátky, nalétali 80 nebo 90 000 kilometrů za sezónu.
S medvědem ledním jste se někdy potkal?
Potkal. Naštěstí většinou jen na dálku, ale jednou jsme měli zajímavé setkání hodně na blízko. Když jsem shodou okolností měl plný člun dívek, studentek. Já jsem tam byl jediný muž. Nesl jsem autobaterie, které měly napájet přístroje, takže jsem měl plné ruce, a medvěda jistily s kulovnicemi dámy. Bylo to dobrodružné.
Čtěte také
Je to hodně nebezpečné zvíře.
Může být, ale ve většině případů je to setkání v poklidu. Norové se naopak snaží, aby lidé medvěda nijak nedráždili, hodně rychle vycouvali nebo se mu vůbec vyhnuli, když je ta možnost. My jsme ho bohužel potkali v místě, kde se vyhnout našlo. A byl zvědavý, šel se na nás podívat, tak jsme rychle ustupovali na čluny a mizeli na moře.
To je asi jediná šance, odplout.
Před ním utíkat nemá moc smysl, jde dělat hluk, střílet do vzduchu a snažit se vypadat nebezpečně. A medvěd si to někdy rozmyslí. Ovšem bohužel tohle zvíře, když se rozhodne zaútočit, tak jedinou obranou je ho zastřelit. A to Norové i my přírodovědci těžce neseme, kdybychom jim měli ublížit.
Václave, vaší hlavní kanceláři jsou ale teď znovu Orlické hory.
Dal jsem si tříletou pauzu a rád jsem se vrátil, když byla možnost. Pokud člověk hodně cestuje po světě, tak zjistí, že některé věci se prostě nedají úplně pominout. A má láska k chození po horách je tak silná a že mi to natolik chybělo, že si to teď neskutečně užívám.
O co všechno se jako zoolog v Chráněné krajinné oblasti Orlické hory staráte. Co máte na starosti, co hlídáte?
Jsme státní úřad, takže mám na starosti různé výjimky a další úřední úkony. Ale za hlavní náplň mé práce pro CHKO považuji to, že jako specialista zoolog bych měl mít přehled a mapovat, kde žijí zajímavé významné organismy a živočichové. Měli bychom se jako CHKO pokoušet taková místa ochránit, aby se tam nepostavil nějaký objekt nebo se tam začalo hospodařit jinak, než to onomu konkrétnímu zvířeti vyhovuje.
Čím jsou Orlické hory výjimečné, jaká zvířata tam žijí? Ledního medvěda tam samozřejmě nepotkáme, ale jinak mohou žít medvědi v Orlických horách?
Obávám se, že v Orlických horách medvědi hnědí určitě historicky bývali, ale je to dávná minulost. Teď se dá jen očekávat, že se tu nějaký mihne spíš omylem. Jsou to zvířata, která migrují. Stejné je to naštěstí zatím s vlky, kteří se v okolí začali v posledních letech objevovat. V Orlických horách snad ještě žádná smečka není. Říkám to i jako ochranář, i když bych měl vlkům fandit. Samozřejmě jim fandím, ale přináší to obrovské problémy vzhledem k farmářům, kteří si odvykli svá stáda chránit. Takže my tady naštěstí máme zatím jen migrující zvířata, stálá smečka tady pravděpodobně není.
Začínají se nám sem vracet vydry. To se zase nelíbí rybářům, ale vydra do přírody patří a nějaký rozumný kompromis by měl nastat. Rozumné množství vyder se přijmout musí. A vzhledem k tomu, že se otepluje, tak pro mě je to hodně zajímavý fenomén. Za ony tři roky, kdy jsem jezdil po horách méně, tak se poměrně výrazně změnily populace některých ptáků. Nečekal jsem, že to bude až tak rychlé.
U horských ptáků probíhá výrazná změna. Protože se otepluje, tak je to pro mě, jako ornitologa, hodně zajímavý fenomén.
Václav Pavel, zoolog Chráněné krajinné oblasti Orlické hory
Například rybáři na Opočensku měli hodně velké problémy s kormorány.
Kormoráni nejsou úplně typičtí ptáci pro ono oteplování. To spíše souvisí s tím, jakým způsobem se hospodaří na Baltu. Kormoráni, kteří k nám létají, nejsou ptáci, který by tu hnízdili. Jsou to zimní migranti, přilétají z Baltu a tam se přemnožují, protože moře začíná být vylovené, co se týká velkých ryb. Převládá víc ryb menších, a na tom se kormoráni krásně uživí. Namnoží se a potom na zimu přilétají sam a vyžerou rybníky.
Čtěte také
Tak jaké populace ptáků vás zaujaly a překvapily?
U horských ptáků probíhá výrazná změna. Některé druhy, které jsou vázané na vyšší nadmořské výšky, linduška horská i linduška luční. Já jsem specialista na slavíky modráčky, tak tyto druhy jdou výrazně dolů a mají populační útlumy. A naopak pro Orlické hory je za poslední roky nový druh, který narůstá, strnad luční. To je pták, který byl dříve hojný na jižní Moravě a postupně se přes nížinné lokality šířil sem. Teď už začíná být typický pro Orlické Záhoří, které má 700 či 800 metrů nad mořem.
Tedy dobré zprávy z Orlických hor.
Pro letošní rok v podstatě ano. Kromě chřástalů, kterých tam bylo extrémně málo, ale zase zahnízdili v podhůří, tak ostatních druhů ptáků výrazně neubylo, naopak se objevily některé nové.
Naším hostem byl dnes Václav Pavel, zoolog Chráněné krajinné oblasti Orlické hory. Moc děkuji za rozhovor.
Děkuji za pozvání. Na shledanou.
Související
-
Antarktidu dobyl před 87 lety první Čech. Získal nejvyšší...
Na arktický led nevkročil až do konce 20. let žádný Čech. Tím prvním, kdo překročil jižní polární kruh, byl Václav Vojtěch. Rodák ze Skřivan na Královéhradecku si s...
-
Ornitolog Miroslav Dusík kontroluje budky dravých ptáků. V CHKO Broumovsko je jich na 200
V Chráněné krajinné oblasti Broumovsko by letos zemědělci neměli mít problém s přemnoženými hlodavci. Myslí si to ornitolog, který kontroluje budky dravých ptáků.
-
Jiřičky na Luční boudě. Ornitologové objevili v Krkonoších nejvýše položené hnízdiště jiřiček u nás
Nejrozsáhlejší mapování hnízdišť jiřičky obecné v Krkonoších a Podkrkonoší letos zorganizovali ornitologové v rámci kampaně Pták roku 2020.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
