V nové budově v hradeckých Gayerových kasárnách uvidí zvědavci „pod pokličku“ Muzea východních Čech

13. duben 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Budoucí depozitář

Muzeum východních Čech v Hradci Králové je sice stále ještě pro návštěvníky uzavřeno, ale přesto se tam dějí velké věci. Hlavní budovu muzea představuje krásná stavba Jana Kotěry. Vítáme ve studiu Petra Grulicha, ředitele muzea, který je také historikem, a často se potkáváme nad historickými tématy.

Co si říkáte, když každý den vstupujete do krásné Kotěrovy budovy?
Hrozně se těším, až znovu otevřeme pro návštěvníky. Protože teď sice stále je hromada práce, i když to tak nevypadá, ale bez návštěvníků to není ono.

Petr Grulich ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Máte tam krásnou historickou ředitelnu.
Ano, nicméně v té ředitel nesedí. Tam naposledy seděl předchůdce mé předchůdkyně, pan doktor Zahradník v devadesátých letech minulého století. Tedy už 20 let je ředitelna jinde.

Čtěte také

Mimochodem, vy jste historik. Sledoval jste televizní minisérii Božena o spisovatelce Boženě Němcové? Jak se vám líbil?
Musím se přiznat, že jsem ho neviděl celý. Ale je moc fajn, že byl natočen snímek o Boženě Němcové, protože tato dáma si to zaslouž. Jen mě trošku mrzí, že v tom seriálu byla vykreslena jako dáma lehkých mravů, když to tak řeknu. Protože si myslím, že ty pohnutky jejího soukromého života byly trošku odlišné, než jak to vyznělo v seriálu. Nebo aspoň jak to působilo na mne. Já chápu, že dnes se to tak točí, že prostě se prostě, pardon, jede přes postel. Ale ona to měla v hlavě trošku jinak, než jak to bylo v těch obrazech vykresleno. To byly obrazy ze života Boženy Němcové a ne životopisný seriál.

Ale já to zase pochopil tak, že prostě měla ráda život.
To je pravda. Ale u mne to je profesionální deformace, jako historika.

Muzeum je paměťová instituce. Smyslem sbírek je vytvářet historickou paměť lidstva. Pokud ji ztratíme, znovu se budeme učit číst.
Petr Grulich, ředitel Muzea východních Čech v Hradci Králové

Tak pojďme do muzea. Jen teď nevím do které budovy. Jestli do té secesní Kotěrovy nebo do Gayerových kasáren, tam totiž také sídlí muzeum.
Ano, a nejen tam, ještě asi v 10 dalších budovách po Královéhradeckém kraji. Ano, do Gayerových kasáren se postupně začínáme brzy vracet, od léta bude tamní objekt opraven a muzeum ho znovu osídlí a začneme tam zpátky stěhovat naše sbírky.

Co tam všechno bylo před rekonstrukcí? Protože nejdříve se opravovala Kotěrova budova a teď Gayerova kasárna. A co tam teď najdeme?
Gayerova kasárna jsou naše hlavní budova, když to tak řeknu. Nikoliv Kotěrova cihlová, tady jsme dokonce v nájmu od města, protože to není naše budova. Naopak naše hlavní centrála jsou Gayerky, protože tam je drtivá většina našich zaměstnanců, tam jsou všechna odborná oddělení, historici, archeologové, přírodovědci, konzervátoři, dokumentátoři a podobně. A je to zároveň náš centrální depozitář. Nikoliv jediný, ale centrální.

Čtěte také

Tam jste ale museli všechno vystěhovat.
Všechno vystěhovat a teď to bude znamenat zase všechno nastěhovat. Ale můžeme nabídnout návštěvníkům, a úmyslně říkám návštěvníkům, nové služby v této budově, protože tam budou otevřené depozitáře, které jsou určené právě pro návštěvníky tak, aby trošku mohli nahlédnout pod pokličku toho, co se v muzeu děje. Protože veřejnost má velmi často muzeum spojené jen s výstavnictvím, ale to je jen zlomek naší činnosti. V případě našeho muzea možná třetina. Ale nakouknout trošku do depozitáře, jak to vlastně vypadá, k čemu to funguje, jak se tvoří sbírka, jak se eviduje, jak dlouho to trvá, než se předmět, který se nakoupí a získá, dostane na výstavu. To je náš cíl, který bychom chtěli v Gayerkách nabídnout.

Muzeum východních Čech v Hradci Králové - budova od architekta Jana Kotěry

To jste mi krásně nahrál na otázku, proč vlastně máme muzeum?
Muzeum je paměťová instituce. Společně s archivy například. A náš úkol, když to zjednoduším, stojí na třech nohách. Jedna noha je to, že bádáme nad světem okolo nás, abychom věděli, co z něj máme posbírat. Druhou nohou chápu to, že onu sbírku potom krátkodobě prezentujeme současné veřejnosti. A třetí noha, protože jsme paměťová instituce, tak smyslem sbírky je, že tvoříme historickou paměť lidstva. Podílíme se na ní. A ta je důležitá z toho důvodu, až někdy třeba v pětatřicátém století, kdyby muzea neměla posbírány věci z dneška, tak lidé žijící v budoucnosti budou muset archeologicky zkoumat trosky naší civilizace pod zemí. Tak jako naši archeologové zkoumají trosky civilizací pravěkých, středověkých a podobně.

Muzeum východních Čech v Hradci Králové
sídlí v secesní muzejní budově, postavené v letech 1909 až 1913 architektem Janem Kotěrou. V roce 1995 bylo muzeum prohlášeno národní kulturní památkou. Součástí muzea je také Muzeum války 1866 na Chlumu.

Protože prostě tenkrát neměli muzea.
Ano, protože tenkrát neměli muzea. Ale naším úkolem je vybrat to podstatné z dnešního světa a odkázat to dalším generacím. Protože když přijde amnézie, kterou člověk může mít po autonehodě, je dezorientovaný, neví, kdo je, co je, objevuje už jednou objevené věci, znovu se učí číst. Když se to stane lidstvu, je to úplně totéž.

Obracíme se na veřejnost s prosbou o poskytnutí předmětů z druhé poloviny 20. století. Ačkoliv se to nezdá, tak už to jsou dějiny.
Petr Grulich, ředitel Muzea východních Čech v Hradci Králové

Teď mě zajímá výzva s kterou se obracíte na veřejnost. Vy byste chtěli v tomto vašem úsilí maličko pomoci. Mnoho lidí si ani neuvědomuje, že má třeba doma na půdě nebo ve sklepě poklady, které mohou mít pro vás obrovskou historickou hodnotu.
Přesně tak. Spousta z nás má doma věci, které jsou nám blízké, protože jsme s nimi prožili dětství nebo dětství s těmi předměty prožili naši rodiče, naši prarodiče. Říkáme si, že je to staré harampádí, které se vyhodí, protože k němu už nemáme vztah. Smyslem muzea není být vetešníkem, ale smyslem muzea je vybrat z toho všeho nějakou paměťovou stopu. To nejtypičtější, co je svědkem minulosti, která pak dokáže rozkrýt budoucím generacím jak jsme vlastně žili. A to my teď řešíme v muzeu.

S návratem do Gayerových kasáren se nám trošku zlepší prostorové podmínky a jsme schopni začít ve větší míře sbírat předměty z druhé poloviny dvacátého století. Moc bych o to chtěl poprosit posluchače Českého rozhlasu, protože druhá polovina dvacátého století, ačkoliv se to nezdá, tak už to jsou dějiny. A je to období, které je součástí naší národní minulosti, i když bylo spojené s minulým režimem a podobně. Ale chtěli bychom v muzeu mít na to památky. Já bych poprosil, budeme vděční za písemnosti, fotografie, do budoucna i za trojrozměrné předměty počínaje dětskou hračkou a konče mlátičkou.

Čtěte také

Takže teď vyběhněte na půdu, milí posluchači, nebo do sklepů. Co vás konkrétně nejvíc zajímá?
Víte, neznamená to, že potom do muzea vezmeme cokoliv, ale budeme rádi, když si budeme moci vybírat. Protože nám chybí militaria, vojenské záležitosti, chybí nám věci každodenní spotřeby, domácí přístroje, domácí elektronika. Do každého sbírkového fondu bychom rádi něco doplnili z druhé poloviny minulého století.

Kolik má dnes váš sbírkový fond celkem předmětů?
Je to přes 2 miliony předmětů.

Studentský Majáles 1953, Ulrichovo náměstí Hradec Králové

Kde to teď máte, když jsou Gayerova kasárna v rekonstrukci?
Ono by se to všechno nevešlo do Gayerek ani po rekonstrukci, ale trošku se nám ta kapacita zvedne. Jak jsem řekl, máme budovy po celém Královéhradeckém kraji. Například Rychnov nad Kněžnou, ale také Častolovice, za Hradcem na Pouchově a ve Všestarech.

Takže vás čeká akce kulový blesk?
Ano, čeká a nekončíme, protože náš depozitář ve Stěžerech půjde do konstrukce. Doufáme, že brzy uvidíme, co bude dál.

Jakub Schmidt a Petr Grulich ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Vy jste takový rekonstrukční ředitel.
Ano. Potom nás čekají ještě Vrbenského kasárna.

Tak ať se vám v tom všem daří. A my se těšíme, že zase brzy otevřete brány veřejnosti.
My se na to opravdu velmi těšíme.

autoři: Jakub Schmidt , baj
Spustit audio

Související