Vyslechnout, zlepšit den a udělat radost pacientům. I to je úloha ošetřovatelek a ošetřovatelů na covidových odděleních

Ošetřovatelky se starají také o hygienu pacientů|foto:Martin Pařízek,Český rozhlas

„Dobré ráno! Jak jsme se vyspali? Dobře?“ ptá se s elánem v hlase ošetřovatelka Lucie Repáňová. Spolu s kolegou obchází pokoje. Právě tak vypadá běžný začátek dne na jednotce intenzivní péče pro covidové pacienty náchodské nemocnice.

„Budeme dělat hygienu a budeme se snažit, aby se pacientům v posteli dobře leželo,“ popisuje za pochodu ošetřovatelka.

Křest ohněm

Po ranním umytí nastává čas snídaně. Ošetřovatelé ji musí zvládnout připravit v ochranných oblecích a štítech, na rukou mají dvě vrstvy rukavic. „My už jsme se s tím nějakým způsobem naučili pracovat. Ten, kdo říká, že to nejde, tak se jen vymlouvá,“ říká v malé kuchyňce při rozkrajování a mazání rohlíku Lucie Repáňová.

Studentka třetího ročníku oboru zdravotnický záchranář je v náchodské nemocnici jako dobrovolnice. Práce na covidové jednotce je pro ni jakýsi křest ohněm: „Jeden den jsem ušla čtyřicet tisíc kroků, běžně mám určitě takových dvacet, třicet tisíc. Myslím si, že tohle musí dělat člověk, kterého práce s lidmi aspoň trochu baví, naplňuje ho pomáhat jim a vidět, jak se pod rukama zdravotníků pacienti uzdravují.

Vlídné slovo motivuje

Tým ošetřovatelů je pro řadu zdejších pacientů velmi důležitý. Péči všech si pochvaluje i pán, který má kvůli koronaviru problémy s dýcháním, a proto je připojen na přístroj, který mu dodává kyslík: „Můžu vám říct, že tihle lidi by měli být na celé zeměkouli nejlépe placení. To jsou doopravdy lidi, kteří se člověku fakt snaží pomoct.“

Taková slova pak lékařům, sestrám i ošetřovatelům dodávají sílu do dalších a dalších služeb. „Já si přinesu krém a namažu vám za záda, jo?“ domlouvá se s dalším mužem Lucie Repáňová.

Ošetřovatelka Lucie Repáňová se prý v obleku naučila brzy všechno, i mazat rohlíky|foto:Martin Pařízek,Český rozhlas

„Mně přijde super, když jenom namažu pacientovi záda a on poděkuje. Je vidět, že je mu líp, že se mu i psychicky uleví a to je taková motivace. A jsem hlavně ráda, když pacientům můžu zlepšit v nemocnici den, udělat jim radost. Stalo se mi, že mi někteří začali ukazovat fotky, vyprávět příběhy ze života,“ svěřuje se.

Na jiném pokoji covidové jednotky intenzivní péče Oblastní nemocnice Náchod je slyšet pípání přístrojů a těžké oddechování. I to je důkazem toho, že jsou tady lidé také ve velmi vážném stavu, někteří napojeni na umělou plicní ventilaci a bojující o život.

Jako na houpačce

„Samozřejmě je těžké, když se pak ptají, jestli mají šanci přežít, jak to vypadá. A pak někdo je skeptický, říká, že stejně chce umřít. To je pak složité, pracovat se svojí hlavou,“ vysvětluje studentka Lucie Repáňová.

Snažíme se, aby se pacientům dobře leželo, popisuje náplň své práce Lucie Repáňová|foto:Martin Pařízek,Český rozhlas

Práce tady ji i přes náročnost neodradila od toho, aby se v budoucnu stala záchranářkou. V létě sama covid prodělala a dnes moc nechápe ty, kteří koronavir zlehčují nebo přímo popírají jeho existenci: „Zdravotníci si tady fakt zkusí hodně. I u těch pacientů vidíme, že je to jak na houpačce. Že jim je jeden den líp, druhý hůř a neví se, kdy to skončí. Takže asi bych takovým lidem doporučila, aby se sem na to přišli podívat.“

V dalším díle seriálu z Oblastní nemocnice Náchod strávíme pracovní den s ředitelem této nemocnice ležící v regionu, který patří mezi koronavirem nejvíce zasažené v celé zemi.